Jenomže její stav se začal zhoršovat, a tak po třech dnech jela v neděli s tatínkem na pohotovost. Antibiotika ale nezabrala, a tak následovala návštěva u obvodní lékařky. Ta Pavlínu prohlédla a poslala ještě na vyšetření do nemocnice.

Její stav se dál rapidně zhoršoval, už nemohla ani chodit, tatínek ji musel odvézt na lehátku, a dýchalo se jí čím dál hůř. Měla také vysokou teplotu, proto si ji v nemocnici už nechali.

Byl nutný umělý spánek

Na CT vyšetření se ukázalo, že má rozsáhlý zápal plic, a protože se její stav dále zhoršoval, množství kyslíku v její krvi klesalo a ona dýchala stále hůř a hůř, byla převezena záchrannou službou na ARO do jiné nemocnice.

Jitku trápí únavový syndrom. Na fotografii je s dvouletou dcerkou Aničkou, která je klidné a hlavně zdravé dítě
Únavový syndrom? Doktoři ženě nevěřili, ani když dočasně zcela ochrnula

Tam ji uvedli do umělého spánku a napojili na umělou plicní ventilaci. Ani poté se však její stav nezlepšil, a proto byla převezena do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Tři procenta šance na přežití

„Celá moje rodina se za mě šla pomodlit do kostela na mši. A to do kostela nechodíme,“ popisovala později Pavlína. V té chvíli už byla napojena na ECMO – přístroj, který umožňuje dočasně nahradit funkci srdce a plic. „Když se maminka ptala, jestli to přežiju, odpověděli jí kulantně, že můj stav je kritický,“ pokračuje. Dávali jí zhruba 3% šanci na přežití.

Poté se Pavlína začala přeci jen zlepšovat. Ale po pár dnech přišla další rána. Kvůli vysokému ředění krve propuklo u mladé ženy ke krvácení do mozku. Následoval převoz do Fakultní nemocnice v Motole, kde podstoupila náročnou operaci hlavy.

Pro pacienty v kritickém stavu je určeno oddělení ARO:

Zdroj: Youtube

Měli radost, když pootočila hlavu

„Měsíc jsem byla v umělém spánku, pak mě začali probouzet,“ říká Pavlína. Sama si z tohoto období nic nepamatuje, ale její sestra jí psala po celou dobu deník. Lékaři tehdy předpokládali, že se do normálního života nikdy nevrátí. Měli radost z maličkostí – když pootočila hlavu za hlasem, hýbla ramenem, vyplázla jazyk nebo jí cukal koutek úst do úsměvu.

V nemocnicích strávila Pavlína více než 9 měsíců. Dávali jí tři procenta naděje na přežití.V nemocnicích strávila Pavlína více než 9 měsíců. Dávali jí tři procenta naděje na přežití.Zdroj: Se svolením Pavlíny Malé

Po zhruba měsíci v nemocnici v Motole se stav mladé ženy stabilizoval, nicméně nadále potřebovala podporu a monitoring životních funkcí a byla připojena k umělé plicní ventilaci. Rodina začala hledat zařízení, které by pokračovalo v péči o Pavlínu po vyřešení bezprostředního ohrožení života, a pomohlo jí s další rekonvalescencí, rehabilitací a návratem do života.


Nahrává se anketa ...

Smlouva jako vánoční dárek

Známý lékař rodině poradil zařízení následné intenzivní péče Chronicare s.r.o. v Nymburku. Jedná se o specializované oddělení zaměřené na poresuscitační intenzivní péči o pacienty ve vážném, ale stabilizovaném stavu. Problém ale byl, že Pavlínina zdravotní pojišťovna neměla se zařízením smlouvu.

Chybný zákrok lékařů při porodu způsobil paní Monice mnohaletou inkontinenci
Nová léčba úniku moči, která funguje. Monice pomohla po mnohaletém utrpení

„Jako lékař a otec jsem však neváhal a společně s Pavlíninými rodiči i pojišťovnou jsme udělali maximum pro to, aby mohla být přijata. Smlouvu jsme nakonec uzavřeli i v tomto svátečním čase a Pavlína k nám hned po svátcích nastoupila,“ vzpomíná primář zdravotnického zařízení Anton Baluch.

Pravé ucho je hluché, levé slyší výborně

„Když jsem sem přišla, byla jsem ještě hodně mimo. Neuměla jsem chodit, mluvit, ani zvednout hlavu mi nešlo. Ale když jsem po asi dvou letech znovu viděla zdejší personál, najednou jsem si začala vybavovat jejich hlasy. Nepamatovala jsem si obraz, ale zvuk, a to i přesto, že jsem po krvácení do mozku zůstala hluchá na pravé ucho. Ale levé slyší výborně,“ usmívá se Pavlína.

Lucie s dcerkou Elenkou, která má syndrom Dravetové, vzácné a vážné neurologické onemocnění.
Pětiletá Elenka má syndrom Dravetové. Začalo to teplotou, hrozí předčasné úmrtí

„Navázali jsme na akutní péči a začali s weaningem, neboli postupným snižováním ventilační podpory a odpojováním od ventilátoru, aby plíce pacientky byly opět schopny samostatného dýchání. Nejdůležitější součást péče však byla rehabilitace s cílem obnovit poznávací funkce, které jsou jednou z hlavních oblastí lidské psychiky. A to bylo u Pavlínky prioritou,“ říká primář Baluch.

Devět měsíců boje o život

V Chronicare zůstala Pavlína až do začátku února, pak následovala dvě různá rehabilitační zařízení. V červnu 2019 ji propustili do domácí péče. Uběhlo tak více než devět měsíců od chvíle, kdy jí začalo být poprvé špatně. Dodnes ušla obrovský kus cesty, a to především díky svojí nezměrné vůli, neustálému tréninku a chuti do života.

Pavlíně dodnes zůstala obrna lícního nervu, s nímž se chystá na plastickou operaci, pravé oko jí vůbec neslzí a má na něm drobnou poruchu víček.Pavlíně dodnes zůstala obrna lícního nervu, s nímž se chystá na plastickou operaci, pravé oko jí vůbec neslzí a má na něm drobnou poruchu víček.Zdroj: Se svolením Pavlíny Malé

Celá místnost s pomůckami

„Díky rodičům i jiným lidem jsem měla možnost využívat různých cvičebních pomůcek i rehabilitací. Doma mi zařídili celou jednu místnost jen s cvičebními pomůckami. Znovu jsem se naučila mluvit, chodit, jíst, mnohem lépe držím rovnováhu – už se skoro udržím i na kole,“ popisuje Pavlína svůj dnešní stav.

Co jí zůstalo, je obrna lícního nervu, s nímž se chystá na plastickou operaci, je hluchá na pravé ucho, pravé oko jí vůbec neslzí a má na něm drobnou poruchu víček. Hůře vidí, těžký zánět u ní vyvolal astma a u pravé ruky stále pracuje na rychlosti a koordinaci. Čím byly problémy způsobeny dodnes nikdo neví.

Pavlína přemýšlí o opičím škrábnutí

„Vzorky mojí krve se vozily po celé republice, ale nikde nic nezjistili. Zkrátka – etiologie neznámá,“ popisuje Pavlína. „Já sama jsem nad tím nikdy hlouběji nepřemýšlela. Asi to mělo zůstat zahaleno tajemstvím. Jediné, co mě napadlo, jestli jsem si neznámý virus nemohla přivézt z Keni, kde jsem byla před tím na třítýdenní dovolené a kde mě škrábla opice do krve. Ale nic bych neměnila. Dovolená v Keni byla ta nejkrásnější, jakou jsem zažila. Moc ráda bych se tam znovu podívala,“ dodává nesmírně optimistická žena s tím, že nepochybuje o tom, že jednou bude zase dělat všechno, jako dřív.

Bez přesné diagnózy se hůř léčí

Jsou zánětlivé nemoci v organismu, o nichž nevíme, kde se vzaly, časté? „Chorobu, která postihla Pavlínu, definujeme jako idiopatického původu. To znamená, že přes všechny diagnostické možnosti, které máme k dispozici, příčina onemocnění nemohla být zjištěna“ vysvětluje profesorka Marcela Grünerová Lippertová, přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Dnes má Michal lupénku pod kontrolou - trochu ji má na loktech a kotnících, občas horší, občas lepší
Stres jako spouštěč lupénky? Objevila se u mě před mým coming outem, říká Michal

Neznámá příčina je podle lékařky samozřejmě omezující, protože tím pádem lze jen těžko nastavit cílenou léčbu. U neurologických onemocnění to bývá ale poměrně častý jev. Počty případů se přesně spočítat nedají, záleží to na typu onemocnění.

Může se to stát komukoliv

Příběh Pavlíny může vyvolat otázku, zda podobné nebezpečí hrozí komukoliv z nás? „Tak trochu strach asi tato kazuistika vzbudí, jelikož srovnatelný typ onemocnění opravdu může postihnout každého z nás. Co možná trochu uklidní, je, že se v tomto rozsahu, kdy Pavlína málem přišla o život, opravdu se jedná o extrémně ojedinělý případ,“ dodává profesorka Grünerová Lippertová.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každého.Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová