V rozhovoru hostovi noviny předestřely, že podle aktuálních studií 62 procent Rakušanů hodnotí soužití s muslimy jako špatné, 60 procent se obává šíření radikálního islámu, a ptají se na názor, proč tomu tak je. Říká, že je to velmi znepokojující. „Jsou obavy a strachy na obou stranách. Musíme vyhledávat setkání a jevit porozumění pro druhého. Muslimové si nezasluhují, aby byli nahlíženi jako věční nepřátelé nebo cizinci,“ prohlásil. „Chtěli by být tady v Rakousku rovnoprávnými občany. Když vidíme, jaké zákony byly přijaty v uplynulých letech, je pro nás ale těžké je podřadit pod základní ústavní zákon rovných práv. Ženy se šátkem na hlavě jsou konfrontovány s každodenním rasismem.“

Na otázku, co mu vadí na zákazu nošení šátků na základních školách, jak jej přijaly ÖVP a FPÖ, říká: „Každý rozumný člověk může ze zákona vyčíst, že se v něm s muslimy zachází jinak. Například židovská kippa zákazem dotčena není. Ne já osobně, ale lidé tady mají pocit jiného zacházení s nimi.“

K nadcházející žalobě k Ústavnímu soudu vysvětluje, že jim půjde o základní lidské právo rovnosti a svobody náboženství. Na poznámku, že šátek je pro mnohé znamením utlačování žen, upozorňuje, že je třeba být opatrný v přisuzování pokynů zvnějšku. „Jde o dobrovolnost,“ tvrdí. „Když se nějaká žena rozhodne nosit šátek, je to v pořádku, když se rozhodne proti tomu, taky. Obě mohou být věřící. My jsme proti nákladu, utlačování a destruktivním zákazům.“

Pak jde linecký list „ostře“ na věc poukazem na rostoucí počet násilných činů páchaných nožem, přičemž nepřiměřeně často jsou podezřelými muslimští muži. Ümit Vural říká: „Náboženské společenství není žádnou bezpečnostní policií. Dávat takové zločiny do souvislosti s vírou je špatný závěr. Žádné náboženství neospravedlňuje násilí. Páchají je lidé, kteří snad mají špatnou minulost. Ti mají, prosím, naši víru nechat v klidu. Měli by přestat zatahovat do věcí náboženství jako důvod.“

Na připomenutí pokusu staré vlády uzavřít více mešit kvůli nenávistným kazatelům Ümit Vural odpovídá: „Mešity nemohou být zavírány. Proti tomu jsme podali právní odpor a řízení jsme vyhráli. Já když vidím, že nějaký imám káže nenávist, nenapadne mne přece uzavřít mešitu! Vytáhnu toho imáma a odejmu mu legitimaci ke kázání. Copak může kostel za to, když nějaký farář překročí své kompetence?!“

(Foto Deník/repro ORF/Akademie věd Praha)

Vražda bez mrtvoly

Vídeňský zemský soud uložil ve čtvrtek 20 let vězení 29letému Maďarovi obžalovanému z vraždy a rušení klidu mrtvých, napsaly OÖN. Senát ho jednomyslně uznal vinným, že koncem letošního května usmrtil svého krajana Gyulu S. (43) v bytě na Ottakringu tak, že mu kladivem vtloukl dva šroubováky do lebky… Tehdejší 30letou přítelkyni obžalovaného soud zprostil spoluviny vraždou – při výsledku hlasování 4:4 bylo rozhoduto v její prospěch. Protože pomáhala vrahovi odklidit mrtvolu, dostala za rušení klidu mrtvých tři měsíce podmíněně. Odsouzený pachatel byl kromě toho přikázán do zařízení pro abnormální zločince, protože se u něho dlouholetou konzumací heroinu a alkoholu rozvinuly porucha osobnosti a epilepsie. Posudek znalce psychiatra ho označil za nebezpečného. Rozsudek není v právní moci.

29letý Maďar v přípravném řízení skutek doznal a tvrdil, že muž se měl pokoušet jeho přítelkyni líbat a on nato na něho „vyjel“. Před soudem tuto verzi odvolal a vyprávěl, že jeho krajan už vůbec nežil, když mu šroubováky vtloukal do hlavy, respektive že si myslel, že nežije. Kdyby prý věděl, že není mrtvý, nedělal by to, rozhodně ho nechtěl zabíjet…

K činu došlo podle obžaloby v „messie-bytě, který sloužil jako ,chlastárna´ bezdomovcům“. Patřil zmíněné 30leté ženě, která z důvodu minimální inteligence, psychického onemocnění a dlouholetého nadměrného konzumu alkoholu pobírá invalidní penzi. O jejího desetiletého syna se starají pěstouni ve Štýrsku. Letos začátkem roku poznala 29letého Maďara, který žil nějakou dobu v Anglii, než uvízl ve Vídni a neměl kde bydlet. Vzala ho k sobě a žili „tak nějak v páru“, jak její partner uvedl senátu.

Jednoho dne jim zkřížil cestu Gyula S. Vzali ho popít do bytu. Kvůli jeho zmíněnému pokusu o líbání ho obviněný několikrát udeřil pěstí do obličeje, až zůstal ležet v bezvědomí. Když pokusy ho vzkřísit byly marné, došel jeho hostitel k závěru, že ho usmrtí. Zarazil mu půlku šroubováku do levého spánku. Protože 43letý ještě dýchal, měl mu obžalovaný vehnat do lebky druhý šroubovák. Přítelkyně to prý sledovala v „šokovém strnutí“. Několik dní strávili v bytě s mrtvolou, pak tělo vhodili do kontejneru na odpadky. Mrtvola nebyla nikdy nalezena.

Zato 29 května oznámil policii jeden obyvatel domu, že vedle dveří 30leté sousedky je nápadně moc krve. Mrtvola mohla být krátce předtím tažena chodbou a výtahem dopravena do prostoru pro odpad. Alarmované policii nikdo neotevřel, ale z bytu slyšela ženský hlas a dveře vylomila. Také uvnitř byla krev. Těžce opilá žena jim tvrdila, že v podnapilosti několikrát upadla a rozbila si nos. Policisté se s tímto vysvětlení spokojili a odešli. Mrtvola se v tu dobu nacházela ještě v kontejneru. O činu se policie dozvěděla 31. května, když 29letý se jednomu bezdomovci prořekl, že někoho zabil. Svědek informoval sociální pracovnici, která vyrozuměla policii. Ta ještě týž večer zahájila vyšetřování a pátrání po těle oběti. To se ale ocitlo s celkovým odpadem bytového zařízení ráno nebo dopoledne 1. června ve spalovně a když tam policie začala hledat, byla polovina dodaného odpadu už spálena a druhá slisována. V té druhé by bylo možné zbytky těla hledat, ale trvalo by to možná týdny – a zastavení třídírny by stálo 50 000 až 70 000 eur denně. Městu Vídni by vznikaly velké problémy i s tím, že by hromada domovního odpadu dál narůstala… Pátrání tedy bylo ukončeno.