Nejvyšší soud ČR (NS) zamítl dovolání Ladislava Vaňka (60) proti rozsudku krajského soudu, jímž byl loni uznán vinným trestným činem obecného ohrožení a odsouzen na pět let do věznice s dozorem. Byl mu rovněž uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu sedmi let.

Nebezpečný manévr

Ladislav Vaněk 3. srpna 2007 v 10.55 hodiny řídil v katastru Rožmberka ve směru na Český Krumlov Škodu 120 L.

Na krátké rovince před najetím do táhlé zatáčky, když neměl rozhled potřebný k bezpečnému předjetí, začal předjíždět rakouský autobus, v němž cestovaly 34 osoby.

Během předjíždění vyjela v protisměru ze zatáčky felicia obsazená pěti osobami. Ve snaze zabránit bezprostředně hrozícímu střetu všech tří vozidel najížděli řidiči autobusu a felicie za současného brzdění každý co nejvíce vpravo až za bílou vodicí čáru.

Autobus v důsledku toho nakonec vjel mimo zpevněný povrch komunikace na zatravněný svah, kde se na břehu Vltavy při konečné rychlosti asi 11 km/h převrátil na střechu.

V důsledku nehody vznikla na autobusu škoda 2 797 333 Kč. Osm osob v něm utrpělo těžká zranění, 20 dalších včetně řidiče zranění lehká.

Krajský soud rozsudek první instance změnil pouze v délce zákazu činnosti – zkrátil jej na šest let a deset měsíců.

Bylo to jinak?

Obžalovaný podal dovolání k NS.

Opakuje, že zmíněný autobus dojel. V zatáčce ho předjel jiný automobil a na výjezdu do dlouhé rovinky začal předjíždět i autobus. Jel za ním a před bus se zařadil ještě před zatáčkou, což mu umožnil i protijedoucí řidič škodovky.

Dovodil vlastní skutkový závěr, že tehdy došlo ke kontaktu autobusu s nezjištěným předjíždějícím vozidlem bílé a černé barvy, přičemž „chemický rozbor zjištěných stop otěrů barev vylučuje, že by tímto vozidlem mohlo být vozidlo dovolatele“.

Ladislav Vaněk dále polemizoval s názorem znalce o konstantní rychlosti autobusu i se zjišťovanou rozhledovou vzdáleností při průjezdu zatáčkou. Ta prý nečinila 132 m, jak řekl znalec, ale podle GPS 300 m.

Vaněk brojil dále proti tomu, že soudy zamítly jeho návrh na zpracování revizního znaleckého posudku.

Správné závěry

NS především konstatoval, že nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Těžištěm dovolání obviněného je ale právě argument, že skutek, jak jej soudy zjistily, se nestal. To vyjádřil tím, že uvedl vlastní formulaci skutkového zjištění, kterou doložil některými svými úvahami a polemikou se zjištěními a závěry jak znalce z oboru silniční dopravy, tak i dalšími důkazy. Přitom odmítl ty důkazy, které byly pro rozhodnutí soudů stěžejní.

Po prozkoumání věci NS uzavřel, že nejsou důvodné pochybnosti o tom, že se děj, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, stal. Pro zjištění, že se stal jinak, že nehodu způsobil jiný řidič než obviněný nebo že by nehodu způsobil sám řidič autobusu, není ve spise žádný podklad.

Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl dostatečně úvahy, proč se s argumenty obviněného neztotožnil.

I NS konstatoval, že obviněný tím, že velmi riskantně předjížděl autobus plně obsazený cestujícími turisty v místech a za situace, pro které neměl splněny podmínky pro bezpečné předjetí, způsobil obecné ohrožení, neboť touto hazardní jízdou ohrozil další účastníky silničního provozu.

Vyvolal nebezpečnou situaci, při níž hrozila srážka všech tří uvedených vozidel, jíž se sice obezřetností ostatních dvou řidičů a zřejmě i šťastnou náhodou podařilo vyhnout, ale v důsledku takto obviněným vyvolaného konkrétně hrozícího nebezpečí vjel autobus při úhybném manévru zapříčiněném riskantní jízdou obviněného tak velmi vpravo, až sjel z vozovky a převrátil se.

Nejvyšší soud proto dovolání L. Vaňka odmítl jako nedůvodné.

O rozhodnutí informoval na svých webových stránkách ve čtvrtek.