Uhradili zálohově prvních 20 000 kusů a z dalších dvou faktur celkem na 27 600 Kč zaplatili jen 3000 korun. Další objednané a vyrobené obálky v ceně 82 800 korun jim už výrobce nedodal.

Podle státního zástupce manželé věděli, že vzhledem ke svým tehdejším dalším závazkům nespláceným po delší dobu nebudou schopni objednané zboží zaplatit. Hospodářskou situaci dodavateli zatajili a výrobci obálek způsobili škodu na dodaném zboží 24 600 Kč, celkově pak 107 400 korun (nárok stvrdil výrobci civilní soud). Trestním příkazem z 22. února 2013 byli za podvod odsouzeni k podmíněným trestům a povinnosti nahradit škodu, proti čemuž podali odpor.

V rámci hlavního líčení dostali nabídku zastavení stíhání, pokud uhradí již dodané zboží, ale do konce řízení toho nevyužili.

Nechtěli všechno najednou

Pan Václav vysvětloval, že konečný zákazník, jehož logo bylo na obálkách vytištěno, chtěl z požadovaného objemu půl milionu kusů nejprve několik desítek tisíc k průzkumu trhu. Proto objednali a hotově zaplatili část a pak na žádost klienta objednali další. Od výrobce prý nechtěli, aby tiskli všechno najednou. V té době se jim začala firma rozpadat, odcházeli tiskaři, nakonec pracoval na výrobě sám, než musel skončit pro úraz. Šli do insolvence. Neměli peníze, odběratel jim nezaplatil…

Svědkyně z dodavatelské firmy zdůraznila, že vyrobené obálky jsou s logem odběratele a pro ně proto nemají cenu, musí se zlikvidovat. Tiskárna podle ní objednala celou zakázku, od toho se také odvíjela cena. Po problémech s prvními fakturami už pro ně byli jednatelé nekontaktní.

Okresní soud v Prachaticích loni v říjnu uzavřel, že poškozená firma vytiskla na základě korespondence s panem Václavem obálky s logem společnosti, pro niž byly určeny. Dodávány zprostředkovateli měly být postupně. Uhrazeny byly ale jen zčásti.

Neobohatili se

Soud ale konstatoval, že obvinění se ku škodě dodavatele neobohatili – nezískali na jeho úkor žádný prospěch. Nebyl jim prokázán úmysl podvést výrobce obálek.  Jedná se o určité podnikatelské riziko. Nebylo vyvráceno, že zboží chtěli hradit.

Soud přihlédl k tomu, že s poškozeným dodavatelem obžalovaní spolupracovali bez problémů už v minulosti, i k povinnosti obviněných nahradit škodu podle rozhodnutí obchodního soudu. Jednání obviněných nebylo trestným činem, ale občanskoprávním vztahem, který již řešil civilní soud. Proto je obžaloby zprostil.

Věděli, že nezaplatí?

Proti tomu se odvolal státní zástupce. Mínil, že důkazy mj. účetnictvím tiskárny, urgencemi dalších dodavatelů atd. potvrzují, že obžalovaní v době uzavírání smlouvy s dodavatelem obálek museli vědět, že tomuto závazku nebudou moci dostát. Navrhoval věc vrátit soudu prvního stupně.

Obvinění opakovali, že dodavateli dávali na vědomí, že nechtějí celou zakázku najednou, ale postupně. Podle pana Václava šlo o nedorozumění, nepřesnosti v komunikaci. K nezaplacení 24 600 korun za již dodané obálky opakoval, že byli v dlouhodobé pracovní neschopnosti, na nemocenských dávkách, a neměli prostředky. Firma už byla v insolvenci a uhrazení dluhu jednomu z dodavatelů by podle právníka mohlo být posouzeno jako poškozování jiných věřitelů. Zdůrazňoval, že z dodaných obálek neměli sebemenší prospěch.

Krajský soud poté odvolání státního zástupce zamítl. Obviněným nebyl prokázán úmysl obohatit se ke škodě jiného – dodané obálky s logem jim byly nanic. „Je to typický případ pro užití zásady ultima ratio, tedy trestu jako posledního prostředku k nápravě právního stavu, tím spíš, že už věc vyřešil platební rozkaz civilního soudu," řekl předseda odvolacího senátu.

Zprošťující rozsudek je tak v právní moci.