Komedie předčasně zesnulého režiséra Tomáše Svobody Blázni, vodníci a podvodníci s řadou vynikajících herců je hodně zvláštní, dnes by se řeklo „crazy". Štáb její děj kromě Prahy zasadil do Tábora a okolí. Pamětníci z řad místních lidí si okamžitě vybaví, že v ní hrál zdejší rodák Jiří Hrzán. Ten šokoval chodce, když balancuje za autem v centru města na vodních lyžích. Ty měly samozřejmě přidělaná kolečka. Hrzán jako vodník Michal jede po Parkánech, Lužnickou ulicí kolem řeky, protkne Bechyňskou bránu, kde štáb přimontoval semafor.

Kompars pro film se rodil velmi spontánně, bez nějakých zkoušek. Vybavuje si to Ilona Olivová, která šla ve třinácti letech v historickém jádru Tábora ze školy. „Filmaři mě 
a další děti oslovili na náměstí, jestli se chceme zúčastnit natáčení. Hráli jsme takové křoví, ale mám pocit, že se ve filmu poznávám," řekla Ilona Olivová, která získala podpis Dagmar Veškrnové. „Vytáhla jsem nějaký papír a požádali ji o autogram. Pak jsem se běžela pochlubit mamce. Měla jsem dětský zážitek. Ten podpis jsem dlouho schovávala v šuplíku, ale pak se vytratil," dodala Ilona Olivová.

V komedii je táborské náměstí jasně patrné: stará radnice, kašna, kostel Proměnění Páně. Vznikla tu i závěrečná scéna, kdy Josef Kemr chytí čtyři herce do sítě a jeřábem je vytáhne nad kašnu.

Rybník, ke kterému přijeli Horák s přítelkyní, Petr, Zuzanka a Karlík, filmaři našli v nedaleké Zárybničné Lhotě. U Knížecího rybníku, kde tehdy byl a dodnes je kemp, tehdy pracovala na recepci v patnácti letech Ivana Hrdličková. „U vjezdu 
do kempu byla závora. Zvedala se pomocí provozu. Když měli herci pauzu, chodil za námi na recepci Jiří Hrzán a tu závoru vytahoval a spouštěl. Vždycky byl ve veselé náladě, dělal kašpárky," vypráví Ivana Hrdličková, které hodně utkvěl herec Josef Kemr. „Působil na mě až mysticky –  tichý, zamlklý. Pořád ho vidím na břehu rybníka, jak chytal ryby," řekla někdejší brigádnice.

Otisk Knížecího rybníka má velká část filmu. Štáb se tu zdržel dlouhou dobu. V okolí zarybněné vodní plochy  se nachází několik chat. Jejich majitelé natáčení zvědavě okukovali. Na chatu tam jezdil 
s rodiči tehdy třináctiletý Luděk Kovařík. „Podrobnosti ze samotného natáčení si už moc nepamatuji kromě honičky na lyžích po rybníce, ale vím, že jsme na film šli s našima do kina. Těšil jsem se jako kluk hlavně na záběry rybníka, jinak se mi ten film moc nelíbil," řekl Luděk Kovařík.

Poetika této komedie, jejíž režisér se premiéry nedočkal,  byla na počátek 80. let minulého století velmi nezvyklá. Přiznává to i herec Jiří Lábus. „Byl to absurdní humor, na který lidé tenkrát ještě nebyli zvyklí," míní Jiří Lábus. 

U smyslovské vechtrovny už není přejezd, ale pouze přechod

8.Herečka Jiřina Jelenská ve filmu před vechtrovnou ve Smyslově u Tábora.V roce 1980, kdy se natáčelo u smyslovské vechtrovny, ještě fungoval železniční přejezd se závorami na kliku. Filmový štáb tu pořídil scénu, kdy tři auta včetně tří hrdinů filmu čekají před staženými závorami. Jiří Lábus se pak jde zeptat jednoho řidiče, jak dlouho už tam čeká.

V té době ve vechtrovně bydlela Marie Piskačová. Dnes už jí je jedenaosmdesát let, ale tehdy ještě chodila do práce. „Přímo u toho natáčení jsem tedy nebyla, ale vše si pamatoval můj tatínek, který mi to pak vyprávěl. Říkal mi, že filmaři asi chtěli mít v záběru spoustu kytek, protože si přivezli afrikány v nějakých bednách a také figurky trpaslíků. Jinak po nás nic nechtěli," řekla Mare Piskačová, která se  na komedii vždy ráda podívá, aby na pár vteřin spatřila své dřívější bydliště.

„Škoda, že vechtrovna není ve filmu delší dobu. Vždycky, když se objeví, tak ve mě hrkne a vzpomenu si, jak se mi tam hezky bydlelo. Dům se nachází v přírodě, ani v zimě nám tam nic nechybělo. Jenomže jsem zestárla a už jsem tam po smrti manžela nemohla být sama, tak jsem se odstěhovala za dcerou do Bechyně," řekla Marie Piskačová.

Vechtrovnu teď obývají Svatopluk a Hana Schläferovi. Ti po západním vzoru založili svému domu webovou stránku (vechtrovna.ic.cz) 
a na ní film připomínají.

„O komedii nám řekli majitelé blízkého kempu Vovsovi.Vzhled vechtrovny se za ty  dlouhé roky příliš nezměnil. Co se změnilo, je přejezd, který se stal pouhým přechodem," uvedli Schläferovi. Červená smyslovská vechtrovna leží na romantickém místě na konci kempu Knížecí rybník.

Jiří Hrzán tu symbolicky dokončil poslední film

6.Jiří Hrzán, rodák z Tábora, symbolicky natočil svůj poslední film v Táboře. Pak zemřel po pádu z pátého patra.Herec, který chtěl létat. Píše se tak o Jiřím Hrzánovi (30. března 1939 Tábor – 24. září 1980 Praha. Narodil 
se jako nejmladší ze čtyř dětí táborského zahradníka, který dříve pracoval pro prezidenta Beneše.

Od mládí byl Jiří aktivním příznivcem sportu a kromě atletiky hrál hokej, házenou, volejbal a kopanou. Jeho cesta k divadlu začala v Divadle mladých v Táboře, kde si jeho talentu všiml divadelník E. F. Burian a angažoval ho do Divadelního studia v Praze. 
Na DAMU byl přijat v roce 1961. Obrovský talent, píle a s vůle jej dovedly na profesionální divadelní dráhu. Získal angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961–64), kde se zviditelnil rolí Villona v Baladě 
z hadrů, a po Ostravě se stal členem Činoherního klubu 
v Praze.

První velkou rolí byl sluha Cyr v inscenaci Mandragory, ze kterého pohybovým mistrovstvím a klaunstvím vytvořil hlavní postavu. Pohybové nadání a fantazii klauna uplatňoval i v dalších  rolích.Jiří Hrzán působil v Činoherním klubu od 12. 7. 1965 do 31. 7. 1976. Důvod rozvázání pracovního poměru byl záměrně vykonstruován. Jiří Hrzán tuto skutečnost nesl velice těžce a mnoho jeho hereckých kolegů se domnívá, že toto byl definitivní konec jeho kariéry.

Symbolické je, že 
v posledním dokončeném filmu Jiří Hrzán hrál v Táboře, kde se narodil. Osudným 
se mu pak stalo  šplhání po fasádě za jednou z žen. Zřítil 
se z pátého patra a po několika dnech zemřel.