Narodila se v Sudetech, za války byla povolána do Říše v rámci totálního nasazení, poté se vydala na dráhu učitelky, ale již po roce 1968 se musela z politických důvodů se svou profesí rozloučit. V roce 1977 byla mezi prvními signatáři Charty 77 a záhy skončila jako průvodčí. Na sklonku života pak vykonávala profesi průvodkyně na Státním zámku Hluboká nad Vltavou. Navzdory nepřejícím okolnostem si vždy udržovala lidskou důstojnost i optimismus, a své prožitky si poctivě zaznamenávala, aby je později přetavila v knihu vzpomínek, jež jsou i dnes tíživě aktuální.

Vinna nevinných by měla přijít do rukou zejména čtenářům mladší generace, jimž může nahradit úlohu „paměti národa,“ leč živého porozumění se jí dostane spíše u ročníků starších, zkušenějších. Ovšem zdaleka není určena jen zasvěcenému okruhu příjemců. Hranice jižních Čech jednoznačně přesahuje. Nejedná se o vesnickou kroniku ani edukativní návod typu „jak si zachovat morálku“ a „jak obstát v krušných dobách.“ Naopak, Marie Skálová dává slovům na papíře rozměr osobní, zúčastněný, procítěný, aniž by nad kýmkoliv vynášela zavrhující rozsudky. Jako spisovatelka si navíc udržuje věcnost a stylistickou vytříbenost, které čtenáři jistě ocení. Líčí vše od drobných úsměvů až po hrůzné nástrahy vzešlé z obměn doby a politických garnitur. K nejkrásnějším pasážím patří autorčino vyznání se milované profesi učitelky a svým žákům. Zaujme ovšem i intertextové pátrání po klíči k porozumění mezi národy, ale kupříkladu také symbolika „tří jasanů,“ později necitlivě poražených.

S knihou v ruce se lze na skok vrátit v čase, podívat se na místa dávno přestavěná, zapadlá, či ještě hůře zcela zapomenutá, a ohlédnout se za osudy vyhaslých duší, které zasazuje zpátky do časoprostoru. Jsou to titíž, jejichž hlasu dnes už není slyšet. V myšlenkách však stále přetrvávají, což kniha úžasně podtrhuje.

Jak nad textem přemýšlet? Jak jej uchopit a správně interpretovat? Nehledě na jazyk, čas a místo, Vinna nevinných odmítá pozbýt vědomí souvislosti v jakékoli době, za jakýchkoli okolností. A v tom tkví její krása, kterou čtenáři naleznou tak trochu mezi řádky. Třeba jen když knihu náhodně otevřou…