Jak uvádí statistický úřad, 54,5 procenta daňových poplatníků s příjmy přes milion eur za rok sídlilo v Horním Bavorsku – 2877 lidí, z toho 1660 v Mnichově nebo okolí. Největší jejich „hustotu“ měl okres Starnberg, kde na 10 000 obyvatel připadalo 19,1 milionáře. V celém Bavorsku to bylo „jen“ 4,1 člověka (rok předtím ale ještě méně, 3,8).

Příjmy všech bavorských milionářů stouply v roce 2016 o 12,6 procenta, na 14,5 miliardy eur. Největší část výdělků (9,4 miliardy, tedy 64,4 %) připadlo na podnikající živnostníky (meziročně +8,3 %). Milionáři „ve mzdě“ si polepšili o 6,9 % na celkem 2,4 miliardy. „Milionáři příjmem“ přiznávali v roce 2016 průměrně 2,8 milionu eur.

Koupačka nahatého radního

Koupel na protest.Zdroj: Deník/PNP

Radní města Řezna Jakob Friedl se nahatý koupal v jedné městské kašně, píše PNP. Dvě videa z toho se objevila na youtube. Jak v komentáři napsal, chtěl touto akcí upozornit na svůj názor na podle něho nevydařenou úpravu náměstí Marie Beerové. „Tristní betonová nádrž s kapajícími ocelovými rourami připomíná spíš omývačku bot u bundeswehru nebo koryto hromadné stáje,“ míní. Nemá prý slov pro to, že něco tak „ošklivého, hranatého a nepřátelského dětem“ mohlo být vybráno jako vhodné umění pro náměstí obytné čtvrti.

Jako umělec prý používá všech tvůrčích prostředků, také svého těla, a proto mu nevadí, že je na videu nahý. „Chci vyslovit mnoho témat, která mají něco společného s plánováním, úpravou, vlastnickými vztahy a možnostmi využití městského prostoru,“ odůvodnil své vystoupení, kterému prý nebyli přítomni žádní cizí lidé. Chtěl jím povzbudit lidi, aby se aktivně stavěli ke svému okolí, ptali se na pozadí, vyjadřovali nesouhlas a rozvíjeli konstruktivní strategie.

List dodává, že Jakob Friedl je radním města od 1. května, kdy jeho „Rybízová strana“ získala jeden mandát. K videu přikládá městu katalog sedmnácti otázek – například kdy bylo náměstí naplánováno a zastavěno, zda k tomu byly koupeny pozemky a kolik za ně město zaplatilo. A taky, co je v městském archivu k osobě Maria Beerová. Na domovské stránce města je k ní jenom, že to byla "Radifrau" z Reinhausenu, „pravá řezenská instituce“, narozená 6. července 1904 jako Maria Danner, a že zemřela 15. listopadu 1998. Deníku se podařilo ještě dohledat, že „Radifrauen“ byly ženy, které sedávaly na kašnách před domy nebo na náměstí dómu a nabízely ředkev a ředkvičky…

Foto: Deník/PNP/Screenshot/Aaron Graßl

Opat, Hitlerův spolužák

Klášter ve Wilheringu.Zdroj: Deník/OÖN

S kuriózní historkou pokračují linecké OÖN v seriálu Hodina nula k 75 letům od války. Tentokrát popisují, jak Hitlerův kolega ze školy vrátil život do kláštera ve Wilheringu.

Když pozdější führer přišel z národní školy jako nový žák do Kürnbergerwaldu u Leondingu, Peteru Wiesmayrovi, který se měl později stát jako páter Balduin opatem Wilheringu, moc neseděl, protože si chtěl po vyučování vždycky hrát na válku, uvádí list. Taky se těchto her devítiletých kluků neúčastnil. Tak to v deníku popisuje místostarosta Wilheringu Markus Langthaler.

Zdejší cisterciácký klášter byl podle něho nacistům trnem v oku, skrývala se tu jedna z nejvýznamnějších odbojových skupin Horních Rakous GÖFB. Připojilo se k ní také šest řádových bratří, ale tehdejší opat Bernhard Burgstaller o tom nevěděl. V roce 1940 gestapo skupinu odhalilo. Klášter byl rozpuštěn, mnoho bratří odvlečeno a zatčeno, také Burgstaller, který jako jediný ve vězení zemřel. „Ostatní bratři směli jeho ostatky přepravit do kláštera a pohřbít. Poté byl v sakristii zvolen nový opat,“ říká dnešní nositel této funkce Reinhold Dessl. „V utajení byl vybrán opat pro klášter, který už v tu dobu vlastně neexistoval…“

Volba bratří padla na faráře Balduina Wiesmayra z Gramastettenu. Naděje, že by mohlo být rozpuštění kláštera vzato zpátky, se ale nenaplnily. Aby nebudil pozornost, vrátil se Wiesmayr zpátky do Gramastettenu, odkud navazoval kontakty s bratry, kteří byli zatčeni nebo odesláni na frontu. Teprve čtyři roky po svém zvolení přišel začátkem července 1945 do svého kláštera.

Ten byl v hrůzostrašném stavu, líčí OÖN. 800 let starý klášter byl šrotištěm vyřazeného válečného materiálu. Ve dvoře stály zničené tanky, budovy byly těžce poškozeny, po uměleckých pokladech nebylo ani stopy. "Nacisté tu zřídili školu protiletecké obrany a lazaret, zanechali tu stopu zkázy. Na opatu Balduinovi teď bylo klášter dostat znovu do tempa a škody odstranit,“ říká v listě opat Reinhold.

V následujících měsících se do Wilheringu vraceli další bratři. Už na podzim 1945 se tu znovu začalo učit – vedle domácího gymnázia tu sídlilo v začátcích také biskupské gymnázium Petrinum. „Kromě žáků nabídl klášter místo také šedesáti řádovým bratřím z jihočeského Vyššího Brodu. Pro ně se opakoval příběh wilheringských kolegů – oni byli zase vyhnáni Čechy a jejich klášter komunisty rozpuštěn,“ pokračují OÖN.

Opat Balduin zemřel o letnicích 1948. Leží v opatské hrobce ve Wilheringu. Na snímku je klášterní kostel Nanevzetí Panny Marie. Foto Deník/OÖN/archiv Marburg