„Má být největší z 21 domů, které ve skanzenu podávají obraz života doby železné," píší OÖN. Měly by se v ní konat kongresy a slavnosti.
Při stavbě jsou užívány výlučně nástroje a techniky, jak je používali Keltové před 2700 lety. „Má být tak zjišťována výkonnost a hranice možností keltské tradice dřevostaveb," uvádí list a cituje Lobissera: „Tak velkou stavbu z doby železné jsme ještě nedělali."
Jak stavba z doby hallstattské roste, budou moci návštěvníci skanzenu sledovat nadcházející dva roky. „Lobbiserův tým a vedoucí skanzenu jsou připraveni odpovídat na otázky kolem této stavby denně od 9 do 17 hodin. Kdo by si nadto chtěl práci hallstattských stavbařů vyzkoušet, může navázat kontakt s týmem keltské vesničky na freilichtmuseum@ mitterkirchen.at," uzavírá deník.

„Domácí" muzeum slaví 90 let

Fritz Fellner.Jakkoliv není 90 let kulatým jubileem a na muzeum ani věkem zvlášť vysokým, Zámecké muzeum ve Freistadtu je slaví zvláštní výstavou. Bude zahájena v pátek v 19 hodin.
Bylo založeno jako "Heimathaus", jak se muzeum tehdy nazývalo, v roce 1926. „Bylo typické pro dobu mezi válkami: monarchie se stala minulostí, lidé se vraceli k ,malé´ kultuře omezených dimenzí, která byla představována převážně národopisem. Tak k pevným bodům ,první hodiny´ patřily například malby na skle ze Sandlu a selský nábytek z Hirschbachu," píše deník OÖN s tím, že o objekty historie se v tu dobu nikdo nestaral.
„Po devadesáti letech stojíme na prahu nového věku muzeí. Objekty, vitríny, informační tabule už nehrají hlavní roli. Návštěvníci si přejí nová média, lehce pochopitelnou didaktiku a oduševnělé inscenace," říká kustod Fritz Fellner.
Výstava „90 let muzea Freistadt" ukazuje dlouhou cestu od začátku sběratelské činnosti až k inventárnímu číslu 26.179. Profil muzea vyhraňovaly tři generace – první v době mezi válkami a za nacismu, druhá po válce za hospodářského zázraku, třetí v 21. století. S rozšiřováním sbírek rostly i nároky na jejich ukládání, vývojem procházela i jejich prezentace. „Mnoho návštěvníků už nechce žádnou frontální, celkovou expozici, upřednostňují spíše individuálně nabízenou prohlídku sbírek," řekl předseda muzejního spolku Peter Knoll. Školním skupinám pak v duchu doby zprostředkovává minulost moderní mediální technika.

Provokace na mešitě

Trestný čin, ne vtip!Zhruba 150 muslimů se sešlo ve středu večer k noční modlitbě ramadánu a k oslavě dvou let jediné mešity v Linci. „Slavnostní nálada ale rychle zmizela, když uviděli u hlavního vchodu svého božího domu, že někdo pověsil na kliku dveří půlku krvavé prasečí hlavy," píší OÖN.
Elvis Mutapcija ze Spolku Bosňáků (NUR), který mešitu provozuje, je šokován. „Pachatel si zřejmě povšiml v předcházejících dnech, že během ramadánu přichází k noční modlitbě obzvlášť mnoho lidí. To pro něho bylo zvláštní pohnutkou," říká v listě. Připomíná, že většina muslimů, kteří ten večer mešitu navštívili, jsou Rakušané, rodiny mnoha z nich žijí v Linci už řadu generací. „Těm takové činy posílají jednoduchý vzkaz: Už Rakušany nejste," konstatuje.
Nebylo to poprvé, kdy byla linecká mešita terčem vandalského útoku. „Na fasádu často dopadaly láhve od piva. Normálně to ale ,nerozmazáváme´," uvedl Mutapcija. Tentokrát prý reagovat musel a fotografii incidentu zveřejnil na facebooku. Politické reakce na sebe nenechaly dlouho čekat, pokračují OÖN. „Městská radní pro intergraci Karin Hörzingová ujišťuje, že takový vývoj trpět nebudou. Stefan Schlager, který je v linecké diecézi příslušný k dialogu církví, řekl, že mu případ nahání strach. S poukazem na žhářství v plánované ubytovně běženců v Altenfeldenu vyzývá: Braňme se takovým začátkům!"
Policie zajistila ještě v noci na místě stopy. „To je trestný čin, žádný nevinný vtip," řekl její mluvčí David Furtner. Zemský úřad pro ochranu ústavy věc vyšetřuje jako snižování důstojnosti náboženského učení, rušení výkonu víry a poškozování cizí věci.

Málem „uvařila" dítě…

„Teploty stoupající ke třicítce neodradily ve čtvrtek pozdě odpoledne 30letou matku z okresu Steyr venkov, aby zanechala u Hlavního nádraží v Linci svého pětinedělního syna na plném slunci v tmavém autě. Dítě naštěstí včas zpozorovali kolemjdoucí a vyvolali poplach. Policie zapsaného majitele vozidla telefonicky nezastihla, jednala proto sama. 30letý Helmut M. rozbil postranní okénko auta a plačící propocené dítě ze sedadla spolujezdce vytáhl. Pak s kolegou zavolali záchranku, která malého odvezla na dětskou kliniku. „Maminka na místo přišla až po celé akci," dodává deník.
Připomíná, že podobná věc se stala před nákupním centrem ve Welsu. „Tam se ale auto samo před očima matky zamklo, když svého kojence chtěla vynést. Hasiči otevřeli postranní okénko a dítě vysvobodili," uzavírá Volksblatt.

Rozdělí si zlato

Zlato ze sklepa ruiny.Jak zaznamenal i náš list, před rokem našli čtyři stavební dělníci ve sklepě pasovské ruiny zlato v hodnotě kolem milionu eur. Patřilo zlatníkovi Leonhardu Schreyerovi jr., který zemřel před šestnácti lety. Část pokladu zabalil do novin z roku 1964 a ukryl v plechových dózách ve sklepě svého malého domku.
Nález vzbudil velký mezinárodní ohlas, přičemž nejnaléhavější otázkou bylo, komu zlato připadne, uvádí PNP. To se podle pátečního vydání tohoto listu zná být nyní jasné – poklad si rozdělí jedíný žijící příbuzný zlatníka s aktuálním a bývalým vlastníkem pozemku, který tvrdí, že prodal jen pozemek, ale ne „inventář" na něm.
Nároky na poklad vzneslo více lidí. Jeden žádost hodnověrně nepodložil, další ji vzal po konzultaci s právníkem zpět, zbývající tři se mimosoudně dohodli na rozdělení, aby předešli vleklým soudním sporům s nejistým výsledkem. V jakém poměru se podělí, zveřejněno nebylo.
Nálezcům, oněm čtyřem dělníků, podílníci nabdíli, že jim vyplatí zákonných pět procent ceny nálezu, 50 000 eur, které si pak měli oni sami rozdělit. Právní zástupce jednoho ze stavbařů si v té souvislosti vyžádal nahlédnutí do spisu, než dá souhlas k vydání pokladu zmíněné trojici. To mu město umožnilo, takže podle mluvčího lze očekávat brzké předání.