Páni kluci, nejen pro vás je určena nová výstava v Milevském muzeu. Její vernisáž se koná ve čtvrtek v 17 hodin. Muzeum dostává snaze a tradici z posledních let a první výstavu roku opět věnuje dětem. Lidé si na té letošní, která má název Páni kluci, mohou prohlédnout dětské dopravní prostředky, zbraně či knihy.

„Výstavu zaměřenou na klukovské 'poklady' jsme před nějakým časem viděli v muzeu v Jílovém u Prahy a nápad nás zaujal. Koneckonců, všichni dnešní muži, ať už starší či mladší, byli jednou malými kluky, hráli si s hračkami, četli dobrodružné knihy, stříleli z praku nebo zkoušeli svou zručnost s různými stavebnicemi. A tak jsme si řekli, že by ono specifické téma klukovského světa možná stálo za samostatnou výstavu,“ říká  ředitel Milevského muzea Vladimír Šindelář.

Nápad muzejníci dovedli k přípravě výstavy a na návštěvníky muzea čekají tříkolky, koloběžky a šlapací auto z časů první republiky, které jim zapůjčilo Prácheňské muzeum v Písku. „Jsou tu také stavebnice a společenské hry, cínoví vojáčci a modely bojové techniky, dětské zbraně, dobrodružné knihy, sportovní potřeby jako lyže a brusle, dále vláčky, ale také první typy moderní zvukové techniky ze 60. a 70. let, tedy magnetofony a tranzistorová rádia,“ jmenuje Vladimír Šindelář. „Předmětů je opravdu dost a nedalo nám žádnou práci zaplnit naše výstavní prostory,“ dodává.

Mezi vystavenými předměty lidé najdou stavebnici z roku 1905. „Její díly nejsou ze dřeva, i když to tak na první pohled vypadá, ale lisovaly se z jemného kamenného prachu, což byl odpad z kamenických dílen. Jednotlivé kostky jsou tedy poměrně těžké a při skládání na sebe zvoní skoro podobně jako čerstvě vypálené cihly,“ vysvětluje ředitel, který přidává jednu příhodu k bruslím „kanadám“ , které tu jsou také k vidění.

„Na nich se jeden z nynějších pracovníků Milevského muzea za svých mladých časů snažil při bruslení oslňovat slečny jízdou vzad. Bohužel to skončilo pádem vpřed a vyraženým zubem, samozřejmě také předním. Byla to jeho první a také poslední jízda. Od té doby se zimním sportům v rámci zachování svého zdraví už nevěnuje,“ vypráví Vladimír Šindelář.

„Je tu také dětská plechová šavlička, jaká se prodávala v hračkářstvích v polovině šedesátých let. Když jsem chodil do první třídy, koupil ji tehdy našemu nynějšímu panu starostovi jeho starší bratr ve zdejším hračkářství. Stála šest korun a já jsem mu ji hrozně záviděl. Tak dlouho jsem pak doma škemral o šavli, až mi ji nakonec také koupili. Byl to zásadní moment, protože chladné zbraně mě pak už provázely po celý život,“ říká Vladimír Šindelář, podle kterého byly klukovské sny v minulosti různé, ale nepochybně finančně méně náročné, než je tomu dnes.

„Za mého mládí, před nějakými čtyřiceti a více lety, byl třeba skvělým dárkem pod vánočním stromečkem některý z dílů tehdy nově vydávaného románu Karla Maye o Vinnetouovi. Dneska by tím asi nikdo z mladých kluků oslněn nebyl, ti už mají jiné nároky. Je ovšem otázka, zda je kvalita dárků vždycky měřitelná jen penězi,“ říká ředitel.

Muzeum k výstavě nechalo natisknout plakát se snímkem, který zapůjčila učitelka Milada Jiroušková z Podolí I.  „Je na něm skupina chlapců z okolí, zachycená někdy před první světovou válkou. Jsou oblečeni do šatů, které viditelně patřily původně asi dospělým osobám, stejně jako třeba jejich boty. Pamětníci říkají, že v oněch časech byly třeba boty vzácností a nosily se ponejvíce v zimě. Navíc si je členové domácnosti mezi sebou půjčovali, protože ne každý měl svou vlastní obuv. V létě děti běhaly bosy. A tak je dost možné, že leckterý z našich dědečků a pradědečků jako kluk snil o věci, nám dnes zcela samozřejmé – o svých vlastních botách, které by byly jen jeho. Inu, časy se mění,“ dodává ředitel Milevského muzea Vladimír Šindelář.