Pan L. od 20. srpna 2010 do 15. listopadu 2012 neplnil zákonnou vyživovací povinnost ke dvěma dcerám. Za uvedených 27 měsíců na výživném dluží k rukám matky 189.000 Sk, což je 6.273,65 eur. Plnění vyživovací povinnosti se vyhýbal tím, že od srpna 2008, kdy opustil místo svého bydliště, se zdržoval na neznámém místě, aniž by matku dětí jakýmkoli způsobem kontaktoval, konstatovaly soudy.

Prý nebyl otcem

Obviněný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Nebylo prý totiž prokázáno, že by se úmyslně vyhýbal plnění své zákonné povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce. Uznává, že od srpna 2008 neplatí výživné na své nezletilé dcery, ale prý proto, že v této době zjistil, že byl po celý svůj život neplodný, a nemůže tak být jejich otcem. Tím je prý naopak R. B., který s dětmi fakticky žije, sdílí s nimi společnou domácnost a vyživuje je. Kvůli právní úpravě, která mu navíc neumožňovala účinně otcovství popřít, má povinnost platit výživné, a to „pouze" z toho důvodu, že v době jejich narození byl ještě z právního hlediska manželem jejich matky. S účinností nového občanského zákoníku hodlá podat návrh na popření otcovství. Jeho jednání navíc podle jeho názoru nebylo natolik společensky škodlivé, aby bylo posuzováno podle trestního zákoníku. Soudům vytýká neprovedení testu DNA a to, že neproběhlo žádné dokazování k jeho majetkové situaci. Zamítnutím jeho návrhu na výslech skutečného otce dětí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

NS předeslal, že musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení. Obviněný v tomto případě námitkami výhradně brojí proti rozsahu dokazování před soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně náležitě vysvětlil, proč nevyhověl důkazním návrhům obviněného, a NS nemá důvody, pro které by se s těmito závěry neměl ztotožnit.

Primární námitku, zpochybňování otcovství k nezletilým, NS shledal zjevně neopodstatněnou. Byla podstatou obhajoby obviněného od počátku trestního řízení a soudy nižších stupňů se s ní patřičně vypořádaly. Konstatovaly, že z rodných listů nezletilých vyplývá, že jejich otcem je obviněný, přičemž tuto právní skutečnost pan L. doposud nezpochybňoval ani v řízení občanskoprávním, ani v předchozím trestním řízení. Je podle § 52 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění do 31. 12. 2013, považován za otce nezletilých, proto je povinen ve smyslu § 85 a následujících citovaného zákona přispívat na jejich výživu.

Věc civilních soudů

K námitce celoživotní neplodnosti zjištěné podle dovolatele v roce 2008 NS zdůraznil,. že tvrzené onemocnění obviněný předložil až v dovolacím řízení. Podle dostupných lékařských poznatků onemocnění, které dovolatel uvádí, obecně pouze snižuje mobilitu spermií v ejakulátu. Podle Světové zdravotní organizace nezpůsobuje vždy neplodnost, nýbrž pouze ztěžuje početí. Nejedná se o nemoc, která se vyskytuje pouze ve vrozené formě, subjekt jí může být postižen v kterékoliv fázi života.

Požadavek obviněného na posouzení otcovství jako předběžné otázky trestními soudy není akceptovatelný, neboť tímto by se soudy dostaly do rozporu se zákonem. Z ustanovení trestního řádu vyplývá, že existuje-li v něm vymezené pravomocné rozhodnutí ve věci občanskoprávní, je orgán činný v trestním řízení, tj. i soud rozhodující v řízení trestním, takovým rozhodnutím vázán. Pokud by dovolatel popřel své otcovství v občanskoprávním řízení, pak je možné v rámci trestního řízení z tohoto důvodu podat návrh na obnovu řízení.

Proto NS dovolání pana L. odmítl. (11 Tdo 22/2014)