Každého nejspíš napadne, že Kolja získal pro Českou republiku Oscara – světové uznání – je to film jednoduše krásný, prostý a nekomplikovaně různě-hovořící pro všechny druhy publika bez ohledu na jazyk. Kolja sice ony Kristovy roky revoluce ještě neoslavil, přesto je však už navždy nejspíš plně spjat s poutavým vyobrazením událostí okolo roku 1989.

close Snímek z filmu Kolja. info Zdroj: Profimedia zoom_in Otec a syn Svěrákovi vyprávějí půvabný, a nejspíš i pro všechny železné povahy světa překrásný příběh na pozadí Sametové revoluce. Příběh ruského chlapečka, který se dostává do Prahy, aby zde po emigraci matky na Západ žil, respektive poznával život se samotářským záletným hudebníkem, jehož kádrový profil hostí jeden šrám za druhým, je sice hojně univerzální, přesto však neodmyslitelně spojen s místem dění v totalitním Československu a ve finále s jeho vlastním rozpadem.

Jistě - můžeme tu k výročí revoluce jmenovat i jiné filmy, které jsou s ní duchem i tématem spjaté. Mohli bychom zmínit trezorové filmy Hoří, má panenko!, Ucho, tehdejší hit Tomáše Vorla Pražská 5, a dále pak především snímek dnes zesnulého velikána československého filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, který televize k významnému výročí taktéž uvede. Coby film z doby porevoluční ale musíme zmínit Kolju – nestárnoucí klasiku, která má všechny filmařské i řemeslné ctnosti, a dokáže v divákovi zanechat jak hlubokou stopu, tak nadšení.

A přitom to všechno stojí na scénáři. Zdeněk Svěrák je naladěn na vlnu českého národa a umí s ním skrze své texty velmi jemně a nenápadně komunikovat. Jeho scénář stojí na absolutní upřímnosti, a především perspektivě reálného života, jak toho politického v totalitním Československu, tak osobního. Hlavní hrdina, stárnoucí hudebník a záletník František Louka přijímá nabídku hrobníka Ondřeje Vetchého, aby, samozřejmě za tučnou provizi, uzavřel sňatek s ruskou občankou. Vše jde podle plánu, jenže „manželka“ emigruje do západního Německa a v Praze zůstává její malý syn – Kolja. Dnes už o výkonu tehdy šestiletého Andreje Chalimona můžeme říct snad jen jedno, a to, že Oscara měl získat i on za svůj herecký výkon, který ve světovém měřítku dětských neherců překoná snad jen Salvatore Cascio v italském díle Bio ráj. Potěší zde i herecká přítomnost Libušky Šafránkové, Karla Heřmánka, Ladislava Smoljaka nebo Jiřího Sováka. A zároveň je tu i cameo Reginy Rázlové, jež svojí soudružkou Zubatou vytvořila jednu z nejzápornějších postav českých filmových klasik.

„Náš krásný“

Scénář krom soužití záletného hudebníka s malým ruským chlapečkem buduje i konflikt politický. Scéna výslechu na StB, které dominuje soudruh kapitán Miroslav Táborský se svým slizkým účesem a slovy: „My si netykáme, milej zlatej! Já ti tykám,“ je jednoduše geniální, a finální pointa na demonstraci v Praze snad ještě geniálnější. S politikou scénář pracuje skutečně chytře. Nedává ji moc prostoru, a zároveň ji nechá vyniknout, avšak nestrojeně, zato zcela na podloží příběhu, aby příliš nerušila nádheru, kterou Svěrák s malým Koljou na plátně zažívají. Je jen málo filmů, a především těch tuzemských, kde je jedna scéna lepší než druhá. Určitě tak fungují Pelíšky, ale Kolja je možná ještě rafinovanější.

close z filmu Kolja info Zdroj: archiv zoom_in Za absolutní vrchol filmu se dá popsat scéna, kdy Svěrák s Koljou čekají u přechodu – malý hoch pohlédne na značku držícího se pána s dítětem a svého nového opatrovníka skutečně za ruku popadne, což by Hollywood bez přidané hodnoty patosu a falešných emocí zřejmě nikdy takto krásně podat nedokázal. To je něco, co umí jen Náš „Otec scenáristiky.“ Jan Svěrák vede vynikající režii, je nakloněn sebemenším detailům, a opravdu dobře pracuje s hudbou, střihem i dekoracemi, a umí si vytvořit rámec atmosféry, ze které se divákovi na konci filmu ani nechce vystoupit. Z ostatních složek stojí za velkou zmínku především krásná kamera Vladimíra Smutného, a doslova přenádherná hudba Ondřeje Soukupa, který vytvořil jeden z nejlepších soundtracků české porevoluční kinematografie.

Klasika, která baví

Proč se na Kolju k výročí sedmnáctého listopadu v televizi dívat? Protože jde o jedno z těch děl, které nám události roku 1989 dokáží připomenout s humorem, půvabem i s pocitem vítězství, a bez zbytečností tak, jak to žádný politik ani žádné médium svými debatami nedokáží nikdy! Na závěr moc rád zopakuji producentský citát, který se často s filmem Kolja spojuje: Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života… A to je perspektiva, kterou Zdeněk Svěrák svým scénářem přinesl, a která z filmu Kolja dělá nezapomenutelné dílo světové kinematografie! My Češi můžeme na tento film být jen pyšní. Těžko se zde totiž dá nalézt slabé místo. Jan Svěrák měl po ocenění Oscarem nabídky Hollywoodu přijmout. Filmy totiž točit umí a jistě by se dokázal vyjádřit i v tamním světě. Ale Zdeněk Svěrák? Toho nám nikdy nevezmou. Ten je náš. A Oscara? Ještě jednoho? Čestného? Toho by určitě zasloužil…

Marek Kuchař
Autor je student

Film Kolja bude vysílán na ČT1 17. listopadu od 16:30.

Kolja
Komedie/Drama (105 min)
Režie: Jan Svěrák
Hrají: Zdeněk Svěrák, Andrej Chalimon, Libuše Šafránková, Miroslav Táborský, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková atd.