Nabarvené ptáče totiž strčí do kapsy leckterý oscarový film. Proč? Protože je prostě vynikající. Tento projekt jsme s napětím očekávali přes dva roky. A tvůrci i mnohem více. Václav Marhoul dal do projektu opravdu všechno! Coby producent se dokázal popasovat jak s náročnou literární látkou Jerzyho Kosińského a získat na knihu práva, tak především získat pro českou kinematografii projekt, který by řekl: "Pořád jsme tu!" a to se mu povedlo výsostně. Jako režisér si pohrává s každým záběrem a jako scenárista vypiloval scénář do nejmenšího detailu. Z celého snímku totiž srší především jeho láska ke Kosińského příběhu. Marhoul v něm totiž našel i něco víc, než jen explicitní násilí a smutek. Síla a hluboké vyjádření, které do filmu přenesl jsou nepopsatelné.

close Režisér Václav Marhoul (vpravo) s hercem Petrem Kotlárem na filmovém festivalu v Benátkách. zoom_in Nabarvené ptáče je filmařsky naprosto stěžejní. Příběh židovského chlapce, který sám putuje po východní Evropě je úchvatný. Film vede Petr Kotlár, který během celé 169 minut dlouhé stopáže prakticky nesleze z plátna a podává výkon, který sahá na úroveň Andreje Chalimona v Koljovi. Kotlár, coby chlapec, potkává při svém putování různé postavy a bytosti. Někteří mu chtějí pomoct, jiní ho chtějí zabít. Marhoul přišel s fantastickým stylem vyprávění, který se v prvních minutách možná příliš nezamlouvá, a časté zatmívačky a rychlé střihy mohou působit rušivě, ale jakmile chlapec vyrazí na cestu a začíná potkávat své přátele i nepřátele, od staré „babky“ léčitelky, přes žárlivého mlynáře a jeho ženu, až po úchvatné ztvárnění půvabu a krásy v samotářské Labině, se kterou hlavní hrdina stráví nějaký čas v její chatě u jezera, vše funguje tak jak má. A cesta pokračuje dál, a s ní přibývají i další lidé, až nás ve finále dovádí k silné pointě s otcem a poznamenáním. Krom hereckého koncertu Petra Kotlára, který si příští rok může krom Českého lva odnést rovnou i oscarovou nominaci, se ve snímku vyskytnou další výtečné herecké výkony. Kotlár se v každé z devíti kapitol s někým potká. Jednou je to Stellan Skarsgard, který se v roli německého vojáka Hanse objeví sice jen na dvě minuty a neřekne ani slovo, a přesto je jeho výkon nezapomenutelný. Jitka Čvančarová v roli vesnické nymfomanky předvádí životní a strhující výkon, stejně jako Júlia Vindráková, coby něžná Labina, z jejíž kapitoly se divákovi snad ani nechce vyskočit?. Udo Kier jako mlynář je perfektní, stejně jako Julian Sands v roli Garbose, ale špičkou na dortu je Harvey Keitel a jeho kněz, který celý film herecky lemuje. A pak je tu Barry Pepper, který se po druho-válečném Ryanovi vrací v roli odstřelovače Mitky, avšak tentokráte na straně Rudé armády, a jako pravoruký, a jenž je s Kotlárem sehraný snad vůbec nejvíce. A jeho postavě toho také nejvíce přinese…

close Nabarvené ptáče info Zdroj: Jakub Čech zoom_in

Vede kamera…

Co se týče samotného násilí a zařazení filmu, panuje zde jistá kontroverze. Film není válečný, a řeší mnohem důležitější boj. A stejně tak se dá hovořit i o násilí, které ztvárňuje. Marhoul s násilím nezachází čistě na efekt, ale naopak jej podává rafinovaně a poetickým způsobem. Velmi podivuhodně pracuje i s malou dávkou cynického humoru. Absence hudby vůbec nevadí, ba naopak absolutní ticho v čele s Kotlárovým výrazem vévodí, a samotné tempo filmu je také bez výčitky. Někoho může odradit délka 169 minut - někoho to, že se ve filmu nemluví, a když už, tak smyšleným jazykem – někoho drsná látka příběhu. Nenechte se odradit! Na tenhle film je nutné jít, protože takový film se nevidí každý den, a náš český film ho zase dlouhou dobu neuvidí. Marhoul dal do filmu absolutně všechno, co tam má být, a vytvořil nezapomenutelnou atmosféru, která se slovy nedá popsat. Triumfem je životní dílo kameramana Vladimíra Smutného, který si musí dojít pro Oscara!!! Se zvukem Marhoul pracuje jako v Leoneho westernech (časté vrzání, drncání, detaily zvuků). Stříhá se někdy až moc, a divák si sem tam řekne, že zrovna tady by to chtělo klidně delší záběr, ale přes to se lze snadno přenést. Výprava je výborná. Potěší záběry na Českokrumlovsku, kde vynikne především Městský soud a boletický kostel, stejně jako starý vojenský bunkr. Kostýmy a makeup jsou jako ze starých Vláčilových filmů.

Absolutní vítěz…  close Film Nabarvené ptáče představuje první ukázku info Zdroj: Jakub Čech zoom_in

Je dobré si uvědomit, že Nabarvené ptáče není čistě český film. Spadá do kategorie koprodukčních evropských filmů typu Idy režiséra Pawlikovskiho. Ale my Češi na něm máme největší podíl, a to už je dobré, ne? Václav Marhoul dokázal, že je velký režisér, a že točit umí. Nabarvené ptáče je film, na který je radost se koukat, a to ani ne tak z pohledu samotného příběhu či poselství, které představuje, ale z pohledu ryzí filmařiny úrovně Schindlerova seznamu. Přeji filmu hodně úspěchu, a to jak v zahraničí, tak doma. Přeji minimálně tři oscarové nominace, a to za kameru, scénář a zahraniční film. A samozřejmě České lvy, protože jestli mohl Masaryk vyhrát dvanáct lvů, Nabarvené ptáče vysbírá všechny kategorie. A zcela po právu. Je radost na tenhle film přijít do kina, a je radost z něj odcházet, protože tak silný pocit, který ve mně zůstal po skončení závěrečných titulků, jsem při odchodu z kina dlouho neměl.

PS: Pro nás Českokrumlováky je radost z filmu o to větší, protože jsme do něj i silně přispěli. A to jak hlavním hrdinou, tak díky exteriérům. A stali jsme se součástí filmu se světovým tématem, který se dá řadit na úroveň evropských filmů od režisérů jako jsou Tornatore, Trier či Sorrentino, a který dostal českou kinematografii, alespoň trochu z hluboké tmy do krajiny světla. Určitě si Nabarvené ptáče nenechte v kině ujít. Silnější filmový zážitek se dlouho neobjeví. U mě nejlepší hodnocení. Nejlepší scénu nedokážu určit, protože celý film je naprosto vynikající.

MAREK KUCHAŘ
Autor je student

Nabarvené ptáč
Drama/Česko/Slovensko/Ukrajina
169 min
Režie, scénář, produkce: Václav Marhoul
Hrají: Petr Kotlár, Harvey Keitel, Stellan Skarsgard, Jitka Čvančarová, Udo Kier, Júlia Vindráková, Julian Sands, Barry Pepper, Radim Fiala…

Hodnocení­: 90%