Výjimkou ale nejsou ani případy, kdy zvlášť Monika sáhne uprostřed české věty po anglickém slovíčku jednoduše proto, že ji napadne jako první.

Nebylo to tak ale vždycky. Když se před lety rozhodla řešit zlom v osobním životě a potřebu zvládat do té doby složitý cizí jazyk odjezdem do Anglie, zažívala krušné chvilky. „Dost často jsem brečela do polštáře. Zůstala jsem tam prakticky sama v cizím prostředí, všechno v angličtině, cítila jsem se jako páté kolo u vozu,“ vzpomíná na období, ze kterého jí částečně pomohly jazykové kurzy.

„Všichni mi ale říkali, že jestli se chci naučit anglicky pořádně, musím si najít anglického přítele. Nevěřila jsem, ale opravdu to funguje,“ říká dnes mladá maminka. Našla si přítele, který ji trpělivě učil. „Musel mluvit pomalu, pořádně vyslovovat a když jsem nerozuměla, dokola opakoval, co má na srdci. I tak trvalo devět měsíců, než jsem pořádně promluvila."

Po čase ale poznala jiného muže, toho pravého. „Po dvou letech vztahu, shodou okolností na Valentýna, i když jsme ho nikdy předtím ani potom neslavili, mě požádal o ruku. Manžel chtěl mít nejdřív svatbu, pak děti, mě zase nebavilo pořád někomu spelovat české příjmení, tak jsme se vzali,“ zlehčuje klíčové rozhodnutí, po němž následoval obřad na Hluboké.

Vzít si cizince podle Moniky Biggs není v dnešní době nic složitého. Obnáší to sice složitější administrativu, ale úředníci v obou zemích snoubencům vždy ochotně poradili a vyšli vstříc.

Rodina zpočátku žila v Anglii, nedávno ale přesídlila na jih Čech. A karta se zvládáním jazyka se obrátila. „Muž teď chodí na hodiny češtiny a rozumí čím dál víc, už si na něj kamarádkám netroufnu česky stěžovat,“ směje se Monika.

Častým tématem poslední doby je v česko-anglické rodině otázka brexitu. „Nevíme pořád dost jasně, jaký to na nás bude mít dopad. Ale manžel říká, že je rád, že je z Anglie pryč. Vyřizujeme trvalý pobyt, ale je otázkou, zda bude usilovat o české občanství, ten test je pro cizince těžký,“ říká Monika Biggs.