Studeným ranním deštěm zní ostré rány z kanónu. Střelmistři plní dělo karbidem, který díky neustávajícímu poprchávání ani nemusí smáčet vodou. Masopust na vesnici je již kolem deváté hodiny v plném proudu.

„Chodíme takhle střílet  každý rok, u každého stavení vypálíme několik salv," usmívá se na kost promočený střelmistr a vzpomíná, jak po minulém veselí půl roku neslyšel na jedno ucho. „Letos to bude stejné," předpokládá.

Masopust je pro lidi v Rychnově u Nových Hradů svátkem. Tradiční růžičkovou koledu tady chodí mládenci se svými právy i do sousedních Konratic. Za zpěvu Červená růžičko/ proč se nerozvíjíš? točí koledníci kolečko za každého obyvatele vesnice.

Pokud by některé stavení vynechali, pro dotyčného by to znamenalo ostudu.  Jinak všude slušně děkují za dary, které většinou tvoří sklenka něčeho ostřejšího a domácí vdolky nebo kobližky.

„Někdy je to hodně náročné, zvlášť v takovém počasí. Nepamatuji se, že by bylo za poslední léta takhle špatné," směje se porybný, který vyrostl v Rychnově pod hospodou a o místním masopustu hrdě vypráví.

Obřad má svá pevně daná pravidla. Přesné kroky růžičkové koledy, jednou i tiché, která se bez muziky a zpěvu věnuje zemřelému ve stavení, nebo trestání koledníka, jenž 
v místní truhlárně ukradl stříbrnou lžičku. Hejtman, nejvyšší koledník se svým právem v podobě halapartny, na níž má napíchnuté uzené maso, sice prosí 'slevení nebo úplné odpuštění, protože kamarád by trest nevydržel', ale paní domu, matka trestaného, stejně synovi poručí veselý trest. První ovesný musí zvednout pravou nohu a s rukou na halapartně slíbit, že podobným rejům už je konec. Pak slivovičku. A hustým deštěm do Konratic.