Českokrumlovská kapela Sandwitch vystoupila v sobotu v divadelním klubu Ántré Český Krumlov. O své hudbě má parta kolem zpěváka Aleše Stoibera i přes nízký věk jasno – rock na plné pecky!

Sandwitch funguje už tři roky. V kolika letech jste dávali kapelu dohromady? Co vás tenkrát vedlo k tomu, pustit se do rocku?
Úplné začátky jsou tak z roku 2004. V té době mi bylo dvanáct let a už dva roky jsem hrál na klasickou kytaru v ZUŠ ve Vyšším Brodě. Začali jsme s mojí sestřenicí Luckou, která je o půl roku mladší. Právě se tehdy přihlásila do ZUŠ.

Odmalička jsme doma slýchávali rock, oba pocházíme z hudebních rodin. Skládali jsme první písně, takový underground. Ona hrála basu a já kytaru, zpívali jsme oba. Protože jsme oba měli devítileté bráchy, bylo nejsnazší jim dát do ruky nástroj a zapojit je do kapely. Mlátili do hrnců.

Vydrželo nám to docela dlouho, ale tak za dva roky jsme cítili, že chceme někam postoupit. Lucčin mladší brácha Matěj začal chodit do ZUŠ na bicí a můj bratr Jindra do ZUŠ na baskytaru. Sjednali jsme si zkušebnu ve volnočasovém klubu Bouda a všechno začalo.

První vystoupení přišlo v roce 2006, kdy si nás právě v Boudě všimli kluci z kapely Daisy Rain, kteří pořádali jednodenní festival s názvem Stoneway fest. Natolik jsme je zaujali nízkým věkem a hudbou, že se rozhodli nás pozvat.

Uvádíte, že hrajete takzvaný stoner rock, což dnes u mladých muzikantů není zcela časté. Proč zrovna takový styl? Máte nějaké vzory?
Velkou inspirací v hudbě mi byl starší brácha. U něho poprvé jsem viděl kapely, jako jsou Queens of the Stone Age nebo Clutch. Hrozně mě to chytlo. Věděl jsem, že tohle chci hrát. Vzory máme v kalifornském rocku a celkově v hard rocku, určitě i v kapele Nirvana.

Vycházíte z klasického hard rocku sedmdesátých let. Posloucháte takovou muziku i doma? Je těžké s podobnou hudbou v dnešní době zaujmout?
Každý z kapely poslouchá trochu jinou hudbu a to ovlivňuje i náš sound. Za mě mohu říct, že poslouchám hodně širokou škálu hudby, ale samozřejmě kapely jako Led Zeppelin, Black Sabbath, ale i Metallica a Van Halen u nás v přehrávačích nechybí.

Těžko říct, jestli je těžké zaujmout. Každý si najde, co má rád. Věřím, že jsou lidé, které naše hudba baví, protože jinak by to nemělo smysl. Jasně, hrát pop nebo hip-hop je určitě víc v módě, ale já od hudby čekám něco víc.

Není nízký věk překážkou v koncertování?
Je to určitě překážka, jednak z toho důvodu, že nemůžeme v týdnu hrát dlouho do noci, a také, že jsme závislí na odvozu někoho z dospělých. Zatím nás v rukou mají naši rodiče, takže špatné známky ve škole nám určitě hladké koncertování neumožní.