Obrací se na ní rodiče s akutními problémy při porušení práv dětí v nemocnici, dělá také semináře zaměřené na práva hospitalizovaných, současně je i členkou Výboru pro práva dětí při Vládě ČR a také partnerkou a matkou dvou dcer. V rozhovoru pro Deník přiblížila, jaké spory nejčastěji řeší, jaká je praxe v nemocnicích.

Jak jste se k této práci dostala? Považujete ji spíše za poslání než zaměstnání?

Na Osvětu jsem narazila ve chvíli, kdy jsem hledala cestu ke svému druhému porodu, zajímala jsem se o porody a možnosti českých porodnic. Do té doby jsem pracovala v odborném sociálním poradenství a v oblasti sanace rodiny, téma projektu o právech dětí v nemocnicích mi přišlo zajímavé. Zdálo se mi, že lidé nejsou znalí svých práv a je třeba je informovat, dělat osvětu v rámci osobní odpovědnosti za náš život. Dlouho jsem poradce dělala jako dobrovolník, nyní je to zaměstnání, které mě i živí. Nejde to příliš oddělit od osobního života, protože často musím být dosažitelná v noci nebo o víkendech. Vzhledem k tomu a samozřejmě k platu v neziskovém sektoru tuto práci nejde vnímat jinak než jako své poslání.

Současně děláte i přednášky? Co se na nich zájemci dozvědí?

Hovořím na nich o právech a samozřejmě i o povinnostech pacientů při hospitalizaci. Rozebíráme příběhy lidí a řešíme, jak mohou v situaci reagovat, jak komunikovat pokud by je stejná situace potkala příště a o jaké zákony se lze opřít. Také s klienty trénujeme asertivitu při jednáních s lékaři, to je oblíbená část semináře. Nyní vše běží online, což je náročné, ale klienti se zdají být spokojení i tak.

Co konkrétně organizace Juno Moneta z. s. skrze projekt, pro který pracujete, nabízí?

Aktivně s lidmi řešíme stížnosti na nemocnice a zdravotníky ve chvíli, kdy dojde k porušení práv pacientů. Současně provozujeme krizovou linku pro rodiče a osoby blízké, když se něco stane v nemocničním zařízení a nemohou se dohodnout se zdravotníky. Po telefonu jim radíme a snažíme se situaci vyřešit. Také do situace můžeme vstoupit jako konzultanti z organizace, která se zabývá ochranou práv pacientů a je registrovaná u ministerstva zdravotnictví. V tu chvíli klienty vlastně zastupujeme a snažíme se situaci urovnat, aby nedošlo k další eskalaci a byla dodržena práva dítěte nebo rodičky.

Které téma v rámci Výboru pro práva dětí je aktuální?

Výbor pro práva dětí řeší mnoho témat, týkajících se práv dětí, aktuálně se třeba zabýval doporučeními pro ochranu duševního zdraví dětí v akutní krizi způsobené pandemií covid-19. Toto vnímáme jako velký problém, protože stoupá počet případů psychického i fyzického týrání dětí a rapidně narůstá také počet dětských sebevražd. V létě a na podzim se výbor zabýval výtkou Evropského výboru pro sociální práva, který napomíná Českou republiku za to, že stále ještě umisťujeme děti do tří let do ústavní péče. Tedy do kojeneckých ústavů. Proto jsme naším stanoviskem dali podnět Radě vlády pro lidská práva, aby se toto téma vyřešilo, protože ČR mohou hrozit i sankce za porušení Evropské sociální charty.

Jaké nejčastěji řešíte s klientkami a klienty situace ve vztahu k porodům? A co se změnilo během pandemie koronaviru?

Nejčastěji je to přítomnost otce po porodu na oddělení šestinedělí, u bondingu a bohužel i separace novorozenců od matek. Stoupá to už k desítkám případů, a to jsou jen ty, o kterých se dozvíme. Lékaři nejčastěji separují miminka bezdůvodně od covid-pozitivních matek. Neukážou jim je a nenechají je kojit. Sdělí jim jen, že je vrátí třeba až po 14 dnech, po prokázání opakovaným PCR testem, že už koronavirus nemají. Ojediněle se setkávám i s porody zemřelých miminek ve vysokém stupni těhotenství. V předvánočním čase jsem v jedné jihočeské porodnici řešila to, že nechtěli otce k takovém u porodu na hraně třetího trimestru pustit. Bylo to velmi smutné a náročné, nejen pro ten pár, ale i pro mě. To zoufalství mladého páru bylo až hmatatelné. Hodně narážím také na zákaz přítomnosti otce u císařského řezu. Zdravotníci často také otce vyhánějí rychle z porodnice, a to i po hodině, třeba už během bondingu.

Co je tedy správně, co si může zdravotnických personál dovolit a co už ne?

Nevidím důvod, proč by za dodržení všech hygienických opatření, nemohl být doprovod u porodu covid-pozitivní rodičky. Samozřejmě v případě, že nemá příznaky na covid-19. V takovém případě je ještě více důležitá podpora doprovodu, protože ten usnadní například to, že personál nemusí co pár minut chodit do rizikového prostředí, naopak mnoho péče zastane právě doprovod. Mnoho žen mi říká, že za nimi i několik hodin nikdo nepřišel a kdyby upadly třeba ve sprše, nikdo by to nezjistil. Taktéž nelze zakazovat vstup otci po porodu na oddělení šestinedělí, to se dost často děje i v jihočeských nemocnicích. Nemocnice apelují na vyhlášený zákaz návštěv, avšak otec není návštěva, ale zákonný zástupce. Jeho přítomnost nelze omezovat. Vstup na 15 minut, jak některé zdravotnické zařízení uvádějí, je také porušení platného vládního nařízení, zákona o zdravotních službách a občanského zákoníku.

Mají ženy strach z nákazy, volí domácí či ambulantní porody?

V době, kdy přetížené nemocnice trpí nedostatkem personálu a hrozí zvýšené riziko nákazy, jsem očekávala, že budou zdravotníci variantu ambulantních porodů vítat a budou ženy po porodu propouštět dříve. Naopak se setkáváme s vyšším výskytem výhružek o nahlášení na OSPOD (pozn. redakce orgán sociálně-právní ochrany dětí) nebo voláním policie a pohrůžkou odebrání dítěte. Spousta žen se i proto rozhoduje rodit doma a do porodnice vůbec nechce. Když vám zakážou doprovod k porodu, donutí vás rodit na koze a třeba i neumožní bonding, tak z toho vznikají traumata, na která ženy i děti nezapomenou. Volají mi matky, které 12,15 nebo i 30 hodin po porodu miminko ještě neviděly, brečí do telefonu a bojí se o něj. Potom je pro mě snadné pochopit, proč nechtějí rodit v porodnici. Od jarního úplného zákazu otců stoupl zájem o domácí porody, ženy se bojí daleko více než se bály před pandemií.

Jak jsou na tom jihočeské porodnice?

Špatně. Stačí se podívat na jejich webové stránky, většina zakazuje přístup druhého zákonného zástupce na oddělení šestinedělí, což je v rozporu s platnou legislativou. Je dobré si před porodem nebo jakoukoliv cestou do nemocnice s dítětem přečíst Metodické doporučení k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu, protože tam se píše i o omezování přístupu druhého zákonného zástupce, což je možné jen v extrémních případech a nelze to zakazovat plošně, jak se děje. Nemocnice to deklarují a odmítají od toho ustoupit. Respektování moderních postupů v porodnicích a práv pacientů je u nás špatné dlouhodobě nejen v době pandemie.

Máte nějaké zajímavé postřehy z poslední doby?

V jedné jihočeské porodnici nám řekli, že se u nich rodí pouze na koze, protože oni to jinak neumí. Nebo v jiné, že pacientku nenechají podepsat negativní revers, protože oni to nedělají. Muže pouští k porodu až, když je jeho partnerka otevřená na pět centimetrů a dřív ne. Zažila jsem zoufalou a zároveň velmi statečnou ženu, která v kontrakcích odřídila z nevyhovující porodnice sama v noci do jiné více jak 100 km vzdálené porodnice, aby k porodu mohla její sestra. Přístup je vždy o lidech, ale člověk si nemůže zjistit dopředu, který lékař zrovna slouží. Ženy nejsou hloupé a moc dobře vědí, že psychika má vliv na průběh porodu. Stalo se také, že pár hodin po císařském řezu, se maminka prala za své dítě, jenom proto, že lékař usoudil, že není schopná se o něj postarat. Raději sebrala všechny síly a šla po 40 hodinách na revers domů. Slyšíme i kuriózní prohlášení lékařů jako: „Nemůžete dělat jakékoliv právní rozhodnutí 24 hodin po porodu, protože jste nesvéprávná.” nebo “Vy jste šestinedělka a nemůžete o sobě a dítěti rozhodovat.“ “Dítě je majetek porodnice.” Někde jsou schopni to napsat i do informovaného souhlasu.

Děláš i osvětu pro muže?

Ano, dělám speciální kurzy i pro chlapy. Oni totiž potřebují úplně jiný přístup. Mají jiné znalosti i argumenty než ženy. To jim samozřejmě nejde mít za zlé. Je zajímavé, že se daleko více zdráhají vystoupit proti autoritě. Myslím, ale že osvěta u nich má úspěch. Po absolvování semináře často mění názor na problematiku, a to hlavně ti, které ženy musely na semináře skoro násilím donutit jít. Chlapy možná více než ženy baví hrát reálné situace, rozhovory s lékaři. Zkoušíme modelové situace, které jsem řešila s klienty v reálu. Například: Vaše žena porodila, miminko je na šestinedělí a odmítají jí ho dát, protože je dle tvrzení lékaře po porodu nesvéprávná. Jsou dvě ráno a vy stojíte před oddělením a snažíte se k dítěti dostat… Potom mi často muži z kurzu volají zpětnou vazbu, co jim v praxi funguje a co naopak ne. V páru bývá na semináři aktivnější žena, ale muži se postupně víc a víc zapojují, poslouchají a pak to má i dobré dopady. Osobní zkušenost je hrozně důležitá.

Jak by mohli zdravotníci zpříjemnit a zjednodušit pobyt rodičkám a matkám?

Měli by začít rodičky a rodiče celkově vnímat jako partnery. Pokud to bude stále nastavené tak, že žena, která rodí je pacientka, která prosí o pomoc a lékaři se vnímají jako bozi, tak se situace nikdy nezmění. Ono to vůbec není o tom, jestli jsou zdi oranžové, zelené nebo je v porodním pokoji polohovací postel. Je to o lidech. Bez pochyb je super, že mnohé porodnice už aktivně nabízejí bylinné napářky, aromaterapii a pochopily, že zakazování pití a jídla u porodu, ženu energeticky odrovná. Je skvělé, že umožňují vlastní muziku a další zpříjemnění porodu, ale dokud se nezmění základní přístup zdravotníků, tak se nikam neposuneme. Určitě by nemocnice měly povolit vstup otců na oddělení šestinedělí, samozřejmě s dodržením hygienických pravidel. Žena je zodpovědná za své dítě. Zdravotníci jsou zodpovědní pouze za kvalitu poskytované péče a rozhodnutí, zda je nebo není dítě v ohrožení života. Dokud si toto neuvědomí, budou stále vznikat konflikty.

Jak je to s rouškami u porodu? Jak je to s koronavirem u novorozených dětí?

Pacienti mají nařízením vlády danou výjimku z nošení roušek. Nikdo nemůže ženám nařizovat rodit v rouškách. Obecně se ukazuje, že covid-pozitivní matky nerodí c+ děti. Podle všech doporučení odborných organizací a podložených informací je potřeba, aby tyto ženy kojily, protože dítě v mateřském mléce dostává automaticky protilátky. Musí dodržovat bezpečností opatření, kojit se zakrytými dýchacími cestami, více si umývat ruce, ale v kontaktu s miminkem nelze bránit.

Plánujete něco nového, chystáte nějaký projekt?

Chceme rozšířit krizovou linku, volajících totiž stále přibývá. Přijímali jsme novou členku do týmu, postupně se rozšiřujeme. Chystáme velký projekt s Nadací Karla Janečka, jedná se o nadaci na podporu rodičů. Záštitu přislíbila známá a úspěšná žena, její jméno ale zatím nemůžeme zveřejnit. Rozjeli jsme kampaň o právech pacientů na instagramu. Chceme spustit velkou osvětovou plošnou kampaň pro veřejnost zaměřenou primárně na práva dětí v nemocnicích. Navazujeme spolupráci s trojicí herců z Comebacku Marií Doležalovou, Kristýnou Leichtovou a Matoušem Rumlem a jeho manželkou. Je toho hodně a věřím, že letos bude úspěšný rok pro šíření tématu ochrany práv pacientů a že lidí, kteří naši pomoc potřebují díky tomu bude ubývat.