Zemřela po dlouhých hodinách, nejspíš až večer v důsledku otoku mozku. Podle znalců měla hodinu či dvě po zranění naději na přežití, ale útočník jí pomoc nepřivolal.

Martyrium

U Krajského soudu v Českých Budějovicích začátkem ledna 1996 vypovídal, že tu noc vypil asi deset ballantinek a vzal si trochu pervitinu (podle znalců ale pravděpodobně až po činu). Doma se pohádali, „lítali po bytě a padali“, snad dal manželce pár facek, ale její zranění – kromě sečných ran vedených menší intenzitou roztříštěné nosní kůstky, zlomené žebro atd. - si prý nedovede vysvětlit. Když se odpoledne probudil, našel údajně na stole manželčin rozepsaný dopis milenci a ony fotografie. Uvedl, že je v ten okamžik viděl poprvé, ale nevyloučil, že je udělal on sám. Měly prý být přiloženy k dopisu, aby milenci ukázaly, „kam to u nich vede“. Záběry přesvědčily soud, že při jejich pořizování oběť mučivě vnímala ohrožení života. Další psychické útrapy a ponižování jí nepochybně působily i kvazierotické pozice, které ji manžel nutil zaujímat…

Obžalovaný vypovídal, že manželka byla od krve, zalepil jí čelo, „aby neměla jizvu“. Některé krevní stopy, které se našly i na stropě koupelny, mohly být podle něho naaranžovány policií… Špatně dýchala, zkoušel jí údajně poskytnout první pomoc. Na dotaz soudu, proč nezavolal lékaře, řekl jen, že na tom byl moc špatně, hrozně zmatkoval a myslel, že se z toho manželka probere.

Matka oběti jako svědkyně uvedla, že do telefonu kolem 17.30 s ní hovořil bez jakéhokoliv zmatení, rozrušení, nevzbudil v ní žádné pochybnosti. Tvrdil, že žena je hrozně unavená, teď že šla ke kamarádce, pak že budou chvátat za dcerou ke švagrové, takže není jisté, že se večer zastaví…

Prý tehdy chtěl utéct za hranice nebo skoncovat se životem, ale nevěděl jak, řekl soudu. Šel za kamarády do hospody, „aby neřekli, že se na ně vykašlal“, pak jezdil autem křížem krážem a při tom ho zadržela policie.

Souběžně s obžalobou z vraždy byl žalován i za znásilnění, kterého se měl dopustit v době, kdy jeho manželka byla v porodnici. Z toho ho ale soud zprostil.

Z jeho přátel se k soudu dostavil jediný a vypovídal o tehdejší „zlaté mládeži“. Obžalovaný podle něho hrál na automatech a v kasínech. Oblíbil si videokazety, třeba o různých způsobech poprav… Sousedku v domě probudily rány a křik asi ve čtyři hodiny, kolem šesté prý byl klid.

Soudní znalci obžalovaného charakterizovali jako psychopatickou osobnost s celoživotně přítomnými rysy nezdrženlivosti, agresivity a egocentrismu. V době činu nebyly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti podstatně sníženy. Fotografování několik hodin týrané manželky svědčí o cílevědomém jednání pachatele. Jeho motivem byla enormní žárlivost. Podle jednoho z posudků nemuselo jít ani tak o žárlivost na soka, ale o těžké snášení posměšků okolí…

Dvacet let vězení

Krajský soud Josefu S. uložil za vraždu mimořádný trest 20 let odnětí svobody. Obžalovaný se odvolal. „Jsem odpovědný za smrt, ale rozhodně jsem nejednal v úmyslu usmrtit,“ uvedl. Šlo prý o hádku v žárlivosti. Argumentoval i zmíněnými snímky - kdyby chtěl zabít, nevytvářel by prý takové důkazy proti sobě… Soud prý měl přihlédnout mj. k tomu, že motivem jeho činu nebyl zisk, a že nebyl předem plánovaný. Jeho obhájce mínil, že v porovnání s jinými případy jistě nešlo o zvlášť surový způsob útoku. Obžalovaný sám řekl, že je mu líto, co se stalo, ale taky si postěžoval, že mu policie ještě nevrátila klíče od bytu, což prý o něčem svědčí…

Vrchní soud v září 1996 vynesl ve věci stejný závěr – 20 let odnětí svobody.

Jak náš list v březnu 2015 napsal, vykonal uložený trest celý a 7. února byl propuštěn z věznice ve Stráži pod Ralskem. Podle informací Deníku spáchal několik dní poté v lese u Starého Města pod Landštejnem sebevraždu. Policejní mluvčí Hana Millerová uvedla, že cizí zavinění jeho smrti bylo vyloučeno.