Pořízení bronzové plastiky schválila Rada města Tábora v únoru 2019 v roce hercových nedožitých osmdesátých narozenin. Místo pro umístění sochy bylo zvoleno tak, aby působila dojmem balancující postavy a odkazovala tak na Hrzánovu oblibu v lezení po výškách, která se mu nakonec stala osudnou. Hercova podobizna stojí na jedné noze a ruce má rozpřažené, jako by chtěla vzlétnout. Pořízením a instalací plastiky táborského rodáka dojde k hodnotnému kulturnímu povýšení táborského veřejného prostoru.

HRZÁN SOBĚ!

Na sochu od roku 2012 sháněl peníze spolek Hrzán sobě! Původně měla být plastika hotova do roka, ale finanční sbírka nepřinesla dostatek peněz. Později vznikla dohoda mezi spolkem a městem Tábor. Náklady na výrobu sochy jsou 600 tisíc, polovinu potřebné částky dodala táborská radnice, které socha teď patří.

Slavnostního odhalení se účastní obě dcery Jiřího Hrzána, Barbora a Tereza, dále sochařky sestry Melkusovy, které jsou autorkami plastiky. Odhalení bude přítomen Jiří Opěla (přítel a manažer Jiřího Hrzána, který mimo jiné pořádal hercův pohřeb po jeho tragickém úmrtí), Vlasta Koudelová (zpěvačka), Zdeněk Barták ml. (kamarád Jiřího Hrzána). Účast přislíbil i herec a režisér Jan Kačer, který s Jiřím Hrzánem hrál v Činoherním klubu.

SEJDEME SE POD HRZÁNEM

Na přípravě a instalaci sochy spolupracoval městský architekt Miloš Roháček. Ten doufá, že si veřejnost sochu zamiluje. „Je to hodně emotivní dílo, silné. Mohlo by se stát místem studentských schůzek: Sejdeme se pod Hrzánem,“ míní městský architekt. Při instalaci slévači řekli, že si zdařilou sochu rádi uvedou do svého firemního portfolia a budou se jí chlubit.

Jiří Hrzán byl nejmladší ze čtyř dětí, měl tři sestry, otec byl majitel zahradnictví a odborník na zakládání zahrad. Firma Hrzán dodávala květiny i do vily prezidenta Edvarda Beneše. Zahradnictví stálo v Měšické ulici v místech dnešní firmy Kalas Sportswear.

POSLEDNÍ FILM DOMA

S vystupováním na prknech začal mladík Jiří v táborském Divadle mladých. Na DAMU se dostal až napodruhé. Jeho první významnější rolí v pražském Činoherním klubu (1965 – 1976) byla postava sluhy Syra ve hře Mandragora od Machiavelliho, poté zazářil rolí Dobčinského v Gogolově Revizorovi nebo ve hře Penzion pro svobodné pány jako Halibut. K jeho slavným filmům patří: Penzion pro svobodné pány (r. Jiří Krejčík, 1967), Svatba jako řemen (r. Jiří Krejčík, 1967), Nebeští jezdci (r. Jindřich Polák, 1968), Hlídač (r. Ivan Renč, 1970), Pane, vy jste vdova (r. Václav Vorlíček, 1970), Drahé tety a já (r. Zdeněk Podskalský, 1974), Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách (r. Václav Vorlíček, 1974). Posledním filmem, který dokončil do poslední klapky, byli Blázni, vodníci a podvodníci (r. Tomáš Svoboda, 1980). Snímek se prakticky symbolicky celý natáčel v Táboře a okolí (Knížecí rybník, Smyslov, ulice Lužnická, Příběnická, Na Parkánech, Žižkovo náměstí aj. místa). Jiří Hrzán při natáčení jezdil na skutečných i okolečkovaných vodních lyžích.