Prostřednictvím televizní novinky se ocitáme na vysokoškolské půdě – mezi pedagogy, kteří mají zdánlivě „rozdané karty“.

Vojtěch Bohdanovský v podání Jiřího Havelky, který hraje bráchu Soni Kostkové, se potácí ve vztahu s rozevlátou manželkou-výtvarnicí, jež si potřebuje dokázat, že za něco stojí. Alice Klusová, ztvárněná Jitkou Čvančarovou, přichází na fakultu s cílem zlikvidovat veškeré projevy přežívajících sexistických stereotypů. Do toho se najde v univerzitním divadelním sálu mrtvá studentka. Ta, která sváděla Vojtěcha…. „Moje postava je sympatická intelektuálka se smyslem pro humor. Rozumím jejímu otálení. Nerozhoduje jen za sebe. Je matkou dvou dětí a nechce rozbít rodinu, která nefunguje,“ říká představitelka Soni – Petra Hřebíčková.

Jaká je vaše role? Je to žena, s níž souzníte?
Vlastně ano. Soňa není žádná poddajná puťka, je zjevné, že jí to s manželem nefunguje, takže i v tomto směru se věci pohnou. Delší dobu upřednostňovala zájmy rodiny a manžela na úkor těch svých a my se s ní seznamujeme v období, kdy pohár přetekl a ona si pomalu jde za svým. Jinak by ji to už zničilo. Pokud bych ji měla označit jednoduchým razítkem, je to kladná postava, ale musím podotknout, že svatá není. A to mě na ní baví. Důležitý je i její vztah s bratrem, který je jejím nejlepším přítelem a asi největší oporou.

Do série jste propašovali i slušnou dávku humoru. Opravdu některé dialogy vznikaly přímo na místě?
Ano. Ale aby to nevyznělo špatně – dialogy byly už od začátku skvěle vystavěné… My herci jsme pak přicházeli s dalšími nápady, z nichž se nejeden ujal. Byla to skvělá práce – režisér Honza Hřebejk je živá voda, není to tak, že bychom se nadrtili jenom text. Hodně o postavách mluvíme, je to s ním velmi tvůrčí.

Jak jste si sedla s bráchou v podání Jiřího Havelky?
S Jirkou, tedy i s postavou, kterou hraje, jsme si padli do noty, baví mě jeho fóry. Člověk je vedle něj ve střehu, aby adekvátně reagoval na to, co z něj zrovna „vyjde“… A to je právě ta herecká výzva! Chceme, aby se měl divák na co koukat, aby vztahy mezi figurami nebyly strnulé. A vlastně i mne samotnou překvapuje, kolik humoru tahle tragická detektivka, vztahová a psychologická záležitost může nést. Hrozně se mi to líbí, protože tak je to i v životě.

Máte vlastně ráda detektivky?
Mám je ráda, ale nejsem přímo hltač detektivek. Tedy ten zájem upadá spíše s věkem. V mládí mě detektivky fascinovaly hodně. V Pozadí událostí mě moc bavila žánrová rozmanitost a spektrum témat. Silná detektivní zápletka ještě znásobila mé zaujetí, že jsem ty čtyři díly přečetla jedním dechem.

Setkala jste se někdy se zneužitím profesních pozic ve vaší branži ve vztahu výše postavený vs. níže postavený?
Naštěstí nijak zásadním způsobem. Párkrát jsem se setkala spíše s takovými trapnými pokusy některých mužů využít svou pozici, ale nikdy to nebylo nic fatálního. Několik horších historek jsem slyšela od kolegů, většinou kolegyň, takže se to pořád děje. I když si naivně myslím, že dnes už méně.

Po jakém druhu literatury sáhnete ve volném čase?
Je pravda, že v poslední době spíš sáhnu po literatuře vzdělávací nebo seberozvojové. Pokud si už konečně udělám čas na beletrii, vyhledávám spíše téma psychologické a vztahové. Ale upřímně, vymezit určitý druh oblíbené literatury je docela těžké a vlastně se mi do toho moc nechce.

Jak budete vzpomínat na natáčení Pozadí událostí?
V první řadě se mi vybaví úžasní partneři. Bylo to pro mě chvílemi náročnější natáčení, ale převládal humor Honzy Hřebejka, který mám strašně ráda, a obdivuji jeho kreativitu. Ve spojení třeba s Jirkou Havelkou to byla nejvražednější kombinace. Natáčení budu mít určitě spojeno i s Olomoucí. Měla jsem konečně více času toto město trochu poznat, i když v rámci lockdownu jen povrchně.

A co říkáte na to rozdělení blondýny a černovlásky? Je mezi těmito ženami nějaký fatální rozdíl?
Nechci to úplně hodnotit. Myslím, že nějaké archetypální rozdělení funguje, ale je to hodně o předsudcích. Že máte nějakou barvu vlasů, vzbuzuje nějaký předsudek. A o tom ta série je.