Podle řidiče s ním Josef začal cloumat a hrozil mu „rozbitím huby". Přešli na druhou stranu ulice, při cloumání mu protivník podrazil nohy, klekl si na něho a mlátil ho. Když je roztrhli, Petr se za ním rozběhl. On tedy vytáhl z kapsy nůž, mával s ním před sebou a cítil, že jím zavadil útočníkovi o ruku. Potom nůž zavřel a šel do obchodu čekat na policii.

Pan Petr líčil, že mu Josef začal nadávat, chytil ho za bundu a tlačil přes ulici. On mu ze strachu podrazil nohy a Josef ho začal bít. Pak „se stalo", že ho říznul tím nožem, když byli na zemi. On si toho všiml, až když z něho útočníka strhli. Odnesla to přeťatá šlacha - podle znalce s obvyklou dobou marodění čtyři až šest týdnů.

Svědkové k tomu moc neřekli – podle Lenky z party byla příčinou konfliktu podrážděnost toho řidiče, který na Petra slovně „vyjížděl" a pak ho napadl.

Znalec soudní lékař odhadl obvyklou dobu léčení lehkého poranění pořezaného na čtyři až šest týdnů a za vysoce pravděpodobné měl sdělení pana Josefa, že nožem švihnul na obranu před případným útokem Petra.

Oba vinni

Okresní soud v Č. Budějovicích loni 1. října uzavřel, že pan Petr se zřejmě po prohýřené noci choval opilecky sebevědomě a arogantně, dost nevybíravě se dožadoval pečiva a pan Josef to nenechal bez povšimnutí.  Po verbálním konfliktu došlo k potyčce a vzájemnému cloumání. Za vznik konfliktu jsou tedy odpovědní oba, řekla soudkyně. Tvrzení pana Josefa o mávání nožem na sebeobranu je ale ojedinělé, když ostatní se shodují, že ke zranění došlo na druhé straně ulice v podloubí při zápase. Potvrzují to i tam nalezené rozsáhlé krevní stopy.  Za zvlášť nebezpečné považovala vytažení nože řidičem, který měl podle ní už tak fyzickou převahu nad přiopilým sokem. Rozhodně nejednal v nutné obraně.

Uznal proto oba vinnými výtržnictvím, Josefa i ublížením na zdraví. Oběma uložil po půl roce podmíněně na rok a půl. Pan Petr trest přijal, Josef se odvolal, ale ke krajskému soudu se  včera omluvil – byl někde s kamionem.

V nutné obraně?

Jeho obhájce JUDr. Jiří Mach je přesvědčen, že šlo o jednání v nutné obraně. Verze jeho klienta o použití nože prý nebyla vyvrácena, rána na dlani poškozeného mohla začít krvácet ne hned, ale až tam, kam se uchýlil a čekal na lékařskou pomoc. Líčil širší souvislosti a různé motivace ke konfliktu (na jedné straně opilí výtržníci, na druhé straně za noci pracující člověk) a polemizoval s názorem soudu o fyzické převaze pana Josefa („Výška málo svědčí o způsobilosti obstát v konfliktu, málokdy agresora odstraší"). Opakoval, že jeho klient nožem pouze odvracel hrozící pokračování útoku, který mu již předtím způsobil zranění.

Intervenující státní zástupce přitakal závěru soudu prvního stupně, že pan Josef meze nutné obrany ale překročil. Maximálně mu bylo možno přiznat polehčující okolnost, že odvracel  útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, ale ke specifickým okolnostem případu zřejmě soud přihlédl při vyměřování trestu na samé spodní hranici sazby.

Krajský soud poté odvolání pana Josefa zamítl. Předseda senátu připomněl, že už podle soudu prvního stupně vedly k potyčce nevhodné verbální útoky pana Petra. Pan Josef se do něj ale nemusel zapojit. „Trošku ho chápeme, že se nechal vyprovokovat, vtáhnout do výtržnosti.

V naprosté střízlivosti ale při zápase vytáhl nůž, kterým nečelil nějakému útoku opilce vyzbrojeného nějakou zbraní, třeba holí, boxerem a podobně. O nutnou obranu by mohlo jít jen v takovém případě…"

Rozsudek je tak v právní moci.