Oskara získal v roce 1985 za film Amadeus režiséra Miloše Formana. Americká filmová akademie přidělila tvůrcům celkem osm sošek. Československý tisk si ve světě přetřásaného úspěchu téměř nevšímal.

K do chtěl, mohl si na matrice sošku potěžkat. Vahou však ani zdaleka neodpovídá významu celoživotní práce architekta. Z úst táborské místostarostky Lenky Horejskové mohly zaznít jen některé filmy, jimž architekt vtiskl tvář. Spolupracoval na všech Formanových snímcích točených v tehdejším Československu. Například film Hoří má panenko měl pro něj i nostalgický náboj. „Jako malý jsem chtěl být totiž hasičem,“ směje se Černý.

Namátkou jmenuje i další perly naší kinematografie, na kterých se podílel. Patří mezi ně Cesta do pravěku a Král Šumavy. Neupřednostňuje ale žádný z nich. Stejně tak nechce hodnotit spolupráci s jednotlivými režiséry. Přesto je znát, že Miloš Forman má v architektově srdci důležité místo. „Už nechce jezdit do Čech. Alespoň tak nějak jsem to slyšel. Samozřejmě mě mrzí, že se s ním nemůžu vidět. Nedá se ale nic dělat,“ říká s momentálním  smutkem v hlase Karel Černý.V přítomnosti rodiny a přátel jinak nešetřil na táborské matrice úsměvem. Pozdravit ho přijela i herečka Miriam Kantorková. „Pozvání se zkrátka nedalo odmítnout. Navíc jsem ani neodjela na chalupu do hor, kde bych kvůli počasí musela sedět u kamen,“ říká v dobré náladě herečka.

Po celou dobu na matrice k architektovi obdivně vzhlížela. „V době, kdy byl neuvěřitelně aktivní a na vrcholu své práce, jsme se potkávali na Barandově. Spojuje nás i společný přítel, který je bohužel už na nebesích, a to je herec Viktor Maure,“ vysvětluje Miriam Kantorková.

Mluví o době, kdy natáčela například Kladivo na čarodějnice nebo Romanci pro křídlovku.

Podle slov Lenky Horejskové se obyvatelé Tábora a jeho návštěvníci mohou těšit na bližší seznámení s prací Karla Černého. K tomu účelu má letos v létě posloužit Galerie 140.