Můžeme zavzpomínat na vaše hudební začátky?
Začínala jsem ve Strakonicích s místní kapelou Rotor. Tento krásný název jsme si dali, protože se čte z obou stran stejně. Hráli jsme s bratry Stuchlíkovými na tanečních zábavách a říkali jsme tomu jazzrock. Byla to pro mě docela tvrdá škola. Třeba hrát na zábavě v Pačejově, kde byl takový ten vítr z hor, že už v jedenáct hodin jsme začali pomalu couvat, protože se tam vždycky strhla rvačka a jakmile se to stalo, tak jsme se sbalili a rychle odjeli. Moc ráda na to vzpomínám.

Přišly i další nabídky…
Tak jako je dnes soutěž Superstar, tak za mých mladých let byla Mladá píseň v Jihlavě, tam jsem se dostala po různých oblastních, okresních a krajských kolech. Poprvé jsem zakusila ten pocit, kdy za mnou byl band Československé televize, snímaly nás kamery a zpívala jsem před spoustou lidí, což mě nadchlo stejně jako následné ovace. Přijala jsem pak nabídku od Ivana Šendery do karlovarské skupiny Metronom a odstěhovala se do Varů, kde jsem rok bydlela. Jezdili jsme z devadesáti procent po kasárnách, což byl pro začínající zpěvačku dobrý odrazový můstek, protože jsem vyšla na jeviště, nemusela ani začít zpívat a už zněl aplaus. Metronom jel ale stále ve stejné lajně a já jako lev chtěla trochu výš. Proto jsem si založila vlastní kapelu s některými muzikanty ze Strakonic, Příbrami a Českých Budějovic a začali jsme spolu hrát. Ale to také trvalo asi jen dva roky.

Hana Křížková
Herečka a zpěvačka Hana Křížková se narodila 15. srpna 1957 ve Strakonicích. Její první kapelou byl Rotor, se kterým vystupovala ještě na Strakonicku. Na profesionální scéně se poprvé objevila ve skupině Metronom. Nějakou dobu působila na hudební scéně také s Karlem Černochem. Dnes ji můžeme vidět v muzikálech i různých talk show.

A jak vaše kariéra pokračovala dál?
Na Mladé písni v Jihlavě jsme se seznámili s Petrem Kotvaldem, který tou dobou odcházel od Hanky Zagorové a zakládal si vlastní kapelu. Nabídl mi, jestli mu nechci dělat hosta. Přijala jsem to, přestěhovala se do Prahy a rok jsme spolu jezdili. Tehdy jsem vlastně absolvovala Bratislavskou lyru, kde jsem získala stříbro a pak se mi ozval Karel Černoch, že by se mnou chtěl navázat spolupráci. Už jsem nevystupovala jen jako host, ale v rámci komponovaného pořadu, který jezdil po slovenských i českých městech. Jednu třetinu koncertu jsem měla já, jednu on a tu zbylou společnou. Takto jsme jezdili 18 let. Byly to krásné roky, protože Karel byl úžasný zpěvák, měl takovou tu jemnou linku humoru, kterou jsem milovala, velmi dobře vařil a neustále jsme se bavili o jídle, říkal mi i nějaké recepty. Byl to takový gurmet i gurmán v jedné osobě.

Hana Rychtarová přivezla z ME v Itálii pět medailí.
Sílu strakonických draků zná celá Evropa. Především díky Haně Rychtarové

Jste především muzikálovou zpěvačkou. Kdy jste se poprvé dostala do muzikálu?
Psal se rok 1995, kdy nastal boom muzikálů a 13. října toho roku byla premiéra Draculy. Já měla to štěstí, že jsem se dostala hned do takhle úžasného muzikálu, který stvořily osobnosti jako Karel Svoboda, Zdeněk Borovec, Richard Hes, který napsal celé libreto a byl to jeden z nejvíce uznávaných choreografů v republice i v Evropě. Nebo úžasný režisér Jozef Bednárik. Zkrátka plejáda úžasných osobností. Je pro mě čest v tomto muzikálu hrát s přestávkami už osmadvacet let. Mám za sebou něco přes 1200 představení Draculy, zrovna minulý týden jsem hrála a je to takové moje miminko. Po Draculovi následovaly samozřejmě i další muzikály, celkem jich mám něco přes dvacet.

Co vás kromě muzikálů v současné době ještě živí?
Kromě muzikálů dělám hlavně recitály, se kterými jezdím. Baví mě hlavně menší města, protože ti lidé tam jsou neskutečně vděční, když za nimi člověk přijede. Potom jsou to i různé talk show, které mám třeba s Naďou Konvalinkovou, Ivou Hüttnerovou, Vaškem Koptou, Honzou Čenským nebo Ivem Šmoldasem, takže tam je vždycky hodně veselo a do toho já zpívám a trochu to prošpikuji těmi svými písněmi, no zkrátka je mi dobře na světě. Letos také slavím 40 let výročí na scéně a 25 let se svojí kapelou, kterou vede Martin Kumžák. Je devítičlenná, jsou to muzikanti par excellence a zároveň báječní kluci i povahově a máme se moc rádi.

Cenu starosty města si z rukou Břetislava Hrdličky převzala v sobotu známá zpěvačka i herečka a zároveň strakonická rodačka Hanka Křížková.
Cenu starosty Strakonic si převzala Hana Křížková. Zavzpomínala i na své začátky

Jaký je váš vztah ke Strakonicím?
Narodila jsem se ve Strakonicích v roce 1957. Byla jsem tady vždycky moc šťastná, byť tatínek odešel, když jsem byla malá, tam nahoru. Maminka nás čtyři děti opravdu vypiplávala a možná díky tomu tak držíme při sobě. Všude zmiňuji, že jsem ze Strakonic. Neteř má tady chatu, kde se jako rodina často scházíme. Pokaždé, když tady ve městě vyjdu do ulic, tak jsou samozřejmě lidé, kteří se se mnou zastaví a něco si řekneme. Přiznám se ale, že některé nepoznávám. Stalo se mi to třeba teď na hřbitově, že mě někdo zdraví: „Ahoj Hanko!“ A já ho nepoznám. Pozdravím, ale kolikrát vlastně nevím, o koho jde. Ostatní mě snadno poznají, protože mě občas vidí v televizi nebo novinách, takže tak jak se já měním, tak se oni mění také, jen já je nevidím. Když si pak ale vzpomenu, tak je mi to milé.

Jak trávíte svůj volný čas, co vás baví?
Mým velkým koníčkem je, když zrovna nehraji, návštěva divadla. Chodím spíše na činohry a úplně miluji Český Krumlov s jeho otáčivým hledištěm. Ráda se chodím koukat na kolegy. Oni mě také rádi vidí a říkají, že jsem takový vděčný divák, protože nekritizuji a jen se bavím a tleskám. Naposledy jsem byla na Ivě Hüttnerové v divadle Semafor na komedii Domácí štěstí. Jsou tam Míša Dolinová a David Suchařípa, hrají manželský pár, ona je ambiciózní manažerka, on muzikant, který moc nepracuje, ale ona vydělává velké peníze a najmou si uklízečku, kterou hraje Iva. To vám je ale taková psina, že když začne divadlo, vy se začnete smát a přestanete až, když divadlo skončí.

Vzpomenete i na svůj první herecký debut?
Tak to bylo se Zdeňkem Troškou. Ještě za doby gymnázia jsem tady tančila v nějakém folklorním souboru a přijel takový vysoký kluk bez vousů s bílou šálou kolem krku a že s námi bude dělat absolventský film. Tak ho s námi natočil a bylo to dobré, takže tak jsme se seznámili a potom pokaždé, když jsme se viděli tady ve Strakonicích nebo v Praze, tak jsem vždycky říkala: Zdeňku, tady jsem, tady je tvoje hlavní postava dalšího filmu a on vždycky reagoval jen: hahaha. Pak ale dal roli mě i Nadě Konvalinkové. Hrály jsme sestry v Andělské tváři, já byla učitelka hudby a Naďa učitelka etiky. Měly jsme tam asi jen tři věty a pak, když jsem se dívala na ten film, tak kdybych mrkla, už se neuvidím. Ale stejně to byl zážitek. Pak jsem si ještě zahrála ve filmu Doktor od jezera hrochů. To mi Zdeněk volal, že má pro mě skvělou roli a je to taková semetrika, ale bohatá. Že prý budu sedět v letadle a budu na všechny nepříjemná. Poslali mě do maskérny a tam na můj kulatý obličej dali turban, vypadala jsem šíleně a šla jsem za Zdeňkem, že přece takhle nemůžu jít před kameru. Zdeněk se na mě podíval a říká: Víš co? Ty vypadáš jako Angelika. A tak se jmenovala i ta role. Pak jsem ještě hrála sekretářku v seriálu Ošklivka Katka, to mě také moc bavilo. Většinou jsem ale měla samé menší role.

Co vás čeká v příštích dnech a týdnech?
Teď po třech letech po covidu znovu jedeme muzikál Popelka na ledě. Tohle představení děláme už asi 25 let a mám z toho obrovskou radost. Za tímto projektem stojí režisér Jindra Šimek a trojnásobná mistryně světa v krasobruslení Radka Kovaříková, oba jsou producenti. Hraje se na ledové ploše a v jedné její třetině je jeviště, které se točí. My herci a zpěváci, kteří nebruslíme, mrzneme uprostřed, pak nějakými dveřmi vyjdeme na plac a kolem jezdí bruslaři z různých zemí, kteří jsou mistři světa i Evropy. V prosinci máme zastávku i v Českých Budějovicích, kde budou tuším vystupovat i Pepa Vojtek, Dalibor Gondík, Dana Morávková a další, je nás tam opravdu hodně. Všechny bych na toto skvělé představení moc ráda pozvala. Jinak také stále dělám Draculu a Mefista, toho dohráváme.