8. dubna 2011 Deník informoval, že na majetek společnosti L. a S. nařídil Okresní soud v Táboře nepravomocně exekuci k uspokojení pohledávky NLB Factoring, a. s., Ostrava, ve výši 269 992 910,92 koruny ze smluv o úvěru z 15. května 2007.
Následovala rozhodnutí obchodních soudů, líčení vývoje osudu Senior domu a jeho nájemníků, zprávy o trestních oznámení na Snášela.
Ten byl 4. května 2012 vzat do vazby s obviněním z úvěrového podvodu za zhruba 300 milionů korun a 4. prosince ho soud poslal na osm let do vězení. Vrchní soud 15. února 2013 jeho trest redukoval na 18 měsíců, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn 11. dubna 2013. Proti usnesení Vrchního soudu si Snášel podal stížnost, kterou Nejvyšší soud odmítl (Deník 11. září 2013) a Ústavní soud učinil totéž (Deník 26. července 2014).
Od prosince 2013 stál Snášel s dalšími obviněnými před Okresním soudem v Táboře 
s obžalobou ze zpronevěry a podvodu ve stádiu pokusu 
v souvislosti s kaucemi na nájemné v Senior domu (podrobnosti Deník 14. února 2014). 3. září 2014 mu soud uložil za zpronevěru kaucí ve výši 3,7 milionu souhrnné čtyři roky a zakázal mu činnost statutárních orgánů na pět let. Obžaloby z pokusu podvodu ho zprostil s tím, že popsaný skutek není trestným činem (Deník 4. srpna 2014).
Další jeho stíhání bylo zahájeno 24. listopadu 2014 a krajský soud ho vzal do vazby. Mj. zdůraznil, že škoda, která měla být způsobena ve všech jeho trestních věcech, dosahuje téměř 450 milionů. Stížnost proti tomu odmítl Ústavní soud (Deník 17. března 2015).
3. června 2015 krajský soud za podvod kolem prodeje bytů, domova pro seniory a zpronevěru kaucí uložil Snášelovi sedm a půl roku (Deník 4. června). Trest je souhrnný, vztahuje se i na jeho předchozí trestnou činnost. V říjnu jeho odvolání zamítl Vrchní soud 
v Praze.
A do osudu Stanislava Snášela zasáhl loni v říjnu ještě Nejvyšší soud ČR.

Zrušil usnesení Krajského soudu v Táboře z 1. dubna 2015 v části, v níž zůstal v rozsudku Okresního soudu v Táboře z 3. 9. 2014 nedotčen výrok, jímž byl Snášel zproštěn obžaloby pro pokus zločinu podvodu, i zmíněný prvostupňový rozsudek. Přikázal okresnímu soudu, aby věc znovu projednal.
Podle zmíněného rozsudku Snášel zpronevěru spáchal tím, že od září 2009 nejméně 
do ledna 2012 jako předseda dozorčí rady společnosti Senior Resort, a. s., a osoba tuto společnost fakticky ovládající, postupně z účtu společnosti osobně či prostřednictvím dalších osob vybíral kauce složené nájemníky Domu seniorů k zajištění nájemného a úhrady za plnění poskytnutá v souvislosti s nájmem. Činil tak, ač společnost byla povinna tyto prostředky ukládat 
na zvláštní účet a oprávněna použít je pouze k úhradě závazků nájemce v souvislosti 
s nájmem a po skončení nájmu je vrátit. Takto získaných prostředků použil pro svou potřebu či pro potřeby dalších společností. Celkem z účtu vybral 3.636.600 Kč, tzv. kauce složené 147 nájemci Domu seniorů.
Krajský soud v Táboře 1. 4. 2015 zrušil z podnětu odvolání státního zástupce zprošťující výrok ohledně dalších dvou obviněných a jejich věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře. Zprošťující výroky vůči St. Snášelovi ponechal.

Nevinen?

Proti uznání viny zpronevěrou podal Snášel dovolání 
k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Míní, že finanční prostředky, které měly být tzv. kaucemi, nikdy nebyly svěřeny jemu, ale společnosti Senior Resort. V té nebyl statutárním orgánem, neměl tedy možnost s finančními prostředky disponovat. Brojí proti závěrům soudů, že byl osobou, která fakticky ovládala tuto společnost. Nikdy žádné majetkové hodnoty nebyly svěřeny do jeho faktické moci.
Nebylo prý prokázáno jeho vědomí o tom, že při výběrech z bankovního účtu společnosti Senior Resort věděl, že konkrétní vybírané finanční prostředky jsou právě tzv. kauce svěřené této společnosti.
Nejvyšší státní zástupce 
k tomu připomněl, že obviněnému z postavení člena dozorčí rady společnosti Senior Resort formálně nevyplývalo oprávnění jednat za tuto společnost navenek, ale ve skutečnosti ovlivňoval činnost této společnosti. Osoby v postavení statutárních orgánů vykonávaly svou činnost pouze formálně. Obviněný Snášel byl ve skutečnosti osobou jednající navenek jménem společnosti Senior Resort, a. s.

V jeho neprospěch

Proti zprošťující části uvedenému usnesení podal dovolání také nejvyšší státní zástupce v neprospěch Stanislava Snášela.
Poukázal na obsah dopisů, které byly nejméně 103 poškozeným zasílány. Neobsahovaly žádné sdělení o tom, že poškození zasílají od února 2012 nájemné a další finanční částky na nesprávný účet. Tvrdily jejich údajný dluh na nájemném za únor-duben 2012. Sdělovali, že k jeho úhradě použili tzv. kauce, které nájemci skládali při uzavření nájemní smlouvy, ač kauce takto použity nebyly. Věděli přitom, že poté, co insolvenční správce spol. L. a S. Tábor, která je majitelem nemovitosti, ve které Dům seniorů sídlí, vypověděl nájemní smlouvu se Senior Resortem, že nájemci platí 
na účet majetkové podstaty, a tedy žádný dluh neexistuje. 
V těchto přípisech zároveň požadovali doplnění tzv. kaucí a úhradu nedoplatku.
Žalobce shrnul, že pokud obviněný inicioval rozeslání dopisů s uvedeným obsahem, potom jednal podvodně, přičemž nelze vyloučit, že jeho jednání primárně směřovalo 
k „obnovení" dříve zpronevěřených kaucí. Současně musel být přinejmenším srozuměn s tím, že v případě splnění jeho požadavků poškozenými by se společnost Senior Resort, a. s., neoprávněně obohatila ke škodě nájemníků. Jeho jednání proto mělo být právně kvalifikováno jako pokus zločinu podvodu.

Ještě jednou

K dovolání Snášela NS přisvědčil názoru, že obviněný byl fakticky osobou, která jednala jménem společnosti Senior Resort, a je pachatelem zločinu zpronevěry ve vztahu k cizímu majetku, který byl této společnosti svěřen. Je zcela zřejmé, že odčerpával z účtu společnosti prostředky, které byly ekvivalentem kaucí složených obyvateli Domu seniorů a které byly vedeny na jediném účtu společnosti.
Soudy obou stupňů správně neuvěřily obhajobě obviněného, že o ničem nevěděl, že neznal původ peněz, které vybíral z účtu společnosti, a že neměl v úmyslu přisvojit si cizí věc. Snášelovo dovolání proto NS odmítl.
K dovolání nejvyššího státního zástupce NS rozvedl, že obvinění byli zproštěni obžaloby pro skutek spočívající 
v tom, že 23. dubna 2012 M. H., jako předseda představenstva, K. B. jako člen představenstva spol. Senior Resort a Stanislav Snášel jako předseda dozorčí rady této společnosti a jediný jednatel a společník L. a S. Tábor, a osoba obě tyto společnosti ovládající, v úmyslu získat neoprávněné finanční prostředky nechali sepsat dopisy, které poté K. B. a M. H. podepsali a následně rozeslali nejméně 103 nájemcům bytových jednotek a nebytových prostor v Domě pro senior .
Okresní soud v Táboře vzal za prokázané, že dopisy obsahovaly nepravdivé údaje, a že žádný z obviněných nebyl k takovému jednání oprávněn, protože od 1. 2. 2012 řídil společnost Senior Resort předběžný insolvenční správce.
Současně však soud konstatoval, že jednání obviněných nemohlo vést k jejich obohacení na úkor klientů Domu seniorů. Společnost Senior Resort vedl předběžný insolvenční správce, který obviněným zamezil dispozici 
s účtem. I pokud by klienti výzvám vyhověli, byly by jim zaslané peníze vráceny správcem. Nalézací soud proto uzavřel, že žalované jednání nelze považovat za trestný čin.
Odvolací soud se s touto argumentací ztotožnil, nikoliv však NS.
Z hlediska naplnění subjektivní stránky zmíněného zločinu podvodu je třeba vycházet především z obsahu dopisů, které byly poškozeným zasílány, řekl. V těchto dopisech bylo poškozeným sdělováno, že kontrolou v evidenci bylo zjištěno, že k uvedenému datu neuhradili nájemné a úhrady za služby za únor až duben 2012, a z tohoto důvodu jim byly složené kauce podle nájemní smlouvy se společností Senior Resort jako pronajímatelem započteny oproti těmto pohledávkám. Současně byli vyzváni k doplnění kaucí do původní výše a úhradě nedoplatků.
Je prokázanou skutečností, že obviněný zpronevěřil kauce předtím složené od září 2009 nejméně do ledna 2012. Těmito dopisy vědomě klamal poškozené, nájemníky bytů v Do᠆mě seniorů, když předstíral použití kaucí k úhradě údajně dlužného nájemného a byl si vědom toho, že ve skutečnosti tyto kauce použil pro svou potřebu nebo potřebu dalších společností, v nichž působil.
Obsahy dopisů nesvědčí 
o existenci právního nebo skutkového omylu na straně obviněného, pokračoval NS.
Obviněnému bylo známo, že insolvenční řízení se Senior Resortem začalo 5. 1. 2012 a konkurz byl prohlášen 18. června 2012. V té době již probíhalo insolvenční řízení L. a S. Tábor, jejímž jediným společníkem a jednatelem byl Snášel. Obviněný musel znát účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Neobstojí jeho obhajoba, že údajně nebyla podána výpověď nájemní smlouvy a že nebylo zřejmé, komu budou nájemníci platit, protože v té době již nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.
NS tak dospěl k závěru, že obviněný jednal v podvodném úmyslu a v případě splnění požadavků poškozenými by se společnost Senior Resort ne᠆oprávněně obohatila ke škodě nájemníků Domu seniorů. Naplnil tím znaky pokusu zločinu podvodu. Pokud soudy činné dříve ve věci dospěly k jinému závěru, jejich rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolání Stanislava Snášela proto NS odmítl jako zjevně neopodstatněné. K dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného Snášela zrušil výroky táborských soudů zprošťujících ho obžaloby pro pokus zločinu podvodu a přikázal Okresnímu soudu v Táboře tuto věc znovu projednat.