Původní dlužník s ručitelkou nato spořitelnu zažalovali o náhradu škody. Ta měla vzniknout z toho, že žalovaná jim doporučila nesolventního kupce K., kterému navíc přislíbila poskytnout úvěr, což neučinila. K. nebyl schopen uhradit celou kupní cenu, žalobci se platby od něj doposud nedomohli a pohledávku vůči němu považují za nedobytnou. Škoda vyčíslená na 2 709 818,30 Kč a příslušenství ve výši 10 538 581,40 Kč sestává z nedobytné části kupní ceny, z rozdílu mezi kupní cenou, které mohl žalobce dosáhnout, nebýt intervence žalované, a nevýhodnou kupní cenou ze smlouvy s K., a z dalších nákladů.

Propásli lhůtu?

Obvodní soud pro Prahu 4 loni v dubnu žalobu zamítl k námitce spořitelny na promlčení dvouleté subjektivní lhůty. Podle ní i podle soudu se žalobci o tvrzené škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděli nejpozději s rozsudkem Okresního soudu v Táboře v roce 1998, který uložil panu K. doplatit kupní cenu.

Krajský soud v Praze v září rozsudek potvrdil. Žalobci kladou počátek prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu k datu, kdy byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Táboře, a jestliže vytýkají žalované, že ovlivnila výběr kupce, a tudíž i sjednanou kupní cenu, a že nezajistila tomuto kupci finanční krytí, pak tyto skutečnosti věděli již v době uzavření kupní smlouvy. 24. 4. 1996. Subjektivní promlčecí doba uplynula nejpozději 30. 9. 2000, a není pochyb ani o tom, že před podáním žaloby marně uplynula i tříletá objektivní promlčecí doba.

Žalobci podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Soud podle nich nesprávně vázal počátek běhu promlčecí doby na okamžik vyhlášení rozsudku soudu v Táboře. Škoda ale  mohla žalobcům vzniknout až tehdy, kdy bylo objektivně jisté, že vymáhaná kupní cena nebude dlužníkem uhrazena. Za takový okamžik lze podle dovolatelů považovat až úmrtí dlužníka, případně vydání dědického rozhodnutí  ohledně jeho pozůstalosti, ze kterého je zřejmé, že nezanechal dostatečný majetek. Shrnují, že soudy neprovedly ke zjištění okamžiku vzniku škody žádné dokazování, a nebylo tedy možné učinit jasný závěr o uplynutí subjektivní ani objektivní promlčecí doby.

Spořitelna je naopak samozřejmě přesvědčena o správnosti rozhodnutí a dodává, že tvrzení žalobců o tom, že zajistila kupce a přislíbila mu poskytnout úvěr, je ryze účelové a odporující skutečnosti.

Až když se skutečně dozví!

NS připomněl, že podle občanského zákoníku se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Promlčecí doba začíná plynout dnem, kdy se poškozený o škodě skutečně (nikoli pouze pravděpodobně) dozvěděl, tj. kdy nabyl vědomost o rozsahu majetkové újmy určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyčíslit v penězích, aby poškozený mohl svůj nárok uplatnit u soudu. Vědomost o škodě není možné zaměňovat s dověděním se pouze o škodné události anebo o protiprávním úkonu, kterými byla škoda způsobena.

V této věci se soudy spokojily s konstatováním, že promlčecí lhůta počala běžet nejpozději dnem, kdy byl v jiném řízení vydán tzv. exekuční titul, tedy soudní rozhodnutí deklarující nárok žalobců vůči jejich dlužníkovi K.  Samotné vydání exekučního titulu ale není rozhodující. Ke vzniku škody dochází okamžikem, kdy je nepochybné, že pohledávka za obligačním dlužníkem je nevymahatelná. Rozsudek o povinnosti K. zaplatit zbývající část kupní ceny tedy přinesl žalobcům pouze soudem potvrzenou informaci, že tento dluh existuje. Pro závěr o tom, zda se jedná o nevymahatelnou pohledávku, je rozhodující pouze objektivní zjištění, že se věřitel skutečně svého práva nedomůže. Takové zjištění je bezpochyby možné učinit, nesplní-li povinný svůj závazek například ani na základě vykonatelného soudního rozhodnutí, případně že výkon rozhodnutí musí být zastaven pro nedostatek majetku.

Ani u dalších uplatněných nároků není pro počátek běhu promlčecí doby významné datum vydání rozsudku Okresního soudu v Táboře ve sporu o zaplacení kupní ceny. Je třeba strukturovaně vyložit, kdy měl každý z dílčích nároků vzniknout a kdy se o něm žalobci dozvěděli, aby bylo možno dospět k závěru, zda je námitka promlčení opodstatněná, řekl NS.  Rozsudek odvolacího soudu proto zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4. 25Cdo 1313/2014