Lenka Pokorná z Českých Budějovic teď zažila houbařské orgie na Šumavě, kde s rodinou našla desítky krasavců: „Praváky jsme při odchodu překračovali… Miluji houbaření, takový pocit štěstí jsem pár let nezažila,“ ještě se nevzpamatovala Lenka Pokorná. Na otázku „A kde teda rostou?“, odpovídá: „V lese… Již ve třetí generaci naše tajná místečka předáváme jen členům rodiny. Když rostou, tak všude. Doporučuji smrkové a smíšené lesy.“

Přesně do takového úžasně plodného vstoupila Jana Miholová a nevzpomíná ráda: „Málem mě trefilo, když jsem vloni v krásném přehledném lese na Jindřichohradecku uviděla kolem sebe desítky velkých hub, hlavně suchohřibů, a 95 procent bylo plesnivých! Prostě nepřišel nikdo s kosou ani bez ní, kdo by je zavčas uložil do košíku.“

Že není nutné opustit své město, aby bylo něco do polévky, vystihuje svědectví Šárky Kavanové. „V našem pidiparčíku, vzniklém před pěti šesti lety na stavební suti navážkou zeminy a zasazením stromků, měla z počátku veliký problém vyrůst i zasetá tráva. Třetím rokem se tam objevily čtyřlístky a první hlavičky čehosi s lupeny, dokonce dva druhy. V další sezoně májovky, o něco později 15 jedlých hnojníků inkoustových a opět lupenovité, další rok jsem napočítala sedm druhů a slíbila si, že je zkonfrontuji s atlasem. Venčení psa dostalo další rozměr – hledání hub pro potěchu oka,“ vylíčila Šárka Kavanová rozšiřování houbové populace v krajském městě.