Pan R. S. uzavřel počátkem roku 2001 s advokátem smlouvu o právním zastoupení ve sporu proti akciové společnosti, na jejímž základě měl právník podat žalobu proti společnosti, a to podle dohody účastníků do srpna 2001, aby se nárok nepromlčel. Akciovka měla panu S. odstoupením od smlouvy o dílo způsobit podle jeho názoru škodu ve výši půl milionu. Právník vyinkasoval 28 000 Kč a kromě několika úkonů právní pomoci sepsal v dubnu 2001 žalobu, avšak k soudu ji nepodal. Podle pana S. tím došlo v srpnu 2001 k promlčení nároku.

Nárok nepromlčen

Poškozený občan zažaloval advokáta o zaplacení škody s úrokem z prodlení a o další částky. Okresní soud v Českém Krumlově v dubnu 2004 žalobu o půlmilion zamítl a uložil právníkovi povinnost zaplatit žalobci 19 200 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 19. července 2003. Soud dovodil, že žalovaný porušil svou povinnost plynoucí mu ze zákona o advokacii, avšak přestože žalobu nepodal, žalobci v příčinné souvislosti s tím škoda nevznikla.

Jeho nárok vůči oné akciové společnosti se totiž odvozuje od smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku, takže nároky z ní vzniklé se promlčují ve čtyřleté lhůtě. Přestože ta v dané věci skončila až 1. zářím 2003, podal žalobce žalobu na náhradu škody proti advokátovi již 30. dubna 2003, tedy v době, kdy ještě mohl sám na a. s. podat žalobu, kterou opomenul podat žalovaný. Nedůvodným shledal soud ani nárok žalobce na zaplacení 9470 Kč, která žalovanému náleží za poskytnutou právní pomoc, zbývající převzatou částku 19 200 Kč je však povinen vrátit.

Krajský soud v Českých Budějovicích 14. září 2004 rozsudek v zamítavém výroku ohledně půl milionu potvrdil a ve výroku o zamítnutí 9470 Kč s příslušenstvím věc vrátil soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelnou.

Dovolání

Pan R. S. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Poukazuje na to, že soud prvního stupně nejprve rozhodl formou platebního rozkazu, ačkoliv žalobce o jeho vydání nežádal, a na to, že soud neprovedl dostatečné důkazy o zániku zmíněné akciovky a o jejích převodech na další společnosti. Odvolacímu soudu pak vytýká úvahu, že k promlčení nároku by došlo až vznesením námitky promlčení, což podle jeho přesvědčení není soud oprávněn předjímat. Dovolatel je proto přesvědčen, že mezi nečinností žalovaného a nemožností vymoci částku od dlužníka je příčinný vztah.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení právní otázky odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v důsledku nepodání žaloby advokátem ve sjednané lhůtě. Po posouzení věci ale konstatoval, že v dané věci není důvodné.

Kdy odpovídá

Podle zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Odpovědnost za škodu je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody.

Soudy obou stupňů dovodily porušení povinnosti advokáta využít všechny zákonné prostředky k ochraně zájmů klienta, jestliže ve sjednané době nepodal žalobu proti dlužníku klienta. Tím došlo k naplnění první podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného. Soudy správně vyložily i to, že škoda spočívající v dané věci v promlčení žalobcova nároku ze smlouvy o dílo je ušlým ziskem, tedy majetkovým prospěchem, který bylo možno s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat, ale v důsledku škodné události k tomu nedošlo; to vše za předpokladu, že nárok byl podle hmotného práva opodstatněný.

Dalším předpokladem vzniku odpovědnosti žalovaného za tuto škodu je vztah příčinné souvislosti mezi vznikem škody, tedy tím, že se uvedený nárok promlčel, a mezi okolností, jež byla toho příčinou, tedy mezi opomenutím žalovaného jako advokáta včas a řádně nárok uplatnit. Škoda přitom nevzniká samotným nepodáním žaloby před uplynutím promlčecí doby, nýbrž právě promlčením nároku žalobce na plnění vůči jeho dlužníku, čímž dochází k zásadnímu oslabení jeho práva a v případě vznesení námitky promlčení ze strany dlužníka k jeho faktické nevymahatelnosti.

Vznik škody na straně věřitele v takovém případě předpokládá, že jeho právo na plnění proti dlužníkovi nebylo u soudu řádně a včas uplatněno a nelze je již na dlužníkovi vymáhat, protože dobrovolně plnit odmítá a v soudním řízení by se úspěšně ubránil námitkou promlčení. Je jednoznačné, že v posuzovaném případě ale ani konkrétní zjištěné porušení povinnosti žalovaného při výkonu advokacie nevedlo k zániku nároku jeho klienta vůči dlužníkovi.

Nejvyšší soud tedy rekapituloval. Předpokladem vzniku nároku na náhradu škody je zjištění, že nebýt pochybení advokáta, k uspokojení pohledávky žalobce jeho dlužníkem by došlo, tedy že toto pochybení je hlavní a rozhodující příčinou vzniklé majetkové újmy. V dané věci je však zřejmé, že okolnost, že žalovaný nepodal u soudu žalobu do konce srpna 2001, nezpůsobila nevymahatelnost této pohledávky, neboť nárok žalobce se nepromlčel ke dni, kdy žalovaný opomenul podle dohody účastníků žalobu podat, nýbrž až o dva roky později, tedy bez přímé souvislosti s pochybením žalovaného.

Na tom nic nemění okolnost, že již předtím činil žalovaný právník kroky k případnému odškodnění žalobce tím, že se obrátil na svého pojistitele odpovědnosti za škodu. Ostatně ještě ani v době, kdy žalobce vůči žalovanému uplatnil u soudu nárok na náhradu škody, nebyl jeho nárok proti akciové společnosti promlčen. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích námitek věcně správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce zamítl.