Snášel jako jednatel L. a S. Tábor, spol. s r.o., nyní v konkurzu, v žádosti k NLB Factoring, a.s., o poskytnutí úvěru v únoru 2007 záměrně zatajil, že L. a S. je avalem blankosměnky ze září 2005 mezi věřitelem ing. F. J. a jím jako dlužníkem na základě smlouvy o půjčce třinácti milionů korun a avalem směnky ze září 2005 mezi týmž věřitelem a dlužníkem na základě smlouvy o půjčce dvaceti milionů. Jemu samotnému byl pak poskytnut úvěr 4,5 milionu. Ten byl zajištěn vedle zástavního práva k nemovitostem obžalovaného také dvěma blankosměnkami z února 2006, avalovanými L. a S. Tábor, na úhrnnou částku 6.750.000 Kč. Dále v květnu 2007 rovněž jako jednatel L. a S. Tábor uzavřel s NLB Factoring smlouvu o úvěru 270 milionů splatnou v polovině roku 2009. Byl zajištěn právem k nemovitostem L. a S. Tábor, stavbou Domova seniorů, v té době v hodnotě nejméně 270,730.000 Kč.  Při uzavírání dodatků zamlčel, že avaloval za L. a S. další závazek ve výši 150 milionů plynoucí ze smlouvy o úvěru mezi Credit Funding a Bytovým družstvem Tábor. V důsledku toho NLB Factoring požadovaný úvěr L. a S. poskytla a společnost z něj do července 2009 vyčerpala 269.992.910,92 Kč.  Dodnes nebyl ani částečně splacen, zástavu se nepodařilo insolvenčnímu správci L. a S. dosud realizovat a dlužná částka včetně úroků po splatnosti činí nejméně 337.333.492,68 Kč. Při uvedení zamlčených závazků L. a S. obžalovaným by tento úvěr poskytnut nebyl.

Stanislav Snášel ani takto snížený trest nebral a podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Neplatné smlouvy, promlčení?

Prý úvěrový podvod na NLB nespáchal, protože mezi L. a S. a ing. F. J. žádné platně sjednané ručitelství neexistovalo. Smlouvy na 33 milionů, které s tímto věřitelem uzavřel, podle něho nebyly uzavřeny platně, jelikož nedošlo k reálnému předání předmětu těchto půjček. Jejich platnost ale soudy vůbec neposuzovaly. Jelikož nebyly platně uzavřeny, nemohla být platně uzavřena ani vyplňovací směnečná dohoda a nemohlo platně vzniknout ani zajištění společnosti L. a S. Pouze platná smlouva o půjčce umožňuje platnou existenci jí zajišťujícího ručitelství. Proto neuvedení existence ručitelství ze směnek společnosti L. a S. v žádosti o úvěr od NLB nelze považovat za údaje nepravdivé, zkreslené či podstatné.

Kromě toho tvrdil, že trestní odpovědnost za skutek, jak je popsán,  je promlčena. Vrchní soud prý pochybil, když  počátek promlčecí doby chybně stanovil na den následující po dni podpisu dodatku č. 3 k úvěrové smlouvě, tj. na den 18. 7. 2009. Dodatky je prý třeba považovat jen za modifikaci již dříve sjednané smlouvy.

Intervenující státní zástupkyně k jeho námitkám poznamenala, že před soudem v Táboře bylo jednoznačně prokázáno, že půjčky od ing. F. J. zajištěné blankosměnkami reálně existovaly. To podporuje rovněž korespondence tehdejšího právního zástupce obviněného se společností, na kterou byla pohledávka ing. F. J. za obviněným postoupena. Jednatel této společnosti potvrdil, že obviněný respektoval existenci svého závazku a vyjadřoval vůli tento závazek uhradit. Blankosměnky a smlouvy o půjčce celkem 33 milionů existovaly v době, kdy obviněný žádal o í úvěr u NLB Factoring, a. s., a věřiteli to zatajil.

Ke Snášelově argumentaci dále uvedla, že jestliže i při sjednávání dodatku úvěrové smlouvy dojde k předestření nepravdivých údajů, případně k zamlčení určitých údajů, dopouští se pachatel jednání trestného, neboť takové jednání se váže k jedné úvěrové smlouvě.

Správně zjištěný skutek

NS především připomněl, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení.  Obviněný ale prosazuje vlastní (pro něho příznivou a od zjištění soudů odlišnou) verzi věci, například o tom, že nedošlo k předání finančních prostředků z půjček, resp. nemohlo dojít ani k platnému sjednání samotných zajišťujících směnek u společnosti L. a S. Již soud prvního stupně ovšem zjistil a podrobně vyložil, že k předání finančních prostředků od ing. F. J. obviněnému jako půjčky skutečně došlo.

NS opakoval, že jestliže i při sjednávání dodatku úvěrové smlouvy dojde k předestření nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, příp. k zamlčení podstatných údajů, dopouští se pachatel jednání trestného. Dodatek úvěrové smlouvy má svojí skutečnou podstatou charakter této smlouvy.

Skutková podstata předmětného trestného činu byla ostatně naplněna již jednáním obviněného, když při sjednávání základní úvěrové smlouvy zatajil podstatné skutečnosti o svém předchozím finančním zatížení.

Nadto NS připomněl zjištění Vrchního soudu v Praze, že v promlčecí době se obviněný dopustil dalších trestných činů,a to trestných činů závažnějších než nyní posuzovaný úvěrový podvod. V důsledku toho nemohlo k promlčení jeho trestní odpovědnosti pro citovaný trestný čin dojít.

Proto NS dovolání Stanislava Snášela odmítl. (6 Tdo 687/2013)