„Co ho sem žene, přesně nevíme," říká Gerd Kämmer ze svazu ochránců přírody Bunde Wischen, kterému ekologický skot patří. Svena ničím nepřikrmují. Na začátku byl velmi plachý a mohl být pozorován jen dalekohledem, nyní ale je k němu možné přijít až na dvacet metrů. Zhruba dva roky se pravidelně mísí mezi krávy na pastvině.
Podle Kämmera přišel pravděpodobně z Dánska, uvádí pasovský list. Jelen lesní už v jižním Šlesvicku nesídlí, ale protože severně od jeho hranic nachází vysoká málo místa a potravy, množí se její „pendlování" do Šlesvicka-Holštýnska. Myslivci ze Severního Fríska už si stěžovali na rostoucí škody, které skandinávští hosté v polesích způsobují.
„Zda se Sven někdy zase spojí s nějaký, stádem jelenů, zůstává otázkou," uzavírá list. Na rozdíl od ostatní zatoulané vysoké, která kvůli lidem utíká především na noc do lesů, je Sven aktivní ve dne. Ani před silvestrovskými dělbuchy se neschovával…

Osud jedné odsunuté rodiny…

Linecké OÖN zmínily z víkendového vydání listu Standard, že vídeňský kardinál Christoph Schönborn (72) se vyjádřil k navrhovanému zákazu nošení šátku ai generálnímu zákazu muslimské burky. „Podpořil sice zákaz šátku jako doplňku určitých pracovních (služebních) oděvů (,Nechat policistku běhat na veřejnosti s křížkem na prsou nebo se šátkem nelze´), ale z toho odvinout všeobecný zákaz by bylo podle něho nepřípustné a diskriminující," píše deník. „Lidem musí být přiznána svoboda zvolit si součásti oděvu."
Na burku nahlíží kardinál přísněji, ale její problémem by se rovněž neměl řešit všeobecným zákazem nošení, nýbrž vyjasněním, v jakých situacích se nosit nesmí, třeba před soudem.

Bratři - fotograf a kardinál Schönbornovi.Zdroj: Deník/repro
OÖN citují ze Standardu, který píše o Christophu Schönbornovi a jeho o dva roky starším bratrovi fotografu Philippovi oba na snímku) v daleko širších souvislostech. Mimo jiné zmiňuje, že jejich matka musela v důsledku Benešových dekretů v roce 1945 „během hodiny" opustit svůj domov v Praze. Na otázku, zda jim to nepřipomíná osud mnoha uprchlíků, kteří dnes přicházejí do Evropy, říká Philipp, že by je nevyháněl – musejí smět přijít, jsou-li pronásledováni. Christoph zase cituje jejich matku: Žádný neopustí dobrovolně svou vlast… Člověk neutíká pro legraci nebo z chuti se toulat, velkou většinu běženců postihly velmi tragické situace, dodává.
Standard zmiňuje, že rodině trvalo po odsunu šest let, než se trvaleji usídlila ve Schrunsu, a Philipp potvrzuje, že jejich cesta vedla přes kratší zastávky třeba v Hornu, Štýrském Hradci, Luganu atd. Christoph doplňuje, že v roce 1951 našla jejich matka práci v Bludenci a bydlení ve Schrunsu. Tak přišli do obce, která jim byla ještě nejspíš novým domovem. Jejich matka jednou řekla, že potřebovala 25 let, než navázala skutečný kontakt s domácími lidmi, a Philipp, který odtud brzy odešel do internátu, vysvětluje, že „úzká údolí vytvářejí trošku užší horizonty". „Myslím, že žádný cizí to ze začátku nemá v žádném alpském údolí lehké," dodává. Bratr Christoph mu oponuje: „Nevím, jak se dařilo tobě, ale já jsem se tamní dialekt naučil za čtyři týdny…"
Standart posléze zmiňuje, že otec čtyř dětí Schönbornů sloužil ve wehrmachtu a přeběhl k Angličanům. Byla jeho dezerce tématem v obci nebo v rodině? ptá se, a Christoph uvádí, že ve Schrunsu rozhodně ne. Ani s dětmi o tom otec nikdy nemluvil. Jednou to prý řekl matce, když se po válce poprvé setkali ve Štýrském Hradci. To měl na sobě ještě britskou unnformu… Podle Philippa to snad ani nikdo z místních ve Schrunsu nevěděl.

Z výstavy Philippa Schönborna ve Vídni.Zdroj: Deník/repro

Christoph Schönborn byl vysvěcen na kněze v roce 1970, od roku 1995 je kardinálem. Philipp Schönborn žije v Mnichově jako umělec a fotograf. „Po nějaké době práce scénického fotografa mnichovské smetánky se vyučený strojník specializoval na fotografie moderního umění," popisuje Standard. K rozhovoru tento list připojuje jeden z jeho šestnácti velkoformátových tabletů pořízených v muzeích, které jsou nyní vystaveny v uměleckohistorickém muzeu ve Vídni – s názvem „Ruce 2014".

E-auta jdou na odbyt

Od letošního 1. ledna podporuje rakouský stát nákup elektromobilů příspěvkem 4000 eur, vozů s hybridním pohonem (benzín + elektřina) 1500 eury. Zdá se, že to účinkuje – v lednu bylo v zemi prodáno 339 elektroaut, což je plus 41,8 procenta, píší OÖN. Ještě víc stoupl odbyt hybridů – o 252 procent na 559.
Elektromobilů si koupilo nejvíc zákazníků v Dolních Rakousích – 77, dále ve Štýrsku 57 a v Horních Rakousích 51. Hybridy šly nejvíc ve Vídni (109), Dolních Rakousích 89, Tyrolích 76 a v Horních Rakousích 72.