Univerzitní mistr Jan Hus nezemřel před šesti sty lety v plamenech na břehu Bodamského jezera při koncilu v Kostnici, ale na šumavské louce kousek od Vimperku. Němými svědky jeho smrti byly kopce Boubín a Bobík.

Ne, další díl seriálu Jihočeské filmování nechce měnit dějiny, ale platí, že legendární režisér Otakara Vávra si pro ztvárnění části stejně legendárního příběhu skutečně vybral  Šumavu, a to oblast Vimperska, konkrétně faru a poutní kostel sv. Vojtěcha ve Lštění. Tady natočil pasáž svého dobového velkofilmu, kdy Hus káže na kopci v krajině, a pak odjíždí na koncil do Kostnice, kde má obhájit své učení.

Pro davové scény bylo třeba četného komparzu, který filmaři vybrali přímo v šumavských vesnicích. Dodnes na to vzpomínají starší obyvatelé Šumavských Hoštic. Ve filmu, který se stal později velmi slavným, hráli totiž jejich předci.

Kazatel na Šumavě. Zdeněk Štěpánek svým mocným hlasem promlouvá jako kněz k venkovanům.Je to případ pětašedesátiletého Jiřího Aleše, který ve filmu poznává velmi dobře svého dědečka Jana.  Ten dostal jednu z malých rolí vesničanů, kteří jsou papežským legátem varováni před příjezdem Husa coby arcisatanáše. Filmový fotograf Jana Aleše také zachytil v kostýmu na černobílém snímku.

„Na natáčení jsem se dostal jako divák. Byl jsem kluk. Chodili jsme s dalšími lidmi  do Lštění pěšinou asi tři čtyři kilometry. Také si vzpomínám, že v Hošticích měli filmaři ustájené koně ve statku u Janků, kde bydlí Nuskovi. Koně byli od sebe odděleni kládami zavěšenými na řetízcích.  Ty koně si štáb přivezl, byli to jezdecké koně, speciálně vycvičené. Nesměli se před kamerou plašit," řekl Jiří Aleš. Na jeho dědečka jednou zamíří kamera Václava Hanuše (natočil s Vávrou celou husitskou trilogii) krátký detailní záběr.

Svého dědečka Tomáše měl ve filmovém komparzu také Jaroslav Půbal. Také Tomáš Půbal představoval jednoho z poddaných. V ději ze strachu před Husem přitlouká sekyrou na dveře kříž. „Děda je hezky zachycen v kostýmu,jak se ohání tou sekyrou,  ale není mu vidět do obličeje," podotkl Jaroslav Půbal.

Komparzisté filmu Jan Hus ze Šumavských Hoštic.Další obyvatelka obce Marie Matulková chová ve velké vzácnosti starou fotografii, na níž je zachycen její otec František Jungvirt ještě se dvěma dalšími komparzisty v kostýmech opravdu nejchudších vesničanů. „Mně tehdy bylo nějakých sedmnáct osmnáct let, jezdila jsem do školy do Vimperku. Můj otec se ve filmu mihne. Také vím, že je tam použitý sousedův pes, špicl to byl. Filmaři ho natřeli nějakou barvou naflekato," usmívá se Marie Matulková.

Na natáčení se chodily do Lštění dívat celé rodiny. Janu Mrázovou také ze Šumavských Hoštic asi v jejích pěti letech vozil za filmaři na kole na štangli otec. „Vidím scénu, jak Jan Hus káže u kostela pod vysokým smrkem s výhledem na Svatou Maří. Také mi utkvěla ta jeho kacířská vysoká čepice. Kdykoliv přes Lštění jedu, na filmování vzpomínám. Jsem moc potěšena, že o natáčení Jana Husa tady u nás na Šumavě píšete. Jsem z toho až dojata, protože je to mé mládí," svěřila se Jana Mrázová, za svobodna Šánová. Místa, kde film vznikal, se podle ní hodně změnila. Přerostlé stromy brání dávným hezkým výhledům.

Ve Lštění Otakar Vávra vytvořil také exteriérové scény, kdy Hus pojí chleba na faře 
u místního kaplana (Radovan Lukavský). Schody, z nichž  pak schází, aby pokračoval 
v cestě, ale u farního objektu nikdy nebyly. Filmaři si je nechali přistavět.  Krásně rozpoznatelná je hřbitovní zeď kolem lštěnského kostela. 
V jedné scéně je vidět místní pasáček s ovcemi.

Vidíte, nejsem antichrist. Zdeněk Štěpánek vychází mezi vesničany  z fary ve Lštění a vydává se do Kostnice.Lidé ze Šumavských Hoštic se vzácně shodli, že také jedna ze závěrečných scén, a to 
scéna s upálením mistra Jana (v podání charismatického Zdeňka Štěpánka) na hranici, pochází z louky nedaleko Lštění. Na horizontu lze totiž dobře rozpoznat šumavské vrchy Bobík a Boubín.

Některé filmové záběry 
v krajině, kde se kvůli Husovi scházely proudy lidí, mají kořeny v přírodě za humny obce Branišovice asi dva kilometry od Chyšek u Milevska. Františkovi Kohoutovi z Chyšek bylo tenkrát deset let a vše si udržuje v paměti.

„Všude bylo plno jezdců 
a koní. Odhadl bych to na padesát kobyl. Někteří místní lidé koně půjčovali. Pak nám vyprávěli, že jim filmaři vypláceli sto osmdesát korun za den. A když si na koně majitel dokázal sednout před kamerou, dostal ještě více peněz," vypráví František Kohout, kterému je 71 let.

„Husitské" filmy má pod kůží, protože 
v pokračování Jan Žižka (1955) hrál jako chlapec v komparzu. O Žižkovi psalo Jihočeské filmování v díle nazvaném U Sudoměře vytahovali filmaři koně z bláta