V srdci jednoho z nejstřeženějších míst v Česku je totiž stanoven dokonce i pracovní dresscode. Vše, co se tu děje, je podrobeno chemickým a fyzikálním zákonitostem. Vše má svá přísná pravidla, každý pohyb, každý pracovní úkon.

Deník měl jedinečnou možnost nahlédnout až k samotnému srdci Jaderné elektrárny Temelín, reaktoru druhého bloku. Díky tomu, že provoz tohoto bloku je nyní odstavený. I proto je v reaktorovém sále a přilehlých částech elektrárny nezvykle rušno. Střídají se tu experti z nejrůznějších specializovaných firem, aby zajistili nezbytný servis, ale i účastníci zahraničních misí.

Než člověk vkročí přímo do reaktorového sálu, jemuž vévodí obří jeřáb nad reaktorem, zabere to hodně času. Absolvování bezpečností prohlídky, vyfasování vstupní karty a PIN kódu, skenování dlaně ruky a poté i radiační kontrola celého těla, kompletní převlečení do žlutého. Na kombinéze dozimetr měřící dávky ionizujícího záření. Co chvíli se zastavujete u mříží hlídaných kamerami, abyste se znovu a znovu prokazovali všemi přístupovými kódy i otiskem geometrie ruky. Ničeho se nedotýkat, nic nikam nepokládat, nejíst, nepít. A když stejný proces absolvujete při cestě ven, hrozí, že se o vás ve střeženém prostoru elektrárny mezi jednotlivými budovami bude zajímat bezpečnostní jednotka. Stačí v blízkosti důležitých budov vybočit z trasy vyhrazené chodcům.

Odstávky, při níž jsme mohli do reaktorového sálu zavítat, plánují v Temelíně většinou na jarní a letní období, kdy je spotřeba elektřiny zhruba o třetinu nižší než v zimě. Mluvčí elektrárny Marek Sviták přiblížil, že v čase dvouměsíční odstávky je třeba zajistit přes 12 tisíc různých činností. „Jde o kontroly, revize, ale i další práce s cílem modernizovat elektrárnu a zvýšit její bezpečnost,“ upřesnil Marek Sviták s tím, že pro tento účel ČEZ coby provozovatel elektrárny ročně vyčlení v průměru miliardu korun.

Každý ze dvou temelínských bloků je odstavený jednou do roka. Na odstávce se podílí na tisíc lidí – zhruba 600 jich zaměstnává ČEZ, zbylých 400 expertů přijíždí z 60 dodavatelských firem.

Jednou z nejdůležitějších součástí odstávky je umístění použitého jaderného paliva do speciálních kontejnerů. „Palivo je čtyři roky v reaktoru, poté ho přemístíme do sousedního bazénu, kde se přibližně deset let chladí. Odtud putuje do kontejneru, ve kterém může být uskladněno až šedesát let,“ popsal tradiční postup Marek Sviták.

Čtyři kontejnery, které by se vešly do většího obývacího pokoje, pojmou palivo, z něhož v Temelíně vzniká elektřina pokrývající roční spotřebu pětiny České republiky. Temelínské kontejnery si však nepleťte s těmi na běžný odpad. Kontejnery na použité jaderné palivo jsou hermeticky uzavřené, vydrží žár 800 stupňů a odolají pádu z devíti metrů na absolutně tuhou podlahu. „Ve světě jsou elektrárny, kde stojí na zpevněné ploše pod širým nebem. U nás jdeme cestou jejich umístění do skladu, nicméně bezpečnostní funkce je právě v tom kontejneru,“ poznamenal Marek Sviták. Ze speciálních temelínských skladů palivo za čas zřejmě poputuje do úložiště radioaktivního odpadu – vznikne-li v Česku. Možná je i varianta jeho dalšího přepracování a využití.

Temelínská elektrárna představuje největší zdroj elektřiny v Česku. Z jejích chladicích věží stoupá jen čistá pára.

Kdyby Temelín nebyl v provozu, musely by české tepelné elektrárny ročně spálit o 14 milionů tun uhlí více než nyní a do ovzduší vypustit navíc 12 milionů tun oxidu uhličitého. „Pokud bychom chtěli takové množství uhlí přepravit, tak potřebujeme vlak o délce 3500 kilometrů, což odpovídá vzdálenosti z Prahy do Barcelony a zpět,“ přirovnal Marek Sviták.

Z reaktorového sálu odcházíme s nulovou dávkou radiace, jak při výstupní kontrole prozrazuje dozimetr na žluté kombinéze. Pro Temelínské žádné překvapení. Jak vysvětlil Marek Sviták, za hodinu na reaktorovém sále „nachytáte“ dva až čtyři mikrosieverty záření, což je hodnota, kterou vstřebáte i při hodinovém letu na dovolenou. Mimochodem, když se podrobíte rentgenovému vyšetření, vystaví vás zdravotníci i stonásobnému radiačnímu záření.