S aktuální situací se mohli seznámit funkcionáři odborů z Německa a Rakouska za přítomnosti poslance Bundestagu za Zelené Antona Hofreitera v pondělí večer na parkovacím dvoře u hraničního přechodu v Subenu. „Dochází ke zcela klasickému vykořisťování,“ vyhodnotil spolkový politik bilanci svých rozhovorů s řidiči náklaďáků převážně z východoevropských zemí. „Mezi nimi byl i 69letý důchodce z Bulharska, který pořád ještě sedí za volantem, protože důchod, který doma dostává, nestačí k žití,“ uvádí list.

Lidé, kteří dnes pracují v transportu, vlastně nemají žádnou šanci na férové pracovní podmínky, předeslal v diskusi Michael Wahl z představenstva Německého svazu odborů. Řidičům je podle něho předestíráno, že jsou zaměstnáváni ve východní Evropě, i když pracují na západě. Tam by ovšem museli dostat plat a podmínky, které tam platí za přiměřené, doplňuje tento koordinátor „informačního projektu pro řidiče ze střední a východní Evropy“. Heslo projektu „Férová mobilita“ stojí vedle dalších hesel o férové práci a férovém zaplacení na jeho výstražné vestě.

Německý odborář vyzdvihuje podle PNP velmi dobrou spolupráci s odbory z celé Evropy, na jejichž základě se také konala společná akce v Subenu. Za zajímavého partnera označuje Rakousko, protože z něj mnoho transportních firem odešlo, velmi mnoho jich založilo společnosti ve východní Evropě a organizují dumping, říká k tématu „rozvěšování vlajek“. Volá po zavedení jednoduchých pravidel v branži, které by mohla být jednoduše kontrolována a chápána těmi, kterých se týkají – řidiči. „Chceme například, aby mzda byla vyplácena tam, kde je odvedena práce, tedy tam, kde se nakládá nebo vykládá,“ zdůrazňuje Wahl. Zjišťovaná praxe byla pro poslance Hofreitera novinkou.

Co nevědí mnozí řidiči náklaďáků z východní a střední Evropy, je, že jakmile pracují v Německu, mají vždycky nárok na minimální mzdu, a to platí i pro tranzit. Jenomže „kabotáž“, jak se nazývá výkon transportu uvnitř jedné země zahraniční firmou, se stala „největším nástrojem sociálního zneužívání v silniční nákladní dopravě“, poznamenává Karl Delfs z odborového svazu „vida“ ve Vídni. „Jádrem pudla“ je při tom neuvěřitelná komplikovanost praxe. Uvádí příklad: tažný stroj má východoevropské papíry, návěs rakouské poznávací značky, řidič z Ukrajiny nebo z Kypru je zaměstnán zprostředovatelskou firmou. To je právě zmíněné „rozvěšování vlajek“, k němuž sahají také významné spedice prezentované skoro na všech dálnicích, rozepisuje PNP.

Michael Wahl narazil v Subenu také na řidiče holandské spedice, která patří k největším v branži. Sám si loni prohlédl její sídlo v Nizozemsku, ve skutečnosti malé a bez sanitárního zařízení. Umístění filiálek západoevropských spedic ve východní Evropě pak je podle jeho poznatků často jen adresami pro korespondenci, které najímají řidiče za pranýřovaných podmínek.

„Zdá se, že to speditérům vychází, přinejmenším němečtí celníci očividně při kontrolách dosud neprohlédli triky s dietami k obcházení minimální mzdy pro východoevropské šoféry,“ pokračuje pasovský list. Bulharský řidič mu vyprávěl o podnikateli v jeho zemi, který má sám 2400 tahačů. Momentálně převáží textil z Turecka do Holandska. Na zpáteční cestě poveze stohovací vozíky s určením do Anatolie. Vydělává 63 eura denně, přičemž za kilometry najeté v Bulharsku odměňován není.

„Přes všechny asociální rámcové podmínky lpí většina profesionálů řidičů na svém povolání. Také zmiňovaný Bulhar, který je špatně placen a on jezdí v kuse i čtyři až šest týdnů, ujišťuje: Být řidičem je můj život, tak to chci… Za lepších časů to lidem za volanty nachromovaných kamionů vynášelo až 1,80-2,10 eura za ujetý kilometr. Dnes musejí být rádi, když jim to dá euro…,“ uzavírá PNP.

Na snímku poučuje Michael Wahl z německých odborů dva bulharské řidiče, kteří jezdí pro holandskou spedici.

Manažeři berou víc

Výdělky rakouských manažerů loni silně stouply, ukázal průzkum Hospodářského fóra. Výrazněji než základní platy rostly pohyblivé složky. V nejšpičkovější skupině dosáhl celoroční příjem průměrně 225 700 eur. Předloni to bylo „jen“ 207 600. Základní plat z toho činil 166 400 eur (+6800), variabilní položky 59 300 (+11 300). Vedoucí síly „druhého a třetího stupně“ si loni polepšily na průměr 142 200 eur ročně (předloni 128 200), přičemž základní plat se zvýšil o 3600 na 109 400 a prémie o 10 600 na 32 900 eur. Fórum zkoumalo odměny 612 manažerů.

Počítají motýly

Ilustrační foto.

Na 4000 druhů motýlů mají v Rakousku, ale polovina z nich je považována za ohrožené, uvádějí OÖN. S mizením jejich životního prostoru se snižuje i šance vidět barevné „kejklíře vzduchu“ v přírodě. Přehled o aktuální situaci má dávat každoroční sčítání motýlů, které tentokrát začne nadcházející pátek a potrvá do 28. července. Bude vedeno prostřednictvím https://schmetterlingsapp.at, jemuž byl vzorem zprostředkovatelský portál Tinder. Podobně jako tam hledat partnera má app umožnit pozorovatelům pomocí filtru a mazání najít a zařadit „správné“ motýly. Aktuálně je na adrese s kvalitními fotografiemi a přesným popisem kolem 140 druhů a jejich počet má být průběžně doplňován.

„Zmizel“ hotel

U hranic moc nepřitahoval…

„Hotel je uzavřen! Děkujeme všem našim hostům za přízeň v posledních letech,“ objevilo se na domovské stránce čtyřhvězdičkového hotelu "Haidmühler Hof" v okrese Freyung-Grafenau. Telefon v něm už nikdo nezvedá. Od středy je podle starostky Margot Fenzlové provoz domu na náměstí příhraniční obce Haidmühle zastaven, píše PNP.

Devatenáctého června začalo předběžné insolvenční řízení s provozovatelem, společností AW Hotels, jejímž ředitelem je Ken Pasternak. „V listopadu 2016 převzal tento Dán spolu s manželkou Najou hotel od majitele z regionu,“ vysvětluje list. „V rozhovoru pro PNP tehdy noví vlastníci hovořili o ideálních možnostech rozvoje zařízení a o velkém potenciálu místa v Bavorském lese. ,Obchody ale očividně neběžely tak, jak si majitelé představovali,´ usuzuje starostka,“ uzavírá deník.