Chtěla fotografovat hlavně děti, s nimiž byla na mateřské, při procházkách přírodou, ale trochu se to zvrtlo. Příroda jí učarovala a jejím zachycením na fotografický papír vznikají obrázky, nad nimiž se až tají dech.

Kateřina Přibylová fotografovala na svých cestách po světě. Její fotografické knihy z Bolívie, Peru, Zanzibaru, rakouských hor či dalších koutů světa a především z milovaného Toskánska jí a jejím přátelům připomínají nejen tamní lidi, tvář úplně jiného světa než je ten náš, ale i okouzlující přírodu.

Do fotoaparátu se dívá klidně přes čočku dalekohledu, právě tohle experimentování ukazuje na její smysl pro detail. S nákupem pořádné fotografické výbavy se pak už nebála se nastoupit do půlročního rekvalifikačního kurzu, aby se dozvěděla o fotografování a ovládání přístroje ještě více.

Letos v září se rozhodla pro další výzvu. Přihlásila se do Šumavského foto maratonu. A uspěla na výbornou. Porota její snímky ocenila cenou. Soutěž, do níž se přihlásila je o to těžší, že fotograf dostane pět témat a čtyři hodiny a musí donést pět fotografií ve sledu, v jakém byla témata zadána. Obrázky se odevzdávají z karty fotoaparátu hned porotě, a tak je okamžitě vidět, zda je podmínka splněna. „Když přijde nápad na první téma ve chvíli, kdy fotíte to poslední, musíte začít zase pěkně od začátku, nebo to nechat být, protože běží čas,“ vysvětlila.

O to větší radost přišla při vyhlašování cen, když její snímek na téma Kouzlo okamžiku získal Cenu poroty. Tu pak Kateřina Přibylová převzala z rukou renomovaného fotografa Roberta Vana. Prachatická fotografka porotu oslnila fotografií vody, kterou přes čočku foťáku dokázala zmrazit. Zastavila tak čas a „Kouzlo okamžiku“ bylo na světě. Obrázek vznikl u kašny v Kašperských Horách, které dominuje socha Jana Nepomuckého.

Fotoaparát nosí máma dnes osmiletého Ondry a sedmileté Alžběty s sebou stále. „Nejhezčí fotky jsou ty nečekané,“ říká. Fotí digitálním přístrojem ale přemýšlí, že jednou vyzkouší i fotky klasické. V jejím archivu se najde příroda z okolí Prachatic, ale i akce, které pořádají její přátelé jako koncerty, kde vystupují její děti a známí nebo plesy. „Pak fotky z výšlapů, vysoké hory jsou moje vášeň,“ doplňuje.

Obrázků odtud vozí stovky. Nejhorší je fotky třídit. „Některé se musejí nekompromisně a hlavně nenávratně smazat. Nemá cenu mít tři stejné,“ popisuje fotografka.

Fotografování se možná stane také zaměstnáním, plánuje mít vlastní fotoateliér. „Možná i na výstavu velkoformátových fotografií z mých cest po světě jednou dojde,“ přeje si. Mělo by, protože zachytit kouzelné okamžiky se Kateřině Přibylové rozhodně daří.