O tom, že život není černobílý, svědčí příběh Romany Hovorkové, která se v polovině 80. let dostala na střední školu díky Štrougalově přímluvě. „Pocházím ze selského rodu Horáků z Hroznějovic, kde byl dědeček starostou až do roku 1948, než ho komunisti odvolali. Babička Růžena a dědeček Jan byli vzornými hospodáři, svou práci dělali s láskou a poctivě, a vychovávali čtyři děti. Když přišla 50. léta, ze strachu o rodinu vstoupili do družstva, protože se báli se vystěhování, které postihlo dvě sousední rodiny Brčáků a Hrušků,“ vypráví předsedkyně osadního výboru obce, patřící pod Hlubokou nad Vltavou.

Dědeček byl v družstvu vedoucí rostlinné výroby a kvůli nepravdivému svědectví několika lidí byl odsouzen 11. září 1958 pro trestný čin poškozování provozu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku, ztrátě občanských práv na tři roky, k propadnutí jmění a zákazu pobytu v okrese Týn nad Vltavou na pět roků. „Soudní spis je uložen v archivu, takže jsem si ho před dvěma roky celý pročetla včetně svědeckých výpovědí,“ pokračuje Romana Hovorková. „Z tatínkova vyprávění vím, že tehdy doma prožívali s maminkou a třemi sestrami hrozný strach. Dědeček, který svou rodinu miloval, byl silný a statečný. Pomohl mu i Bůh, že se domů vrátil,“ je přesvědčená Romana.

Trest za dědečka

Tatínek Romany měl jen základní vzdělání, protože studovat nemohl, a pracoval v místním družstvu. „Strach rodičů a prarodičů z vlivu komunistů je provázel stále a já ho doma vnímala už i jako malé dítě. V roce 1985 jsem byla v osmé třídě, bylo mi 14 let a rozhodla se jít studovat na ekonomku do Budějovic. Chtěla jsem dojíždět, abych nemusela na internát. Rodiče vyplnili přihlášku, jako náhradní školu jsme uvedli střední ekonomickou školu v Blatné. Připravovala jsem se na přijímací zkoušky, které jsem úspěšně zvládla, ale rodiče a babička s dědou se mi tehdy zdáli velmi smutní. Pár dní po přijímacím řízení přišlo rozhodnutí, že nejsem přijata. Jeden příbuzný rodičům prozradil, že už před přijímacími zkouškami bylo rozhodnuto, že se mnou do lavic ekonomky není počítáno. Za mojí přihláškou byl doručen dopis o mém původu, že jsem z věřící rodiny, vnučka kulaka a politického vězně. Straničtí funkcionáři byli důslední a vytrvalí - od dědečkova odsouzení v roce 1985 uplynulo 27 let…“

Rekonstrukci Strakonické v Českých Budějovicích loni doprovázely dopravní komplikace.
S opravou hlavního tahu přes Budějovice počkají, až bude hotový dálniční obchvat

Rodiče přesto podali odvolání a žádost o přijetí na náhradní střední ekonomku v Blatné. V dubnu 1985 se setkali s příbuznou Marií Oukropovou z Veselí nad Lužnicí, která ochotně nabídla pomoc. O ni pak v dopise požádala Lubomíra Štrougala, rodáka z Veselí nad Lužnicí, jehož znala od dětství. „Tehdejší předseda vlády ČSSR její prosbě vyhověl, kontaktoval Krajský výbor KSČ v Budějovicích, a já byla do Blatné přijata. Školu jsem dostudovala v roce 1989 a od té doby již 34 roků pracuji v ekonomickém oboru,“ usmívá se kulakova vnučka, které k maturitě pomohl prominentní komunistický funkcionář. „Z jeho postavení předsedy vlády ČSSR se tehdy zachoval lidsky, protože pomohl obyčejným lidem, kteří byli komunisty v té době stále sledováni a trestáni,“ dodává.

Československý Gorbačov

Zatímco Lubomír Štrougal za své činy nebyl po roce 1989 stíhán ani potrestán, jeho činnost zmapovali politologové, historici a publicisté.

„Lubomír Štrougal byl dostatečně inteligentní na to, aby si ještě jako nižší funkcionář uvědomoval nedostatky režimu v 50. letech i pak jako ministr v 60. letech: byrokratická zkostnatělost, nekompetentnost nejvyšších představitelů,“ říká politolog z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity Vladimír Hanáček. „Proto také v roce 1968 podporoval obrodný proces a jako místopředseda legální vlády ji řídil v době nepřítomnosti uneseného premiéra Černíka, čímž zabránil vzniku kolaborantské vlády. Už o rok později ale pochopil, odkud vítr vane, a že v Československu se nelze vyhnout sovětskému status quo. Měl štěstí, že si lidsky porozuměl s Husákem, a proto se stal v pozici federálního premiéra na dvě desetiletí nejvýkonnější složkou normalizačního režimu."

Přesouvání starého Dlouhého mostu. Foto ze sbírky fotografií a pohlednic Jiřího Dvořáka poskytl Státní okresní archiv České Budějovice.
Takhle vypadaly Budějce. Dlouhý most přesouvali, stavěli a bourali

Jak politolog Hanáček pokračuje, nepochybně si Štrougal opět uvědomoval zejména ekonomické problémy, kterým režim čelí. "I proto včas odešel z postu premiéra v září 1988. Jeho ambice stát se československým Gorbačovem se vzhledem k tomu, jak moc byl výraznou tváří normalizace, nemohla naplnit. Jako šéf exekutivy režimu a člen politbyra nesl přímou odpovědnost za vše, co režim v 70. a 80. letech napáchal, včetně represálií vůči vlastnímu obyvatelstvu. Této odpovědnosti Štrougala nemůže zbavit ani fakt, že uplatnit tuto odpovědnost před soudem demokratického státu po roce 1989 bylo složité, a snad to jinak než absencí rozsudku nemohlo skončit,“ říká politolog.

Smrt na hranicích

Lubomír Štrougal měl podíl na více temných událostech. „Jako ministr vnitra, kterým byl v letech 1961-65, spoluorganizoval velkou dezinformační akci Neptun, kdy v roce 1964 Státní bezpečnost záměrně umístila do Černého jezera bedny s písemným materiálem. Částečně se jednalo o pravé archivní dokumenty, zčásti ale o naprostá falza, která měla diskreditovat politické kruhy v Německu a v Rakousku a účelově je obvinit s vazeb na nacistické kruhy,“ uvádí Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd.

Ilustrační foto.
Místo zločinu České Budějovice: Před 20 lety měla jihočeská mordparta 20 případů

„Současně byl nepřímo zodpovědný za smrt 43 lidí, kteří zahynuli při přechodu hranic na Západ, neboť nerozhodl o vypnutí elektrického proudu do hraničních zátarasů. Byl loajálním členem komunistického vedení až do druhé poloviny 80. let, kdy se pokoušel o náznaky reforem po vzoru Sovětského svazu. Ve funkci předsedy vlády se snažil materiálně pomoci rodnému jihočeskému regionu přesměrováním investičních prostředků,“ dodal historik.

Vyloučen ze strany

Působení Lubomíra Štrougala mapuje i historik Petr Blažek z Muzea paměti XX. století. „Již od roku 1948 pracoval v aparátu KSČ. V roce 1953 organizoval potlačení pouličních protestů proti tzv. měnové reformě v několika jihočeských městech. V roce 1957 se stal vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ pro Českobudějovický kraj, v roce 1958 byl zvolen do ÚV KSČ. V letech 1959-1961 byl ministrem zemědělství. Podílel se na pádu Rudolfa Baráka, kterého v roce 1961 vystřídal na pozici ministra vnitra.

Ředitel baletu to neustál...
Od sousedů: Ředitel baletu opery pomazal kritičce tvář trusem

V roce 1968 se dostal do nejužšího vedení KSČ a o dva roky později se stal na téměř dvacet let předsedou vlády. Byl považován za pragmatika, který měl současně velmi dobré vztahy se sovětskou stranou. Do značné míry svým kariérismem symbolizoval zejména období tzv. normalizace. Přestože se podílel na rozhodnutích týkajících se mnoha zločinů a byl opakovaně obviněn v různých kauzách, nikdy nebyl po roce 1989 odsouzen. Jediné postižení mu způsobili paradoxně jeho bývalí soudruzi, kteří ho v roce 1990 vyloučili ze strany,“ dodal Petr Blažek.

Senátor Tomáš Jirsa: Lubomír Štrougal se snažil odčinit hříchy

Tomáš Jirsa a Romana Hovorková v hroznějovické kapličce při oslavách 640 let založení vesnice.Tomáš Jirsa a Romana HovorkováZdroj: Archiv R. HovorkovéPříběh Romany Hovorkové zná dlouholetý starosta Hluboké nad Vltavou a senátor Tomáš Jirsa. „Tehdejší 70. a 80. léta jsem prožíval už jako dospělý člověk a na politiku se díval z pohledu člověka, který nebyl nikdy v Pionýru, SSM, natož v KSČ. Z tehdejší normalizační sebranky byl Lubomír Štrougal nepochybně nejinteligentnější, také proto dokázal být celou dobu předsedou federální vlády. Kdysi jsem ho potkával na procházce, protože jsme bydleli nedaleko od sebe v Praze na Hanspaulce. Myslím, že byl technokrat, který se chtěl uplatnit, a proto s vlky vyl. Nesouhlasil prý se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, ale brzy se takzvaně poučil a otočil. Současná mladá generace slovo poučení v tomto kontextu asi nezná, ale souvisí s Poučením z krizového vývoje, což byla bolševická bible po roce 1968. Později vítal Gorbačova a jeho údajné reformy, ale až po revoluci zřejmě pochopil, že komunistický režim byl nereformovatelný. Bylo mi na něm sympatické, že po roce 1989 už nevstoupil do KSČM a pozitivně se vyjadřoval o vzestupu životní úrovně po roce 1989. Svoji minulou kariéru hodnotil slovy: "Mělo se to dělat jinak." Když mi Romana Hovorková, kterou léta jako starosta Hluboké dobře znám, vyprávěla historku, jak jí zachránil studium, zapadlo mi to do jeho charakteristiky. Lubomír Štrougal zřejmě nebyl v jádru zlý člověk, respektive si byl vědom svých hříchů a spolupráce s represivní mocí, a snažil se ji nějak lidsky odčinit,“ dodává senátor Tomáš Jirsa.

Radek Gális