Vysvětluje, že se v ubytovně zkrátka jenom zapomněl odhlásit, což ho teď prý moc mrzí. Že ho hledají, slyšel až v hotelu, kde se ubytoval – číšnice mu se snídaní přinesla článek z OÖN. Hned poté se Sonnenhofu ohlásil.

Listu popsal svůj nejšťastnější den. 17. listopadu v šest hodin večer vzal tiket do ruky a modlil se před svou souškou Panny Marie. Najednou prý se zablýsklo, on si pomyslel, že tu něco nesedí, a usnul. Když se v sedm probudil, jeho první pohled patřil tiketu. Oblékl se a běžel na poštu. „Tam mi pošťák řekl, že jsem vyhrál pětadvacet tisíc.  Mně to připadlo jako zázrak…" Uhádl pět čísel a dodatkové, jen devatenáctku neměl. Jinak by vyhrál první pořadí…

Na vyplacení výhry čekal „nekonečné" čtyři týdny. „Byl jsem zcela bez prostředků. Naštěstí jsem v centrále časopisu pro bezdomovce Kupfermuck'n, který jsem deset let prodával na Holubím trhu, dostal padesát výtisků zdarma, a z výtěžku jsem přežil."

Přesně po čtyřech týdnech si šel pro výhru. „Chránili mě dva policisté, protože dneska tě mohou zabít kvůli deseti eurům," vypráví. Pak šel do banky, část peněz uložil, za část nakoupil zlato a zbytek si vzal s sebou.

Téhož dne se rozhodl odjet do Štýrska. „Týden předtím jsem byl v nemocnici u Alžbětinek kvůli ledvinám. Tam jsem se seznámil s paní z Bad Mitterndorfu. Spontánně jsem se rozhodl ji navštívit. Daroval jsem jí zlatý řetízek, že si rozumíme, byli jsme se pořádně najíst, pozval jsem i její tři děti. Vztah máme čistě platonický. Bydlel jsem ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Ještě nikdy jsem nebyl tak opečováván jako tam."

Na dotaz, jak teď bude trávit všední dny, řekl, že nemá žádné velké plány. Teď prý si zajde na oběd do rybí restaurace a pak zkusí štěstí na výherních automatech. „Ve 22.30 sednu napjatý k televizi: v euro-lottu je v banku 112 milionů a já si podal osm tiketů. Když mi štěstí vydrží, budu dneska snad opravdu milionářem," říká v OÖN.