Když mu bylo 15 let, emigroval s matkou do Švýcarska. V Německu studoval Akademii výtvarných umění. Na první knihu, kterou ozdobil svými obrázky, si vzpomíná dobře. Bylo to v roce 1981 v nakladatelství Bohem Press v Curychu ve 28 letech. Začínal na bilderbuchách. „To byly knihy pro děti s mnoha obrázky a málem textu,“ vysvětluje. Titul se jmenoval Nejkrásnější píseň. „Bylo to o ptáčníkovi, který hraje na flétnu zpěvy ptáků a chytá je do klecí. Pak si ho zavolá král, aby mu chytil ptáka, jehož zpěv slyšel ve snu,“ vypráví Jindra Čapek. Kniha měla velký úspěch a vyšla v 15 jazycích. „Bylo to krásné ilustrování, ptáčci a přírodní prostředí,“ vzpomíná. Sám si dokonce některé tituly k ilustraci napsal. „Rád vařím, tak jsem vymyslel pohádku o kuchařích,“ říká.

Od té doby, co se vrátil do vlasti, ilustruje pro nakladatelství Albatros. Tam začínal knihou Příběhy, na které svítilo slunce Eduarda Petišky. Nyní má za sebou už přes sedmdesát knih, které vyšly ve 25 jazycích. „Když jste v Tokiu a ve výkladu mají vámi ilustrovanou knihu, potěší to,“ uznává.

Při práci je precizní. „Někomu stačí hodina, já potřebuji na ilustraci deset dní, protože je tam tolik detailů,“ líčí. Knížku vždycky nejdřív přečte a podtrhává si v ní. „Hledám zajímavá místa,“ říká. Nejradši má, když knihu ilustruje jako první. „Nic mě pak neovlivňuje, musím si to vymyslet sám, to je lehčí,“ vysvětluje Jindra Čapek.

Počítače nemá rád, pracuje rukou. To se hodí při výstavách originálů. „Když nemalujete rukou, chybí pak originál,“ vysvětluje. Používá francouzský papír a kvalitní barvy. Rád by se vrátil i k malování. „Chtěl bych to omezit a dělat obrazy,“ přeje si Jindra Čapek.