Pracovnicemi Koordinačního a výukového centra pro pomoc Ukrajincům jsou Svitlana Pashanina, po česku Světlana Pašanina, dlouholetá obyvatelka Českého Krumlova, a mladá maminka Ruzana Haranian, která přišla do Českého Krumlova před jedenácti měsíci se svou malou dceruškou. Třetí dobrou duší, která s nimi spolupracuje, je Galyna Schwarzová, jež se v ukrajinské diaspoře věnuje udržování a propagaci ukrajinské kultury a tradic.

Stovky uprchlíků

Ve stísněných prostorách v budově Centra pro pomoc dětem a mládeži na Špičáku je živo. Ve větší místnosti s velkým stolem se v provizorních podmínkách činí ukrajinské důchodkyně. Pilně připravují občerstvení v duchu tradiční ukrajinské kuchyně – pelmeně a vareniky. Chystaly se zrovna na 8. březen. "Možná svátek žen v našem kruhu oslavíme,“ říká Svitlana. Po Krumlově je asi 500 uprchlíků. "Sem do naší organizace dochází tak 150 lidí. Do komunikačního klubu chodí kolem 15 až 20 lidí,“ vysvětluje Galyna Schwarzová, které všichni říkají Rozárka.

Víte, kde stojí tento kostel?
KVÍZ: Jak dobře znáte kostely na Krumlovsku? Máme jich pro vás třináct (Díl 2.)

Schází se každou neděli a probírají různá témata, od politiky, přes soukromý život, kdo potřebuje pomoci s češtinou, na co si mají dát pozor při uzavírání smluv, jak si říct o práci a tak dále. "Probíráme také situaci na Ukrajině, každá jsme z jiného regionu - a co doma, a co u vás… To je pro nás paprsek světla, kdy se podporujeme v tom, že to zvládneme. My to vydržíme, musíme, nic jiného nám nezbývá. Scházíme se každou neděli tady u stolu, mezi řečí si zazpíváme, když má někdo narozeniny, skromně je oslavíme a lepíme u toho třeba vareniky a pelmeně. Uprchlíci pořád potřebují pomocnou ruku a vědět, že tu na to nejsou sami.“

Svitlana vysvětluje, že ona s Rozárkou jsou migranti, zatímco nově příchozí uprchlíci. „Ale všichni jsme začínali stejně. Až na to, že uprchlíci to mají o hodně těžší, protože ztratili domov. My před třiceti lety přijely dobrovolně, oni proto, že museli. Ale potýkají se většinou se stejnými problémy. Řeč, práce, všechna úskalí, kterými jsme prošly i my.“

Strach je neopouští

Rozárka dodává: „Ty ženy jsou tu bez manželů, tak se je snažíme podpořit a podržet. Ale strach o blízké a domov je neopouští. Nevědí, co jim přinese druhý den. Pracujeme na tom, aby se nezapomnělo na naši kulturu. Slavili jsme den nezávislosti a podobně, připomínáme naše tradice na svatováclavských slavnostech, slavnostech růže a jiných, zapojujeme se do oslav velkých svátků. Teď jsme hrozně vděční, že nám na radnici na den smutného data výročí okupace vyvěsili naši ukrajinskou vlajku. To nás velmi zahřálo na srdíčku.“

Svitlana působí v centru pomoci od 15. března, tehdy začínala na městském úřadě. Po měsíci se centrum přestěhovalo na Špičák, kde je doteď. Pak dostala spolupracovnici Ruzannu, která přišla od organizace Člověk v tísni. Poté se připojila i Rozárka. Nejenomže společně pomáhají, jak mohou, ale připouštějí, že i jim práce v centru mnoho dala. „Hodně mi to přineslo,“ přikyvuje Svitlana. „Nikdy předtím jsem neměla možnost pracovat v organizaci, která dělá něco jiného než úklid a podobně. Uklízela jsem a šila. Teď se mi otevřela možnost pomáhat, což jsem chtěla, a kromě toho jsem se naučila spoustu věcí, aby to fungovalo. Jsme totiž taková univerzální organizace, děláme skoro všechno. Učíme se, a je to fakt zajímavá práce.“

Ples Velký Gatsby v Kaplici se povedl skvěle.
Velký Gatsby ovládl ples v Kaplici. Nechyběly povedené dobové róby ani ruleta

Ruzana Haraniah přijela do Českého Krumlova 1. května. Za tu dobu se naučila perfektně česky. „No, neumím perfektně, ale snažím se,“ říká skromně. „Chodím na všechny kurzy češtiny, co tu jsou. Navíc Svitlana a Rozárka mezi sebou mluví česky, tak češtinu pořád slyším a také se snažím mluvit. Teď absolvuji i kurz angličtiny, protože jsem byla na Ukrajině učitelkou angličtiny. Dělám si v Budějovicích kurz na asistenta pedagoga, abych mohla působit na škole i tady. Chci pracovat ve svém oboru. Snažím se učit ukrajinské děti, máme dvě skupinky, které sem docházejí.“ Dcerka dělá Ruzane radost. „Chodí do školky, už mluví hezky česky,“ říká s rozzářenýma očima. „Ve školce už je to super, je hezká, ve školce Lily chutná, má kamarády. Všechno tady se Lily líbí, už nechce domů.“

Stále je kde pomáhat

Stále pokračuje i sbírka pro Ukrajinu. Hlavně mezi ukrajinskými uprchlíky. Sbírají především mezi sebou pomoc, kterou posílají na Ukrajinu. „Jsou to věci pro kluky na Ukrajině, díky naší sbírce na slavnostech jsme jim koupili dvě auta,“ líčí Svitlana. „Sice starší, ale pojízdná, která pomáhají na Ukrajině. Snažíme se pomáhat, jak to jde, nic jiného dělat nemůžeme. Kromě toho, že pomáháme lidem s finanční pomocí, registracemi, školou, školkami, s nalezením práce, ubytováním, pomáháme i Ukrajině. Není toho moc, protože tolik možností nemáme. Kromě sbírek jsme pletli třeba sítě. Upletli jsme asi 20 maskovacích sítí a sítěk na vše, co je třeba přikrýt.“ Na začátku netušili, jak se to dělá. Ale naučili se to podle návodů na internetu. „Nakonec jsme v tom byli profíci,“ smála se Svitlana. „Vojáci nás chválili, že jsou ty sítě lehoučké. Děkujeme také naší švadleně Larise Rubec a paní Perníkové, které dodaly potřebný materiál.“

Centrum rovněž zajišťuje kurzy angličtiny, každé úterý a čtvrtek děti tancují v Boudě. „Máme nedělní školu, kde paní učitelka z Ukrajiny učí děti matematiku a fyziku, vysvětluje jim pojmy a vše, čemu kvůli češtině nerozumí,“ říká Rozárka. „Pomáhá dětem s domácími úkoly. Snažíme se dát dětem, co nejvíc.“

Začátky centra pro uprchlíky byly těžké. „Myslím, že Krumlov nevěděl, co od nás může čekat,“ zamýšlí se Svitlana. „Když jsme chtěli uspořádat nějakou oslavičku, museli jsme za to bojovat. Chápu, že se báli, abychom tu nějak nevyváděli a nelítali tu s vlajkami. Ale my chtěli jenom stmelit svou komunitu. Začátky byly pro uprchlíky hrozně těžké. Takže šlo o to, aby se sblížili. Aby se vyplakali, vypovídali, i zasmáli a ve shonu příprav zapomněli na to, co je tíží.

Pašijové hry v Hořicích na Šumavě.
Po vorařích chtějí na seznam UNESCO Pašijové hry z Hořic na Šumavě

Například Ruzanna má manžela na Ukrajině v oblasti, která je neustále bombardovaná. „Už jsme přišli o bydlení, nemáme na Ukrajině kde bydlet,“ líčí Ruzana se slzami v očích. „Tady jsem s pětiletou dcerkou Lily, s manželem jsem devět měsíců v telefonickém spojení.“ A není sama. „Takových je hodně,“ říká Rozárka. „Máme tu i důchodce samotné bez jejich druhé polovičky. Buď už jsou bez partnera, nebo si jejich partneři ve svém věku netroufli opustit Ukrajinu, nechtějí tam své zázemí nechat na pospas ničení. Všichni se hrozně těší domů, chtějí se vrátit do svého hnízdečka, vrátit se ke svému stereotypu. Teď poznali evropskou nebo českou mentalitu, což je poučné, ale pomoc po všech stránkách je potřeba. My bychom chtěli taky pomáhat úplně se vším fyzicky i finančně, ale není odkud čerpat. Prvopočáteční pomoc od obyvatel Krumlova už se zbrzdila, už jí tolik není, ale my se pořád snažíme. Neumíme si představit, že bychom nedělali nic.“

Češi pomáhají hodně

Svitlana si pomoci Ukrajině velmi považuje. „Svět a Evropa nám pomáhají dost, ta pomoc pořád pokračuje a je jí hodně, ale je nám jasné, že finanční rezervy České republiky nejsou nekonečné. I vy, Češi, děláte hodně a pro Ukrajinu to moc znamená. Patříte mezi národy, které nám pomáhají nejvíc a jste bohužel spolu s Poláky kvůli tomu u Putina na černé listině. Myslím ale, že i vy po svých historických zkušenostech s Ruskem, kdy jste byli bez šance něco dělat proti jejich invazi, také máte potřebu pomáhat. My tu šanci máme, ale bez vaší pomoci a celého světa to nezvládneme. Modlíme se, protože teď jsou zprávy nic moc. Každý den čteme noviny, každý den tam lítají rakety. Jsme rádi, že nás hodně rozumných lidí podporuje a drží nám palce. Toto muselo přijít, protože je nutné nové zrození. Takhle to dál pokračovat nemohlo. Protože válka na Ukrajině vlastně netrvá jenom rok, ale devátý rok, začala v roce 2014 anexí Krymu. A nyní je jasné, je záměry Ruska jsou nebezpečím pro celou Evropu a svět.“

Sbírka pokračuje
Centrum pro pomoci ukrajinským uprchlíkům na Špičáku stále pokračuje ve sbírce potřebných věcí i finančních příspěvků. „Máme tu kasičku pro naše kluky na Ukrajině,“ říká Světlana. „Sbíráme i mezi sebou a na různých akcích. Sbíráme pořád cokoliv.“
Co je potřeba:
Obvazy, oblečení, hrnce, talíře, elektrospotřebiče, které jsou v dobrém stavu, postele, matrace, pračky, pultový mrazák, cokoli použitelné, co už lidé napotřebují.

„Děkujeme městu, které nám vychází vstříc a od začátku nám poskytuje prostory. Jsou sice stísněné, ale díky bohu za ně. Nicméně pokud by mohl někdo poskytnout nějaký větší prostor pro setkávání ukrajinské komunity, kde by bylo možné i vařit, budou moc rádi," říká Svitlana Pashanina.