Byl tedy zažalován za krádež, ale Okresní soud v Táboře věc postoupil Městskému úřadu v Sezimově Ústí s tím, že nejde o trestný čin, ale o skutek, který by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Konstatoval, že obviněný se v přípravném řízení ke svému jednání doznal. Připomněl ale, že soud musí náležitě uvážit též otázku společenské škodlivosti činu. Výše způsobené škody je u velkoprodejce podle něj pod hranicí rozlišitelnosti. I proto shledal, že k postižení jednání obviněného J. D. je i při zjišťované recidivě plně postačující uplatnění odpovědnosti podle zákona o přestupcích. Obviněnému přitom zdůraznil, že jeho  jednání je naprosto nepřípustné, a napříště by mohlo mít významné trestněprávní následky.

Stížnost státní zástupkyně zamítl krajský soud v Táboře. Zopakoval, že obviněný tenduje k majetkovým deliktům, ale není recidivistou de iure, a proto je ještě podle jeho názoru možno na obviněného působit prostředky mimotrestními, jestliže šlo o banální krádež věci zcela zanedbatelné hodnoty.  I podle názoru stížnostního soudu je naděje, že toto řešení bude ještě alespoň do jisté míry účinné.
Proti tomu podal nejvyšší státní zástupce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Škoda nerozhoduje?

Připomněl, že recidivujícího pachatele lze postihnout bez ohledu na způsobenou výši škody, dokonce i tehdy, jestliže by nebyla způsobena žádná

Platí sice, že trestní odpovědnost pachatele a důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné. V posuzované věci sice obviněný odcizil věc v hodnotě nedosahující ani hranice škody nikoli nepatrné,  ale tohoto jednání  tohoto jednání se dopustil měsíc poté, co nabyl právní moci trestní příkaz odsuzující ho pro obdobný přečin k podmíněnému trestu odnětí svobody, aniž by tato hrozba měla na obviněného zjevně jakýkoli vliv. Důvodem ke krádeži bylo, jak vyplynulo z vyjádření obviněného, že „měl chuť na víno".

Nejvyšší státní zástupce připustil, že obviněný skutečně není právně vzato recidivistou, ale jeho předchozí tresty i opakované přestupky majetkového charakteru nasvědčují o jeho osobnostním sklonu páchat majetkovou trestnou činnost. Dovodil, že s přihlédnutím k osobnosti obviněného a zjevné neefektivitě dřívějších postihů je třeba jeho nyní projednávanou trestnou činnost vnímat jako zjevně společensky škodlivý útok, na který reakce jinými než trestně právními instrumenty není adekvátní.

Lze akceptovat!

NS řekl, že v liberálním demokratickém právním státě je třeba státní zásahy v rámci kriminální politiky uplatňovat přiměřeně a maximálně zdrženlivě, a to zejména co do trestní sankce, která je nezřídka způsobilá ohrozit sociální existenci dotčené osoby. V dané věci se J. D. sice činu dopustil poté, co byl trestním příkazem pravomocně odsouzen pro přečin krádeže k poměrně přísnému podmíněnému trestu, ale nelze přehlédnout, že šlo o odcizení jedné láhve červeného vína velmi nízké hodnoty.

Je osobou tendující k majetkovým deliktům, jak dokladují jeho přestupkové  výkazy z nedávné doby. Obviněný nicméně není recidivistou de iure, protože se k žádnému ze čtyř jeho odsouzení z různých důvodů (osvědčení, amnestie) nepřihlíží. Jakkoli jde tedy o osobu, která nepochybně nežije řádným životem, a ač obviněný skutečně odcizil alkohol, tedy komoditu zcela zbytnou, přesto ještě lze, vzhledem k nižšímu významu chráněného zájmu, který porušil, postup okresního soudu ještě akceptovat, řekl odvolací soud s poučením, že obdobný majetkový delikt obviněného v budoucnu by nemusel být posuzován takto shovívavě, ale právě naopak - mohl by být zřetelným signálem, že mimotrestní prostředky působení se minuly účinkem a je třeba proti němu zasáhnout důraznějšími nástroji trestního práva.
NS dodal, že obviněný byl v době spáchání činu na počátku zkušební doby, což sice na jedné straně může svědčit, že zatím nevzal dostatečně v úvahu hrozbu přeměny podmíněného trestu na trest nepodmíněný, ale na druhé straně je třeba zvážit i skutečnost, že na něj bylo v tomto směru působeno po krátkou dobu a navíc bez zvýšeného a individualizovaného přístupu. NS proto dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl. O osudu případné přeměny podmínky obviněného z loňského května na výkon trestu či zpřísnění podmínek odkladu rozhodne okresní soud.  (5 Tdo 316/2014)