„Co je Zwentendrof dnes? Krabice ze železobetonu se stěnami až 1,5 metru tlustými je obklopena idylickou krajinou. Podél ní vede Dunaj a cyklostezka, kolem běžecký okruh,“ popisuje list v článku „Hřbitov miliard a falešných naději“. „Uvnitř je ještě větší klid. Je tu 1050 místností, zato žádné okno. U vstupu visí ochranné overaly a světležluté prádlo, které měli oblékat návštěvníci funkční elektrárny, jejichž nával do prestižního objektu se v sedmdesátých letech předpokládal. Obleky ale nikdo nenosil, detektory radiace nebyly nikdy uvedeny do provozu.“

Zařízení začali budovat v roce 1972, za čtyři roky bylo hotové až na vložení palivových článků. Zásobovat mělo 1,8 milionu domácností. Chybělo jen povolení uvedení do provozu. „Kancléř Bruno Kreisky, jehož SPÖ jaderné zdroje podporovala stejně jako lidovci, cítil odpor části obyvatel a chtěl ukončit diskusi referendem. Sotvakdo předpokládal, že by mohlo spuštění Zwentendorfu zabránit, budoucí nehody v Harrisburgu nebo Černobylu se nedaly předjímat. Prohráli elektrárna i Kreisky, ale následky na rozdíl od stavby kancléř přežil a byl zvolen znovu.“

Co se ve Zwentendorfu dělo dál, byl absurdní, pokračují OÖN. Protože SPÖ byla přesvědčena, že se jaderná energetika nějak přece jen prosadí, udržovalo v zařízení zdánlivý provoz na 200 jaderných fyziků, „kteří dělali, jako by vyráběli elektřinu“, a „dokumentovali“ to nekonečným množstvím „provozních“ poznámek. Udržování díla stálo do roku 1985 zhruba tolik jako stavba sama. V roce 1985 upadl Zwentendorf definitivně do spánku Šípkové Růženky. Bděl nad ním domovník Hansi Fleischer se psem Leonií. Friedensreich Hundertwasser chtěl z něj udělat muzeum ztroskotaných technologií, stavitel Rogner dobrodružný areál, pozdějši odsouzený požitkář Udo Proksch tady plánoval „hřbitov vestoje“. Všechny nápady ztroskotaly stejně jako pokus užít stavbu jako kulisu pro hollywoodský film "Meltdown". Dnes je tu školicí centrum pro týmy, které mají likvidovat staré elektrárny. Taková jako Zwentendorf by přišla na 0,7 až miliardu eur a práce by trvaly 20 až 25 let.

Na snímku je velín téměř s originální výbavou. Hodiny ukazující za pět minut dvanáct pocházejí z pozdějších filmových záběrů.

Obnoví židovský hřbitov

Obnoví židovský hřbitov.Zdroj: Deník/repro

Židovský hřbitov v Linci s asi tisícovkou hrobů na ploše 5400 metrů čtverečních bude sanován, napsaly OÖN. Práce budou financovány z fondu pro udržování židovských hřbitovů v Rakousku založeného Národní radou v roce 2010. „Město Linec přislíbilo převzít údržbu areálu. Ten leží v bezprostřední blízkosti hřbitova sv. Barbory. První hrobová místa na něm byla zřízena v roce 1863. Předtím museli linečtí Židé pohřbívat své předky v Rožmberku nad Vltavou v Čechách,“ dodává list.

Paní čtyřlístků

Sběratelka s posly štěstí.Zdroj: Deník/repro

Většina lidí nenajde čtyřlístek „pro štěstí“ nikdy, pasovská studentka Leonie Martinová (22) z Halsu jich má doma stovky, píše PNP. Vylisované a zarámované jí visí nad postelí. Přesně už schraňuje 745 čtyřlístků, 185 pětilístků, osm šestilístků a jeden sedmilístek, který našla nedávno – dohromady 939 poslů štěstí… „Tu a tam se s některým rozloučí, ale nerozdává je bezhlavě, dostávají je od ní jen mimořádní lidé,“ dovává list.

Brambora na kaši

Velebrambora se skoro nevešla do hrnce.Zdroj: Deník/repro

V nákupu ze supermarketu našli Horst (82) a Käthelies (81) Kühnovi z Otterskirchenu (okr. Pasov) obrovskou bramboru o váze 810 gramů, tedy asi desetkrát větší než její “normální“ sestřička. Když ji dali do hrnce, sotva v něm zbylo místo pro vodu, glosuje pasovský deník PNP. Byla z ní bramborová kaše – tento druh, štraubingský, je prý moučný, a proto se na to zvlášť hodí…

Bavorsko: 90 procent učitelek

Na základních školách v Bavorsku učí z téměř 90 procent učitelky, napsala PNP. Ministr školství Bernd Sibler k tomu jako kvalifikovaný kantor opakuje svá doporučení mladým mužům, aby se tohoto náročného, ale také uspokojujícího povolání chopili. Pro víc mužů ve školách je i Bavorský svaz učitelů. „To neznamená, že učitelky odvádějí horší práci, ale výlučně ženské vzory neodrážejí realitu světa práce,“ říká předsedkyně svazu Simone Fleischmannová.

V minulém školním roce tvořily ženy 73 procent ze 121 000 vyučujících na všeobecně vzdělávacích školách, na středních měly zhruba dvě třetiny. Důvodem nedostatku mužů na základkách jsou podle Fleischmannové horší platy na tomto stupni než na jiných školách. To vede řadu adeptů učitelství k doplňujícímu studiu. „Cílem by mělo být – všichni učitelé jsou učitelé a zaslouží stejný plat,“ požaduje Fleischmannová. Atraktivnější povolání přiláká také víc mužů…