Pokochat jste se tam mohli autorčinými akvarely, ale také olejomalbami. Lea Konvalinková je dlouholetá restaurátorka historických maleb, která má malování jako koníčka.

Předpokládám, že jste malovala odmalička? Ovlivňovali vás v tomto směru rodiče?
Můj tatínek fotografoval, a to velice dobře. Bral kurzy u známého fotografa Josefa Sudka. Mně šlo velice dobře malování – na nic jiného jsem se nehodila. Z osmé třídy na gymnázium mě nevzali, ale v deváté třídě na umělecko-průmyslovou školu do Prahy už ano. Pak už se to vyvíjelo samo. Tatínek byl účetní, maloval také, ale jen tak volně. Přál si proto, abych byla účetní. V 70. letech zaváděl do života počítače a chtěl, abych se jim také věnovala, protože mají budoucnost. Měl pravdu, ale já to nedokázala.

Jak jste se dostala k práci restaurátorky?
Studovala jsem užitou velkoformátovou malbu v architektuře a scénografii. A když jsem pak hledala práci, našla jsem ji v památkovém oboru v Praze a pak jsem pracovala v restaurátorských ateliérech.

Tady ve Velešíně jste prý také prováděla záchranu nástěnné malby…
To bylo zhruba před 22 lety. Tady v kostele sv. Jakuba a Filipa je obřadní síň s velkou nástěnnou freskou, kterou jsem měla zrestaurovat. V té místnosti byl sklad civilní obrany a plynové masky. Zrestaurování té fresky dalo strašně práce. Její povrch byl vlnitý a na tom prach a špína.

Co děláte radši, raději restaurujete nebo malujete?
Mezi obojím je veliký rozdíl. Restaurátorství je opravdu dřina. Specializuji se na nástěnnou malbu a závěsné obrazy. Nástěnná malba se týká fasád a stěn v interiéru. Malování mám jako koníčka, ráda bych byla malířkou na plný úvazek.

Můžete připomenout svou práci na známých památkových objektech?
Je toho hodně. V Českých Budějovicích jsem například dělala restaurátorské práce na radnici, v domech okolo náměstí, honosné interiéry v cukrárně v Krajinské. Také jsem pracovala na Zátkově vile, na obou Hardtmuthových vilách. Rovněž na českokrumlovském zámku, kde jsme třeba v Plášťové chodbě dělali jednu stěnu dva roky. Člověk při tom stojí na nohách celý den. Někdy spotřebuje veškerou svou energii jenom na to stání.

Ráda malujete akvarely?
Mám ráda akvarely. Jsou takové svěží. Akvarel je o bílém místě a o tom, co na tom bílém papíru není namalováno. Při malování akvarelů je třeba se hodně uvolnit, aby ho člověk dokázal namalovat. Žijeme v precizním světě počítačů a lidi se bojí uvolnit.