O osudu řidiče, který je stíhán za to, že zřejmě svým chováním zavinil havárii autobusu nedaleko Rožmberka nad Vltavou, se ode dneška rozhoduje na Okresním soudu v Českém Krumlově.

Nehoda se stala počátkem srpna roku 2007 a zájezdový autobus s rakouskými seniory se při ní převrátil na bok. Při havárii se ze 34 cestujících zranilo celkem 28 lidí, z toho osm těžce. Autobus spadl mimo silnici údajně proto, že jej v nepřehledném úseku silnice nedaleko Rožmberka nad Vltavou předjela škodovka a v té chvíli se v protisměru objevilo další vozidlo. To, stejně jako autobus, se snažilo předjíždějícímu řidiči uhnout. Krajnice ale těžký autobus neunesla, zlomila se a autobus s cestujícími se převrátil na bok ze svahu směrem k řece. Předjíždějící škodovka nezastavila a pokračovala v jízdě.

Obviněný se brání

Z riskantního manévru je obžalován devětapadesátiletý Ladislav Vaněk, který má momentálně trvalé bydliště ve Vodňanech.

„Vezl jsem babičku, která u nás přes léto pobývala, do Vyššího Brodu pro důchod,“ vyprávěl Ladislav Vaněk, který nepracuje a pobírá částečný invalidní důchod. „Při cestě zpátky jsme za Rožmberkem dojeli autobus. Jel velice podivným způsobem. Pomalu, cik cak, chvílemi po prostředku. Projeli jsme levotočivou zatáčku, po které následovala dlouhá rovinka. Po výjezdu ze zatáčky mě i ten autobus předjela modrá škodovka. Začal jsem ho předjíždět také, ale vtom zase začal najíždět do středu. Bál jsem se, že mě vytlačí ze silnice. Bránil mi v předjetí,“ líčil.

Vtom se v protisměru objevilo auto. Ke srážce ale vzhledem k úhybnému manévru ostatních řidičů nedošlo. A protože Ladislav Vaněk, jak tvrdí, při pohledu do zpětného zrcátka viděl, že autobus pokračuje v jízdě, nezastavil a jel dál. „Před autobus jsem se dostal ještě před další zatáčkou. Já i babička jsme se ohlédli, autobus jel dál. Co se za námi pak dělo dál, nevím.“

Ladislav Vaněk se domnívá, že řidič autobusu vůbec nevěděl, že ho předjíždí, a že rakouští cestující včetně řidiče sledovali vodáky na lodích plující po Vltavě. „Najednou se vedle mě objevilo auto,“ vypovídal řidič autobusu Ramazan Durmaz. „Snažil jsem se brzdit a strhnul jsem to doprava. Co dělali ostatní, nevím, neměl jsem čas se po nich dívat. Kdybych to neudělal, určitě bychom se všichni tři srazili.“

Podle jeho slov naprosto nečekal, že se s ním krajnice utrhne. Autobus se začal naklánět, pak se na moment zastavil podvozkem na hraně silnice. Řidič doufal, že tam vydrží, ale autobus pokračoval v pádu dolů.

Soudní líčení pravděpodobně potrvá do středy. „V úterý budou pokračovat výslechy svědků a rovněž dvou soudních znalců. „Dá se předpokládat, že rozsudek, pokud se dostaví všichni předvolaní, bude vynesen ve středu,“ sdělil soudce Ondřej Cirek.

Svědci: Autobus se chvíli nakláněl a pak padl do příkopu

Účastníky dopravní nehody u Rožmberka, kterou řeší soud, byli málem také vodáci.

Prázdninová havárie autobusu plného rakouských turistů, která se stala na silnici nedaleko Rožmberka nad Vltavou v roce 2007, v těchto dnech opět ožívá před očima jejích účastníků.

U Okresního soudu v Českém Krumlově v pondělí 9. února totiž začalo soudní líčení s řidičem, který je obviněný, že havárii, při níž utrpělo 28 lidí zranění, z toho osm těžká, způsobil.

Hlavní líčení potrvá do středy. V současnosti jsou vyslýcháni účastníci nehody a svědci, předvoláni jsou také dva soudní znalci.

Dosavadní výslech svědků zatím ukazuje, že odhalit pravdu, jak se vše přesně událo, a stanovit míru zavinění jednotlivých účastníků nehody není tak jednoduché, jak by se laikům mohlo zdát.

Ve zkušební lhůtě

Nicméně zatím většina výpovědí označuje jako hlavního viníka Ladislava Vaňka, řidiče předjíždějící pískově žluté Š – 120 L, který byl navíc ve zkušební lhůtě poté, co mu skončil zákaz řízení motorových vozidel.

Jako svědkyně nemohla být předvolána tchyně obviněného, která s ním v autě v osudný den jela, neboť před nedávnem zemřela.

Proto soud vychází z její výpovědi učiněné na policii. Povoláni byli také vodáci.

„Byli jsme na Vltavě na letní dovolené. Ten den jsme se probudili v kempu v Rožmberku. Naložili jsme věci, bagáž do aut a dovezli jsme je do kempu v Českém Krumlově,“ líčil sběh událostí další z důležitých svědků, vodák Jaroslav Karpenko.

Ten se vracel se svými kamarády v modré Škodě Felicia combi zpět do kempu v Rožmberku, odkud chtěli pokračovat do Českého Krumlova na lodích.
A právě nedaleko Rožmberka se před nimi ze zatáčky vyloupl autobus a vedle něho předjíždějící pískově žlutá škodovka.

„Poskočilo mi srdce, nebylo kam uhnout. Vše se odehrálo hrozně rychle. Všiml jsem si, že jsme se všichni tři ocitli vedle sebe, vůbec nevím, kde jsme přitom byli, jestli na silnici, nebo mimo ni. Řidič Tomáš pokračoval dál, já jsem se ohlédl a všiml si espézetky. Zakřičel jsem ji na ostatní, ať si ji všichni zapamatují,“ popisoval Jaroslav Karpenko.

Váhy života a smrti

Díval se dozadu dál, seděl v autě na zadním sedadle uprostřed, a sledoval, jestli to autobus zvládne. Pak spatřil, že se autobus začal naklánět, chvíli zůstat stát a po chvíli padl do příkopu.

„Zakřičel jsem na Tomáše, ať zastaví, že musíme těm lidem pomoct. Šli jsme k autobusu. Okamžitě jsem mobilem volal pomoc. Z našeho pohledu jel autobus ve svém jízdním pruhu a jiného předjíždějícího auta než této škodovky jsem si nevšiml. Viděl jsem, že škodovka jede dál. Podle mě to bylo místo naprosto nevhodné k předjíždění,“ četl soudce výpověď Jaroslava Karpenka, který se nemohl včerejšího soudu zúčastnit.

K jakému dojde soud závěru a jestli vůbec padne rozsudek, se ukáže ve středu.