Herecky ho táhne Eliška Křenková. Role těhotné lékařky Heleny se zhostila se vší bravurou, charakter je to v jejím podání velmi komplexní. Navíc od ostatních, snad až příliš užvaněných postav Úsvitu si Křenková vystačí s čistým pohledem do kamery. Potěší i jako vždy originální Martha Issová v poněkud nanicovaté roli jedné ze zaměstnankyň továrny. Tím nicméně síla hereckého obsazení končí. Zbytek představitelů a samotných postav je buďto nevýrazný, či ještě hůře neuvěřitelný (nejvíce pak Miloslav König coby Helenin manžel a ředitel fabriky). Jiní zase pouze proplouvají dějem a existují bez věcné příčiny (Richard Langdon jako dělník skrývající svůj hermafroditismus). Kritika by však neměla padat primárně na herce, jako spíše na scénář Mira Šifry, jenž je sice v lecčem nápaditý, ale v rámci výstavby obsahuje hluchá místa a co se týče dialogů tak až úzkostlivě nepřirozený „moderní“ jazyk.

Právě slabší scénář vrhá na Úsvit zásadní stíny. Díry v zápletce, přemíra motivů, jež jsou načrtnuty, přestože později se s nimi pracuje jen okrajově, pěstování stereotypizace. Tvůrci se snaží říci divákům hrozně moc, zapomínají ovšem, že s poctivým naplněním žánru, v tomto případě dobové detektivky, paradoxně mohli dojít dále než pouhým sdělováním tezovitých frází s tklivou hudbou v pozadí. Téma intersexuality se může v dnešní době jevit jako značně vypočítané, ale netřeba Úsvit z těchto záměrů podezřívat. Střet moderních vyhlídek s věčným odmítáním v kontextu nalezení mrtvého těla novorozence, jenž disponuje oběma pohlavími, je divácky vděčný konflikt, jenže pak nastoupí snahy vše co nejrychleji zamést pod koberec a Křenkové laskavá, byť uvnitř vlastními předsudky rozpolcená světice se rázem ocitá sama proti celé hierarchii továrenského monopolu v boji proti strachu z jinakosti. V druhé půli pak Úsvit více edukativně poučuje, než vypráví. A to je velká škoda. Zejména proto, že je z každého metru znát, kolik se v něm odráží práce. V souvislosti s Chlupáčkem krom toho vyvstává otázka, kdo z mladých režisérů má před prahem třicítky nejen zápal, ale i silné téma? I to je nesmírně obdivuhodný výkon.

Celkem vzato však Chlupáček, Hamplová, Křenková a Šifra vytvořili projekt, který je na tuzemské poměry nesmírně odvážný, formálně bezchybný, všeobecně srozumitelný a dostupný pro široké publikum napříč světem. Jen se paradoxně zauzlil sám do sebe, což ho bohužel obírá o status zásadního filmu.

V kinech od 5. října

Hodnocení: 70%