Nahrála na ni 15 písní včetně hitovky Doktor Čas, v nichž základ kytary a kontrabasu doplňují flétny, housle, perkuse, ale i klávesy a bicí.„Jsou to obyčejné, možná trochu jemnější folkové písničky,“ říká kapelnice Lucie Roubínová.

Na koncertech hrajete spíše historizující folk, zatímco album je ryze folkové. Proč?

Historizující je spíš okolnost. Naskytla se nám příležitost hrát na hradech a zámcích, proto jsme tyhle a lidové písničky začaly zpracovávat. Ty folkové jsou ale staré deset let a potřebovaly jsme je nahrát. A asi je hrajeme raději.

Jak jste přišly ke svému názvu?

Vzaly jsme si ho z povídky o Lakomé Barce od Jana Wericha. Přišlo nám to vtipné.

…probdíme spolu slovní beznaděj. Kam na takové zajímavé textařské obraty chodíte?

Ani nevím. Když se člověk malinko zasní, tak se to tam někde klube. Poezii ale moc nečtu, jen Skácela a kdysi ještě Václava Hraběte.

Stačí vám melodicky souzvuk houslí a fléten?

Jsme s ním spokojené. Ale od září s námi hraje na druhou kytaru Hanka Havlíčková, která zvládá i flétnu a housle, takže to bude bohatší. Ale zvuk zakládáme nejvíc na houslích.

Hanku Havlíčkovou chválili i Nezmaři. Takže posílíte také vokály.

Zabýváme se jimi poměrně dost. Naše houslistka vystudovala muzikologii,takže vokály vede a pomáhá je vytvářet. A Hanka má sytý a moc pěkný hlas, dost se do folku hodí, takže budeme dělat až pětihlas.

Texty jsou spíše posmutnělé a řeší vztahy. Je to pro vás zásadní téma?

Texty jsou staré, ale před deseti lety nám to zásadní přišlo. Dnes stavíme na veselejších tématech, smutku je kolem dost. Na druhou stranu, byť máme veselý název, hodně lidí nás zná, že hrajeme spíše baladické věci. Proto je deska celkově chmurnější.

Nakolik vám jako aranžér pomohl Petr Novotný od Žalmana?

Byl zásadní v bezpražcové baskytaře a zaaranžoval píseň Father,kterou jsme nikdy nehrály. A ovlivnil nás jeho styl hudební režie, byl s námi celý týden zavřený ve studiu. Je to absolutní sluchař a výborný hráč na basu.

Píseň Father vybočuje, je trochu popová. Chcete se tímto směrem ubírat ve větší míře?

Láká nás folkrock. I tím, že budeme střídat kontrabas s baskytarou a víc používat perkuse. Ale zatím je to trošku ve hvězdách.

V kapele je vás pět žen. Nemáte někdy ponorku?

Není to vždy růžové, občas se taky poštěkáme, ale pořád spíš tak, že se neshodneme v aranžích, ne že bychom na sebe ječely. Známe se hodně dlouho, máme k sobě blízký vztah, všechny máme kapelu jako druhou rodinu. A hodně spolu chodíme hrát do hospod.