Lucie Pragerová v kloboučku posazeném vzadu a v šatech s límečkem září. Ví, že jí to sluší. „Oblečení jsme si vybírali sami,“ usmívá se slečna. Tomáš Maliniak má čepici, šátek kolem krku a ve světlém saku kapesníček. Oba patří k agentuře Kultur kontakt. „Naším úkolem je chodit a vytvářet atmosféru,“ usmívá se dvojice, kterou na druhém dni slavností výročí republiky Budějovice vypráví potkáte až do večera.

Nejsou sami, po náměstí chodí pán důchodového věku ve fraku, barové tanečnice s boa a děti v námořnických oblečcích. Zkrátka všechny věkové kategorie.

DOBROTY, SOUTĚŽ, DÍLNY

Veškeré dění se stahuje na náměstí. „Rovnou, jó tady rovnou …,“ zní živá hudba z pódia. Trhy začaly před půl hodinou a po bábovce ve stánku U Dobrých víl se už zaprášilo. Slečna Milena v kloboučku s květy napekla přes noc s kamarádkami Petrou a Verčou dvanáct noh štrůdlu. Trh dále nabízí malované hrníčky, šperky z mědi či ochutnávku vín.

„Chceš soutěžit?“ osloví pán z první republiky malého chlapce. Syn s maminkou se dozví, že je jejich úkolem najít v ulicích kolem náměstí 13 českobudějovických lvů a zakreslit je do mapy. Malý Kryštof Doško dostane poučení dívat se po fasádách i na druhé straně ulic. A co může vyhrát? „Knihu,“ láká pán.

V dobové kavárně, velkém stanu se světýlky proti radnici, je plno. U jednoho stolu jí vývar a chléb se pomazánkou celá rodina. „Přijeli jsme z Dřítně za babičkou a vzali jsme ji mezi lidi,“ vysvětluje mladá maminka. Babička Jitka Hanžlíková si to pochvaluje: „Hrají krásně.“ Holčičky Adélka a Elena Hanžlíkovi mi ukazují krásnou brož ve tvaru ptáčka. „Vyrobila jsem si ji sama,“ říká Elena, které se na akci nejvíc líbí dílničky. Na své si přišel i tatínek se „škvarkovkou jako od maminky.“

Na pódiu na náměstí si lidi mohou později prohlédnout krásné kostýmy při dobové módní přehlídce. „Dvacátá léta znamenají velkou změnu. Sukně se zkracují, jejich pas se začíná snižovat,“ komentuje moderátor šaty barové tanečnice na pódiu.

Zdroj: Deník / Redakce



OVČÍ BABIČKY

Po celý den čtou každou celou čtyři babičky na čtyřech místech v centru pověsti. U divadla potkám paní Karin Vorlovou v čepečku, jak napíná děti pověstí o Můře. V nabídce je ještě Železná panna a Zvon Bumerin nebo pověst Zrada nad zradu. „Máme každá jiné,“ vysvětluje. Duchařská Můra je podle ní nejoblíbenější. „Neznala jsem ji, pocházím ze severu Čech,“ usmívá se paní, která se první tři hodiny nezastavila. Protože ji to baví, čte i v pauze a lidi sama zastavuje. Ani ochlazení si nevšimla. „Přehodím si šál,“ souhlasí.

Zdroj: Deník / Redakce



PŘIŠLY I ZA DEŠTĚ

K večeru začíná pršet, přesto pár lidí na náměstí zůstává kvůli hudebnímu programu. Alžběta Ďurinová a Hana Dlouhá se šly schovat do kavárny, na Jana Smigmatora se však vrátí s deštníky. Následuje výuka tance přesunutá kvůli počasí pod stan. Publiku před pódiem s koncerty nakonec vyrostla stříška. „Nadchla mě kavárna a zeleň na náměstí. Program byl vymyšlený pěkně,“ říká Hana Dlouhá s tím, že jediné co nevyšlo, bylo počasí.