Není sníh, není problém. V INSKI se dá jezdit na lyžích i bez sněhu

Letošní zima bezpochyby potěšila nejednoho milovníka zimních sportů. Díky sněhové nadílce, která letos zasáhla celé naše území, nemuseli lyžaři za sněhem cestovat do horských středisek, ale stačilo jenom vynést lyže na kopec za domem.

Přestože se k nám pomalu blíží jaro a sněhu ubývá i v horských střediscích, lyžaři ani snowboardisté nemusí smutnit. Od září loňského roku mají totiž unikátní možnost zajezdit si bez sněhu a klidně v tropickém létě.

V Českých Budějovicích totiž už více než půl roku funguje společnost Inski, která provozuje trenažer lyžování Maxxtracks. Není závislý na počasí ani ročním období.

V celém Jihočeském kraji se jedná o jedinou možnost celoročního lyžování a v republice je tato možnost pouze na dalších třech místech.

Když přišla nabídka si zmíněný trenažer vyzkoušet, neváhal jsem ani minutu. Přeci jen na lyžích jezdím od šesti let a na snowboardu od jedenácti. Ale na koberci, který mi ujíždí pod skluznicí, jsem nikdy nestál.

Hned po příchodu do Inski mě vítá spolumajitel firmy Petr Zeman, který se záhy rozpovídá o vzniku myšlenky lyžovat v teple pod střechou a hlavně bez ohledu na sněhové podmínky. „K nápadu na pořízení trenažeru mě přivedla moje dcera, která sleduje různá videa na internetu. Jednou objevila právě video, na kterém byl tento trenažer. Jelikož mě to velmi zaujalo, začal jsem se o věc víc zajímat. Poté jsem to probral i se svým kolegou, kterému se novinka zdála jako skvělý nápad," upřesnil Petr Zeman.

Po jeho slovech mě hned napadla otázka, kde se asi takový trenažer dá sehnat, jestli ho najdu někde na internetu a nějaká zásilková služby mi to pak složí v obýváku. Petr Zeman mě okamžitě vyvedl z omylu a pokračoval ve vyprávění, jak se lyžařský trenažer dostal do Budějovic: „Když jsem viděl, že i kolega je z mého nápadu nadšený, začali jsme zjišťovat, kde tedy takový pás na výuku lyžování sehnat. Ukázalo se, že jsou to trenažery vyráběné na zakázku a dělá je jedna holandská firma. Naplánovali jsme si tedy cestu do Holandska, kde jsme měli možnost si trenažer vyzkoušet. Jelikož se nám zalíbil, tak jsme si trenažer rovnou objednali."

Jak hned v začátku zjišťuji, mezi hlavní výhody návštěvy Inski patří bezpochyby fakt, že stačí přijít pouze v lehkém sportovním oblečení. Není nutné s sebou vozit lyže, přeskáče, helmu nebo chránič páteře, zapůjčení veškerého vybavení má tady totiž zákazník v ceně. „Není možné přijít s vlastním snowboardem nebo lyžemi, ty naše jsou totiž upravené na náš povrch," upřesňuje Petr Zeman.

PRVNÍ OBLOUK
Po výběru správné výstroje mě čeká první lyžování na lyžařském trenažeru. Po celou dobu se mi ochotně věnuje lyžařský instruktor, který se mnou projde technickou část jízdy a snaží se mi popsat, co mě na trenažeru čeká. Tato část školení probíhá ještě před vstupem na pás, což jenom umocňuje mou představivost o tom, jaké to za chvíli asi bude.

Instruktor mě hned uklidňuje, že jízda na trenažeru není nic těžkého oproti klasické sjezdovce. A hlavně má tu výhodu, že ve chvíli, kdy lyžař spadne, se lyžařský pás zastaví. Instruktor dodává, že se jedná o lyžařský trenažer, na kterém se mají lidé naučit lyžovat, a ne si ublížit. S tímto uklidňujícím pocitem si nazouvám lyže a s napětím čekám, co se bude dít.

Moje první centimetry ujeté na koberci jsou bez problému, což přisuzuji tomu, že trenažer je vypnutý. Jedu tedy jako na klasické sjezdovce.
Následně přichází chvíle, kdy se mi pod skluznicí poprvé pás rozjede. Při nejpomalejší rychlosti se držím zábradlí před sebou a přemýšlím, že to opravdu nebude tak složité, jak se na první pohled zdálo.

Po chvíli tak opouštím zábradlí a nechám se pozvolna pásem vyvézt doprostřed trenažeru, abych se pokusil o svou první jízdu. Instruktor mě po celou dobu sleduje a snaží se mi radit, abych se dostal do správného tempa. Po pár minutách mi instruktor pomalu zvyšuje rychlost i sklon pásu a připadám si, jako kdybych byl skutečně někde na sjezdovce.

Po další chvíli už mám pás nastavený na největší sklon a nejvyšší možnou rychlost. V tu chvíli se mi hlavou začínají honit myšlenky, že v Inski nejsem rozhodně naposledy.

Zároveň vzpomínám na slova Petra Zemana po mém příchodu, kdy mi vyprávěl o plánech, které by rád realizoval. „Do budoucna plánujeme dělat kurzy lyžování pro základní a mateřské školy. Když můžou jezdit na bruslení nebo na plavání, proč by nemohly jezdit lyžovat," slyším v hlavě jeho slova a tiše školákům závidím.

Po deseti minutách jízdy se mi trenažer zastaví a následuje desetiminutová pauza, po které se na trenažer opět vrátím.

Z mého počátečního strachu a nejistoty se nakonec vyklubalo skvěle prožité odpoledne na lyžích, kdy jsem ani nemusel řešit, jestli je sníh nebo zda se mi chce jet někam daleko za zasněženým svahem. Protože do Inski se Budějčáci mohou dostat také městskou hromadnou dopravou.