Když se dostavil, A. ho podle jeho slov vtáhl dovnitř, postavil čelem ke zdi a prohledal ho. Vzal mu ěci včetně legálně držené zbraně. Oba W. ho osočili z pomlouvání a všichni mu vulgárně nadávali. A. s Reném W. ho fyzicky napadali, René mu ustříhl culík s tím, že si jej pověsí jako trofej na převoz a s odebranou pistolí poškozeného v ruce mu vyhrožoval, že ho zastřelí a hodí do vody. A. popocházel po místnosti s baseballovou pálkou. Vok W. požadoval po poškozeném, aby svolal zaměstnance své společnosti, omluvil se za pomluvy, které o něm šířil, a sdělil jim, že na Dolní Vltavici chystanou zastávku lodní dopravy nezřídí. Pokud to prý neudělá, tak se o něho „postarají".

Prý nevyhrožovali

Daniel A. tvrdil, že do restaurace zašel náhodně. Uvnitř seděli i Vok a zmíněný svědek. Pak přišel poškozený, podal si se všemi ruku a přisedl si.  Daniel A. prý asi po čtvrthodině zaznamenal, že B. křičí a na všechny míří pistolí. Zbraň mu vytrhl a vytáhl z ní zásobník. Nikdo ho v restauraci nenapadal, nikdo mu vlasy neustříhl. Poškozený pak odešel.

René W. vysvětloval, že s poškozeným měli obchodní vztahy. B. jako zástupce společnosti RLL měl zájem o zřízení zastávky pro lodní dopravu v místech, kde oni vlastní molo. S provozovatelem přívozu se prý  dohodli, že molo z důvodu bezpečnosti nepronajmou. B. měl dále tlačit na přívozníka, proto si s ním sjednali schůzku.

Podle Reného dal A. při odzbrojování poškozenému pár facek. Protože byl na B. rozčilený, vzal na baru nůžky a ustříhl mu ten copánek. Pak začali věcně jednat. Nikdo nevyhrožoval nějakou likvidací. Také podle Voka a svědka při incidentu poškozenému nikdo ničím nevyhrožoval.

Soud uzavřel, že výpovědi obžalovaných a svědka jsou účelové a nevěrohodné. Uvěřil naopak poškozenému a uznal obžalované vinnými zločinem vydírání. A. uložil dva roky do věznice s ostrahou, oběma W. po dvou letech podmíněně na tři roky.  S požadavkem na náhradu škody 900 000 Kč za újmu na profesní cti podnikatele, odstřižení dlouhých vlasů, medalizování jeho osoby v souvislosti s touto kauzou a tomu, že musel opustit oblast, kde podnikal,  Jiřího B.  odkázal na řízení občanskoprávní.

K projednání úřadu

Obžalovaní se odvolali. Krajský soud po projednání věci loni v září dospěl k názoru, že bude třeba provést mimo jiné další důkazy směřující k prokázání věrohodnosti poškozeného, navrhované obhájci už v hlavním líčení. Ve středu pak vyslechl tři svědky s osobními zkušenostmi s impulzivitou a agresivitou poškozeného, který chodíval ozbrojen. Přečetl také oponentní posudek psychologa na Jiřího B., který uzavíral, že jeho dissociální rysy dopadají i na jeho věrohodnost.

Soud se v mezidobí pokoušel kontaktovat poškozeného, ale policie uvedla, že od loňského září, do kdy mu po deset měsíců poskytovala ochranu, jí není známo, kde se zdržuje. Posléze Jiří B. přes datovou schránku sdělil, že „při neochotě českých orgánů potrestat zločin byl nucen opustit území ČR". V místě, kam se uchýlil, mu byl prý udělen „statut skutečně chráněných osob". Jakékoliv řízení  v ČR je prý pro něho neakceptovatelné, protože zde není možné reálně zajistit jeho bezpečnost. Požadovanému psychologickému zkoumání je ochoten se podrobit, ale pouze v Kanadě, a znalcům ať jsou výdaje na takovou cestu soudem proplaceny.

Protože tedy soud nemohl Jiřího B. sám vyslechnout, předseda senátu četl přes tři hodiny všechny protokoly z jeho výpovědí v přípravném řízení a u hlavního líčení.

Po závěrečných řečech stran pak soud rozsudek první instance zrušil a věc obviněných Daniela A. a obou W. postoupil Obecnímu úřad v Černé v Pošumaví k posouzení, zda nejde o přestupek proti občanskému soužití. Nebylo vyloučeno, že Jiří B. jako zaměstnanec společnosti se zájmem o zřízení zastávek mohl mít motiv nepravdivě vypovídat a snažit se vytvořit verzi, že byl vydírán konkurencí, dodal soud. Není objasněno, jak celý incident proběhl.  Obvinění nezapírají, že poškozenému „dali na budku" a ustřihl mu culík, ale přetrvávají důvodné pochybnosti, že by naplnili skutkovou podstatu vydírání, tedy že by pohrůžkou násilí jiného nutili, aby něco  konal, řekl předseda senátu. Hospoda, kde ke střetu došlo, byla uzavřena, nebyla tedy v tu chvíli  veřejnosti přístupná a útok na poškozeného tedy nemohl být ani výtržnictvím.

Čím tedy byl, to nyní zváží obecní úřad. Rozhodnutí trestního soudu je pravomocné.