Popisuje, že v roce 1919 se knížeti zhroutil starý svět – monarchie ležela v popelu, Evropa v troskách. Po celé zemi vznikaly vývařovny pro potřebné, chudoba po válce byla zničující. Dodnes se zachovala jediná – v St. Emmeramu v Řezně. Denně tu lidé v tísni dostávají tříchodové teplé jídlo, které připravují Helmut Seitz a jeho spolupracovníci. Stravenky vydává Caritas. V sobotu 11. května v 11.30 oslaví zdejší knížecí dům se zaměstnanci a hosty její výjimečné jubileum mší.

V St. Emmeramu se porozhlédl pasovský deník PNP. První mu padla do oka Sandra Ettlová (48) z Řezna, štíhlá blondýnka s několika piercingy a malou kerkou na čele. „To je lotosový květ,“ vysvětlila novinářům. Na jídlo sem chodí od září 2018, a to už podruhé v životě – před lety sem docházela čtyři roky a vždycky se tu cítila velmi dobře, tvrdí. Pak se postavila na vlastní nohy, dařilo se jí, nebyla na kuchyni chudých odkázaná, ale okolnosti ji přinutily vrátit se. Je samoživitelka čtyř dětí, chlapi ji opustili. Nechtěli prý na své životní situaci nic změnit a ona jim stála v cestě… Má pro ni velký význam, že tady nedělají rozdíly mezi lidmi, říká.

Další strávník, Martin Kandlbinder (73), sem chodí na doporučení Caritas denně. Dosud znal tato zařízení jen z novin. Říká, že jídlo je tu dobré, jíst se dá cokoliv, kuchyně mu pomáhá zvládat život osamělého důchodce. Pracoval jako strojař, než mu život změnil rozvod. Přišly dluhy, proto šel na charitu. „Protože je sám a nikoho už nemá, je to především společnost ostatních lidí, co hledá,“ píše PNP. A ti ostatní se zase starají o seniora s rolátorem.

Každé Vánoce zacházejí do kuchyně chudých kníže Albert von Thurn a Taxis s matkou. Jak PNP uvádí, vyrůstal s tímto zařízením. „Vůbec jsem nevěděl, že už jsme století,“ říká kníže, který je podle deníku očividně dojat příběhy zdejších strávníků. Kuchyně je prý moc důležitá nejen pro lidi, kteří tu jsou hosty, ale i pro jejich rodinu, pro udržení kontaktu. „Tihle lidé vědí, co to je život. Učím se tu věcem, které dávají jiný pohled na život, a to je pro mne velmi, velmi důležité…“

Hobbitův dům nestrhnou?

Obstojí?

Šťastný konec se rýsuje ve věci tzv. Hobbitova domu, který zná celé Bavorsko z titulků novin. Umělec Alois Riederer jej postavil během tří let na svém privátním pozemku loni na podzim bez stavebního povolení a úřad okresního hejtmana v Landshutu následně nařídil snesení této černé stavby, které vytýkal hlavně nedostatky ve statice a v protipožární ochraně (náš web informoval). Riederer ale podal obecní radě Hohenthannu dodatečnou žádost a od grémia dostalo jeho „umělecké dílo“ zelenou. Poslední slovo ale bude mít opět okresní úřad.

Ten v prvním řízení odmítl i výklad, že jde o umělecké dílo. Je sice svoboda umění, ovšem ani ta není neomezeným právem, nestojí nad právem stavebním, uzavíral. Otázky byly také kolem přístupnosti stavby pro veřejnost, jak Riederer původně chtěl, ale to už zrevidoval, chce stavbu užívat jen pro sebe. Dokonce ji obehnal drátěným pletivem.

Jak to dopadne, je prý dál zcela otevřené…