Na Radničním náměstí vztyčovali jedli, kterou do hlavního města dovezl tahač z obce Metnitz. Podle ředitele tamní lesní správy Andrease Januskovecze to byl jistě nejkrásnější strom v celých horních Korutanech. Kromě jiného musel růst blízko silnice, aby se k němu dostaly tahač a jeřáb. Stáří tohoto pomalu rostoucího obra odhadl Januskovecz na 150 let. Jeho předchůdci dorůstali stejné výšky už za 70 roků..

„Od roku 1959 věnuje vánoční strom pro Radniční náměstí vždycky jiná spolková země,“ vysvětluje Volksblatt. Loni to bylo Vorarlbersko. Letošní 28 metrů vysoká jedle vyrostla v polesí biskupství Gurk v obci Metnitz v okrese St. Veit. Biskupství ji nabídlo Korutanům.

2000 LED-světel na ozdobě rozžehnou 17. listopadu v 17.30 vídeňský starosta Michael Ludwig a korutanský hejtman Peter Kaiser.

Taky trochu plýtvají

Svaz německých daňových poplatníků opět zveřejnil svou černou knihu, kterou pranýřuje plýtvání veřejnými penězi, napsala PNP. Případy z Bavorska prezentoval místopředseda svazu Michael Jäger.

Tak na mnichovském dálničním obchvatu A99 u Grasbrunnu byl neužívaný podjezd, tunel dlouhý 60 a vysoký devět metrů, přestavěn pro bezpečný podchod zvěře – respektive i podlet, protože tudy prý mají pendlovat i netopýři. Stálo to tři miliony eur. Obdobnou kapitolou jsou mosty „odnikud nikam“, které stojí „jen tak“. Jeden je na A99 u Unterföhringu. Byl používán zemědělci, teď byl za milion eur přebudován, aby po něm chodila přes dálnici divoká zvěř. „Kdyby zůstal v původní verzi, zvířatům by to nevadilo,“ míní Jäger.

Se státním rozpočtem si „pohrávají“ jako u nás stavbaři. Státní divadlo v Mnichově sanovali pět a půl roku a vícenáklady stouply z plánovaných 70 milionů na více než 120. Sanace umělé Venušiny jeskyně z doby krále Ludvíka II. na zámku Linderhof byla rozpočtována na 25 milionů, teď už je to 33 milionů. Znovuotevřena má být v roce 2021 a kdo ví, kolik se do té doby na ní ještě utratí… .

Nechal se vydláždit

Jak v dlažbě vypadá písmeno N.

Před radnicí ve Steyru se po předláždění vozovky objevily kameny dlažby s písmeny H, I, N, G, E, R a L. Pozorovány z odstupu daly jméno Hingerl, přičemž jistý Franz-Michael Hingerl, radní za SPÖ, je vedoucím odboru na magistrátu města a dělal dozor při pokládání dlažby.

Pokyn na položení písmen jeho jména do dlažby dostali pracovníci očividně od něho, míní OÖN. „Ode mne takový úkol nedostali,“ říká v deníku místostarosta pro výstavbu Helmut Zöttl (FP). Starosta Gerald Hackl (SP) už Hingerlovi za tuto aktivitu na vlastní pěst „umyl hlavu“ a zlobí se: „To je akce jako od dvanáctiletého, taková hloupost! Zastínil tím svou jinak dobrou práci, kterou na radnici odvedl!“ Hlavami vrtí nad počínáním kolegy i zastupitelé za Zelené, lidovci a Neos.

Gerald Hackl trval na tom, že svévolné předláždění musí být neprodleně odstraněno. „Hingerl se musí postarat o to, aby dlažba byla provedena tak, jak bylo zadáno ve veřejné zakázce, bez nějakých náznaků jmen,“ řekl. Stavaři dostali uloženo Hingerlova písmena vysekat z betonu a nahradit neutrálními kameny. „Nechceme kuriózní památník, kterým by se město u návštěvníků zesměšnilo,“ dodal.

Náklady předělávky stavební dvůr napočítá Hingerlovi. Ten si za zadání práce bez vědomí stavbyvedoucího vysloužil napomenutí. Podle odhadu dvora si umístění kvádrů s písmeny vyžádalo pět až šest hodin vícepráce.

Soud o jménu dítěte

Protože se rodiče rozešli ještě před porodem svého syna a nemohli se shodnout na jménu pro něho, rozhodl úřední soud v Řeznu, napsala PNP. Příjmení dítě převzalo od matky, druhé křestní jméno mu mohl dát otec.

Diskuse byla i o příjmení, když otec Ind si přál, aby z něj byly patrny i rodové kořeny potomka také z jeho strany, ale soud právo určení přenesl na matku. Rozhodující bylo, že dítě žije s polosestrou v domácnosti matky. Rozsudek potvrdil Vrchní zemský soud v Norimberku. „Pro blaho dítěte je nejlepší, když má stejné příjmení jako oba další členové rodiny, s nimiž žije v jedné domácnosti,“ řekl odvolací soud. „Rozhodně to upevní rodinnou soudržnost.“