Kostelní věž v historickém centru Tábora nemá klasickou vyhlídkovou terasu, ale pod kopulí se skrývá místnost. Té před lety vdechl život dnes osmdesátiletý Pavel Kroužek. „Šel jsem po náměstí, viděl jsem věž a říkal si, že by to bylo dobré pro turisty. Došel jsem se zeptat děkana, on mi to tu svěřil za podmínky, že si to uklidím a vyčistím,“ vypraví za zvuku rádia, jak vše v roce 1991 začalo.

V prostorách prý bydleli hlavně holubi, bylo tam množství odpadu a okna byla rozbitá. „Byl tu nepořádek, přinesl jsem si nahoru asi dvě stě pytlů na odpad, které jsem napěchoval a ručně snosil dolů. Všechno jsem tu umyl, vyčistil,“ popisuje Kroužek dále. „Od té doby se o to starám, ze začátku jsem ale přitom ještě chodil do práce,“ dodává.

Dřív míval i obchod na třídě 9. května naproti hotelu Palcát a zaměstnával tak studenty, aby mohla vyhlídka dělat radost veřejnosti. „Návštěvnost však v posledních letech klesla, nejvíc lidí chodí od července do srpna, od září mám jen víkendy a když už je velká zima, tak zavřu úplně. Předloni bylo tak hezky, že jsem měl ale otevřeno i na silvestra,“ naznačuje správce.

Zvony mlčí

Námaha se poutníkům vyplatí, odměnou za náročný výstup do věže je jim úchvatný pohled na Žižkovo náměstí, vodní nádrž Jordán a další dominanty v okolí. „V současnosti jsou kvůli bezpečnosti příchozích mimo provoz i oba velké zvony, Václav vážící 2,5 tisíce kilogramu je nutné podlézt, Michal o hmotnosti tisíc kilo také nebije, aby si nikdo cestou nahoru neublížil,“ upozorňuje.

Nedávno se celý děkanský chrám dočkal rekonstrukce, opravy se dočkaly krov, střecha, věž včetně hodin, fasáda i interiéry. „Díky tomu lze při cestě nahoru obdivovat i vnitřní část kostela zvláštním proskleným průhledem,“ zmiňuje.

Vzácné erby. Dosud byly skryty pod omítkou, ale díky bdělosti památkářů se našly. Pocházejí z roku 1519.
Tucet let a 26 milionů oživily Proměnění Páně na hoře Tábor

Občas Pavel Kroužek bojuje s neřestnými kuřáky, někteří si zapálí, i když věž nemá venkovní ochozy, což je pak problém. Během tradičních Táborských setkání se do výšky vypravovali i podnapilí, a tak se správce poučil a raději dodržuje otevírací dobu od 10 do 17 hodin. Horko nahoře překvapivě není. „I tak si sem beru dostatek tekutin, věci si nosím v ruce v tašce. Batoh nemám. Oběd si tu ohřeji, mám tu schovanou ve skřínce mikrovlnku,“ prozrazuje Pavel Kroužek s tím, že žije takový partyzánský život. „Zástup ale nechci, když je potřeba, občas mě zaskočí dcera,“ dodává.

Kráčející duch dostrašil

Kdysi to vypadalo, že tu nebýval sám, ani když se nahoru zrovna nikomu nechtělo. „Když jsem sem nastoupil, pořád se mi zdálo, že slyším kroky na schodech. Bylo to slyšet hodně dobře, šel jsem se i podívat, protože stále nikdo nepřicházel a opravdu jsem nikoho nenašel,“ vzpomíná na tajemný úkaz.

„Smál jsem se, že mi tu blbne nějaký duch. Pak přišli nějací lidé, kterým jsem to vyprávěl a zajímali se o to. Chtěli tomu přijít na kloub. Našli i to místo, kde ty schody pracovaly,“ konstatuje. Dál žertoval a říkal často: „Duchu, nech toho! Zbytečně mě nervuješ.“ A po čase se zvláštní jev úplně vytratil. „Najednou to skutečně přestalo. Jestli se odstěhoval, nevím,“ říká s úsměvem.

Z výšky sledoval například před lety vypuštěný Jordán i další události. Vidět je odsud do čtyř stran. „Všechny pohledy mám rád, žádný není ten nejlepší,“ podotýká k výhledu. Na věž si společnost nikdy nevodil. „Když mám čas, připravuji si tu známky na prodej, louskám si tu ořechy, piju kávu, razítkuji turistická razítka pro lidi, vždy se něco najde. Ženský jsem si sem nikdy nebral. Neměl jsem důvod, mám doma jednu, ta mi stačí, už padesát sedm let,“ objasňuje.

Jednou za ním však vystoupala oblíbená česká herečka, která má také jihočeské kořeny. „Jednou tu byla Bohdalová. No Jiřinka,“ vzpomíná na slavnou osobnost. Natáčela tu prý pro televizi. „Vysílali to každou sobotu v ČT takový pořad s regionálními tipy,“ osvětluje dále.

Jiřina Bohdalová
Jsem Trhová Sviňačka, říká o sobě oslavenkyně Jiřina Bohdalová

Žádnou další mimořádnou událost si ve věžním prostoru nevybavuje. I když jedné zkusil jít naproti. „Když jsem byl malý kluk, byla tak velká bouřka, že popadalo hrozně stromů v Klokotech v té aleji. To bylo strašné a dodnes si to pamatuji. Proto jsem chtěl jednou prožít bouřku tady na věži, tak jsem to zkusil. Věž ani okna se nehnula, prostě nic,“ konstatuje. Hezké vzpomínky má i na táborské katakomby. „Těmi jsme jako děti běhali a chodili sousedům na kompoty,“ směje se Pavel Kroužek.

U Pavla Kroužka lze zakoupit sběratelské předměty, drobné mince, bankovky, známky, pohlednice, mapy, minerály, publikace i obrázky a další drobnosti. Na nástěnkách si lze přečíst články z dobového tisku o místních zvonech, táborské židovské synagoze i opravě věže v roce 1929. 

Více o věži včetně virtuální prohlídky zde.