„Dokázali jsme to, jsme v EU!“ hlásá jedna z postav, aniž by tušila, jaké hrůzy záhy její nadšení vystřídají. Dál se pak Hranice (v originále Zielona granica) vyvíjí cestou mozaiky několika osudů, jež se později více či méně protnou. Uprchlíci se stávají politickou zbraní, psycholožka Julie už se nechce nečinně dívat na to, co se odehrává takřka za jejím plotem, skupina aktivistů se snaží pomáhat, jak to jen jde, a pak je tu příslušník pohraniční stráže, jehož později dožene vlastní role v tom, co se „na hranici“ děje.

Zdroj: Se svolením Bioscop

Film Agnieszky Holland není samoúčelnou obžalobou Polska ani Evropské unie. Nejedná se ani o aktivistický pamflet sluníčkářů. Jde o znepokojivé varování a zdrcující portrét toho, jak Evropa navenek zastává hodnoty svobod a práv člověka, ovšem ve výsledku je zcela opomíjí. Jinak by totiž Polsko bylo dávno vyškrtnuto ze seznamu civilizovaných zemí.

Úsvit řeší ženskou otázku, volnost pohlaví i netoleranci
RECENZE: Modernita a předsudky? Odvážný Úsvit je příliš tezovitý

Odsoudit Agnieszku Holland za to, že Hranice je stvrzujícím podpisem jejích politických názorů by bylo asi stejně nemístné jako vyčítat Ejzenštejnovi, že Křižník Potěmkin je ideologickou agitkou SSSR. Projekt, jenž je hodnotný umělecky i společensky, je dnes spíše vzácností. Jedni tvůrci sice disponují silnými tématy, ale problém nachází v jejich vyjádření. Oproti tomu druzí se s oblibou řadí mezi vyznavače umění, avšak často nemají co říci. Hranice, v níž se navíc hrdě odráží i česká stopa (koprodukce s Marlene Film), splňuje obojí.

S ohledem a respektem k režisérčině předchozí tvorbě jsem osobně za vrchol její filmografie považoval snímek Evropa, Evropa z roku 1990. Hranice je přesto dílem ještě o chlup vyspělejším, autentičtějším a soudržnějším. Formálně je bezchybná. Vyzdvihnout musím zejména zacházení s kamerou coby nástrojem k navození pocitu přímé účasti. I scénář, přestože byl údajně spleten dost narychlo, je dotažený do nejmenšího detailu a vyniká spádovostí. Strhující složku zastupují herecké výkony, jak vystřižené z dokumentární reportáže, díky nimž člověku nejednou přejede mráz po zádech i slza po tváři. Se mnou Hranice zacválala hned několikrát, přičemž nejdestruktivnějším okamžikem pro mě byl noční horor v bažinách.

Oppenheimer (2023)
RECENZE: Brilantní zpracování, přepálená stopáž. Nolanův Oppenheimer jedině v ki

Do kin vešel opravdu velký film, jenž nejde zhodnotit slovy, recenzí, procenty. Intenzitu prožitku, následné dozvuky a myšlenky spojené s tíživým svědectvím doby, jež podává, není možné popsat, natož pochopit bez předchozí zkušenosti. Jsem jím emocionálně zdrcený i fascinovaný. Hranice se s odvahou pouští do boje za obranu a záchranu lidství. Proto tímto textem vyzývám čtenáře, aby na ni do kina zašli. A zejména pak ty mladé. Zrodil se totiž Schindlerův seznam naší generace.

Tak na chvíli zapomeňte na pseudoproblémy, nehty, Tik Toky a další hlouposti a mazejte do kina!

Hranice (Zielona granica) je v kinech od 19.10. 

Hodnocení: 100%