Jaká opatření jste v dětském domově zavedli? Jak se změnil jeho chod a jak to nesou jeho obyvatelé?

Jako zařízení se snažíme plně respektovat a plnit nařízená opatření vládou a krizovým řízením. V našem případě nemůžeme pochopitelně omezit provoz, uzavřena je pouze škola. Opatření ohledně vycházení pouze do přírody, používání ochranných pomůcek a zvýšenou hygienu plně respektujeme. K pochopení celé situace a přijetí vlastní odpovědnosti vedeme i děti. Děti zatím vše zvládají bez problémů, vhodnou motivací, berou zejména menší děti současný stav jako zábavu.

Některé děti jezdily domů ke svým rodinám například na víkend, jak jste vyřešili tyto případy?

Počet dětí, které jezdí domů je v našem zařízení opravdu malý, jen asi 4 až 5. U ostatních není dlouhodobější pobyt doma možný a stejně jako o většině prázdnin tak zůstávají v Radeníně. V době, kdy to bylo ještě možné, odjely některé děti na pobyt k rodičům, nyní jsou všechny děti zpět a z důvodu ochrany před nákazou jezdit nebudou až do odvolání.

Kolik obyvatel má v současnosti domov, máte dostatek personálu?

Dětský domov obývá v současné době 47 dětí, všichni zaměstnanci si uvědomují situaci a snaží se zajistit plynulý chod zařízení - ať už se jedná o učitele, kteří pracuji u dětí dopoledne místo školy, přes provozní pracovníky, kteří se věnují zvýšeným opatřením v oblasti hygieny, až po vychovatelky a noční asistentky, které chodí do práce podle změněné pracovní doby.

Máte ochranné pomůcky v dostatečném množství pro děti i zaměstnance domova? Jak řešíte zásobování, máte vlastní kuchyni, kdo vám vozí potraviny?

Podařilo se nám zajistit dostatek dezinfekčního gelu díky jedné lékárně, kde nám ho připravila paní magistra, máme i zásobu jednorázových roušek, více než sto kusů nám o víkendu přivezli soukromí dárci, za což jim patří velké díky. Nosíme také nákrčníky. I dezinfekce na povrchy máme zatím dostatek. Jednorázové rukavice zatím nepoužíváme. V případě propuknutí nákazy přímo v zařízení nemáme bohužel respirátory, ale to je problém všude a všech. Máme vlastní kuchyni, její zásobování funguje v běžném režimu prostřednictvím nasmlouvaných dodavatelů.

Jak tráví volný čas vychovatelé s dětmi, chodíte na zahradu, hrajete více společenských her, vymysleli jste nějaké zpestření mimo běžný program?

Volný čas trávíme v zámeckém parku či na výletech do přírody. Využíváme naši tělocvičnu, kde mohou děti i přes současný stav sportovat. Na rodinných skupinách pak děti vyrábějí velikonoční dekorace, hrají společenské hry. Snažíme se jim maximálně vynahradit některé připravované akce, které se bohužel letos nemohou uskutečnit.

Jak zprostředkováváte školní vzdělávání? Nešili jste také roušky?

Dopoledne pečují o děti učitelé ze školy, zadávají dětem z naší školy úkoly, vedou výuku, pomáhají také dětem z ostatních škol s úkoly, to vše uvnitř budovy domova, protože škola je uzavřena. Odpoledne si pak děti přebírají vychovatelé, večer je pak střídají noční asistentky. Na výrobě roušek se nejvíce podílí noční asistentky, částečně pak i vychovatelé. Děti pomáhají s těmi činnostmi, na které stačí - stříhají látku, připravují jednotlivé díly k sešití, případně starší samostatně šijí buď ručně, někteří dokonce i na stroji.

Na otázky odpovídal Kamil Rosa, ředitel DD Radenín

Jeho pohled doplňují někteří ze zaměstnanců, kteří si přáli zachovat anonymitu. Jak popsala jedna z vychovatelek, je situace velmi náročná pro všechny uvnitř zařízení. „Snažíme se moc nepřemýšlet nad tím, co by bylo kdyby… Každý den sleduji aktuální dění po celé zemi, ale pokouším se nestresovat a nepropadat panice,“ vysvětlila svůj pohled. Lepší je soustředit se na každodenní úkoly. „Třeba abych dodržela hygienická nařízení, neohrozila nikoho v okolí a rodině,“ upřesnila.

ZMĚNA PROGRAMU

Její názor doplnila sociální pracovnice. „Situace mi nezměnila zásadně pracovní program, jen osobní kontakt je omezen na minimum. Komunikujeme elektronickou formou, což aktuálně stačí,“ zmínila s tím, že je to pro ni zvláštní situace. „Sociální práce je především o kontaktu, ale na ten si musíme ještě nějakou dobu počkat,“ shrnula.

Obává se jen, aby Covid-19 někdo do dětského domova nezavlekl. „Úplná karanténa je v prostředí ústavního zařízení specifická a velmi náročná, jak pro naše děti, tak pro zaměstnance, kteří by po celou dobu karantény museli zůstat v domově a zajistit tak péči a provoz bez možnosti opustit pracoviště,“ naznačila sociální pracovnice.

Velký důraz kladou zejména na dodržování hygienických opatření, čímž se snaží minimalizovat možnost přenosu nákazy. „Nejezdíme s dětmi hromadnou dopravou, volný čas trávíme v areálu dětského domova nebo mimo obec v přírodě. Nošení roušek a pravidelná dezinfekce rukou je samozřejmostí,“ popsala další z místních vychovatelek.

Kromě výletů do města život zde plyne v podstatě stejně. „Pokud bychom byli zavření v paneláku, byla by situace mnohem horší. I když je to náročné, nemáme si i přesto, na co stěžovat. Mohlo by být hůře,“ míní.

ŠKOLU NEZANEDBÁVAJÍ

Dětem se navíc snaží zpříjemnit volný čas nejrůznějšími aktivitami, od sportovních přes rukodělné až po společenské hry, což přiblížil jejich učitel. „Vyráběli jsme textilní roušky a nyní jich máme díky tomu dostatek. Všichni doufáme, že se situace brzo stabilizuje a i my se vrátíme do běžného režimu a života, jsem optimista a věřím, že to zvládneme,“ podotkl.

Škola funguje formou domácí přípravy. „Využíváme materiály i jiných škol, tiskneme pracovní listy, čteme, pracujeme s počítači,“ osvětlil. Strach nemá. „Mám mírné obavy asi jako většina. Nepohodlí při výuce cítím jako brýlatý při nošení roušky, ale dá se to poměrně dobře zvládnout. Děti to snášejí dobře,“ doplnil informace.

A jak vše kolem koronaviru prožívají v domově děti?

Lenka 18 let

„Doufáme, že celá situace dopadne dobře. Někteří z nás se bojí, mají strach ze smrti, jiní se nebojí, věří že pokud budou dodržovat hygienická pravidla, nemoc k nám nedojde, jsme mladí a onemocní jen staří. Vadí nám, že pan učitel musí mít na ústech roušku, i vychovatelé, více si myjeme ruce a dáváme si na to více bacha než předtím. Nikdo cizí nesmí do dětského domova a my jezdit do města a chodit sami ven.“

Klára 13 let

„Nesmí se scházet více dětí, což je mi líto, protože s kamarády je větší zábava. Chodíme více do přírody a na hřiště v parku, ze školy mi nejvíce chybí kamarádi, učení ne. Věřím, že brzy to bude jako dřív, že všechno dobře dopadne.“

David 14 let

„Pro mě je tato situace velmi špatná, vadí mi, že se nemůžu normálně bavit venku s kamarády, taky mi je líto, že nebudu moct domů na prázdniny. Trochu mi chybí i škola, hlavně holky ze třídy. Vůbec nevím, jestli bude všechno jako dřív. Mám z toho strach. Bojím se nejvíc toho, že na to můžu umřít.“

Petr 16 let

Musíme nosit roušky, když se vejde do budovy, musíme si vydezinfikovat ruce, nesmíme chodit mimo Radenín, ruce si musíme dezinfikovat i před vstupem do jídelny.

Petra 18 let

„Volný čas trávíme v tělocvičně, na hřišti, vyrábíme velikonoční dekorace, občas něco upečeme - buchtu nebo bábovku na mlsání.“

Anička 15 let

„Výuka probíhá tak, že dopoledne se učíme s učiteli z naší školy, odpoledne pak samostudium a dodělávání úkolů, potom míčové hry, stolní hry, volná zábava - PC, mobil, televize a podobně.“

Standa 17 let

„Tetám pomáháme s rouškami, stříháme látky, pak žehlíme vyrobené roušky, také jsme si zkusili vyrobit vlastní roušky.“